Odpověď na názor

Inkluze samozřejmě svůj efekt měla a má (naplno byla v ČR spuštěna v roce 2016), ale nebyl tak silný jako v případě masifikace vysokoškolského studia. V ČR se pod inkluzí obvykle rozumí začlenění dětí s lehkým mentálním postižením nebo dětí ze znevýhodněného sociálního prostředí. Jedním z důsledků zavedení inkluze byl nárůst zájmu o výběrové školy a víceletá gymnázia, která často fungují jako největší "úniková cesta" z inkluzivního základního školství. Ve spádových školách pak ve vyšších ročnících chybí nadaní žáci (tahouni), což může vést ke zpomalení tempa výuky. Konečným výsledkem je pak "rozevírání nůžek" co se znalostí týče.

Na Západě je situace trochu odlišná, ale výsledek je podobný. Vyšší střední třída bývá hlasitým podporovatelem inkluze, protože ji vnímá jako nástroj pro integraci migrantů. V praxi však tito rodiče posílají své děti do soukromých či výběrových škol a nezřídka se sestěhovávají do homogenních rezidenčních čtvrtí. To opět vede k "rozevírání nůžek".

Vysoké školy se pak s těmi "rozevřenými nůžkami" musí potýkat. V praxi to ale katastrofa není, protože mimořádně nadaní studenti odcházejí na elitní VŠ. Na otázku: "Jaký je hlavní rozdíl mezi špičkovou americkou univerzitou a standardní evropskou univerzitou?" vám lidi, kteří se v té problematice orientují, často odpovi: "Kvalita studentů."