Základní komunikační jazyk se ustavuje podle toho kdo do "oboru" nejvíc přispívá.
Měli jsme tu latinu jako pozůstatek Římské říše (a zůstala celý středověk protože křesťanská dogmata umrtvila jakoukoliv "vědu" prakticky po dobu 1000 let).
Pak se stala důležitá francouzština, humanizmus a přírodní vědy.
A nyní tu máme angličtinu, pozůstatek průmyslové revoluce, prodloužené o informační věk.
V UI, genetice a biotechnologiích teď vládnou Číňani ... tak se možná dočkáte ;-)
Trošku mícháte nesouvisející věci.
"a - spelling ej" je název písmene. Jako třeba hebrejské alef, které se ale v textu čte jako "e" (třeba město Eilat začíná písmenem alef).
Jak se zapisují hlásky se liší a když se nějaké slovo šíří akusticky, vede to k překvapivě odlišnému zápisu v různých jazycích (a tak se z hebrejského Elijahu stane český Elijáš - cestou přes Septuagintu a Cyrila s Metodějem, mimochodem, Cyril nebo Kyril?). Nebo naopak - jak se třeba čte v různých jazykových oblastech latina. Ta latina, která v písmu nerozlišovala U a V - viz třeba trenčínský nápis: AVGVSTORV(m).
Nakonec ani azbuka, která má víc písmen, než latinka, aby odpovídala hláskám jazyka, se nečte přesně tak, jak je zapsána. Markantní je třeba písmeno O, které se, podle přízvuku, čte jako A nebo O (příklad: Půjdeme - Пошли - se vyslovuje "Pašlí").
11. 1. 2021, 07:14 editováno autorem komentáře
Myslím, že ve většině (ne-li ve všech) jazyků nedokážete vyslovit přesně jako rodilý mluvčí. Dokonce i v malé zemičce, jako je ČR, je mnoho dialektů, které my moc nevnímáme, ale cizinec je z nich zmatený. U latiny - když to přeženu, ani nevíme, jestli se Caesar vylovoval jako [cézar], [cesar], [késar], [čézar] apod.
Je potřeba si uvědomit, že jazyk je to čím se mluví. Psané slovo je jen forma záznamu informace.
Hlavně je potřeba si uvědomit, pane Šilhavý, že je tady nejen psané a mluvené slovo, ale jazyky mají také své "spisovné" verze. Alespoň ve vyspělých zemích. Často za jejich správou stojí jazykovědné fakulty a dbá se také na výslovnost. V ČR to můžete zaslechnout např. od tiskových mluvčích, profesionálních redaktorů (typicky zpravodajství) atp. V Anglii je to Cambridge English a setkáte se tím běžně mimo vlády, mluvčí či profesionální média také v obchodním styku a přijít s dialektem na obchodní jednání je velké faux pass.
Přesto, např. čeština má i mezi rodilými mluvčími danná fonetická pravidla, které se odvozují od psaného textu a jste schopný podle textu říct, jak slovo bude znít. Toto ale v angličtině neplatí. Typický příklad jsou jména. Proto jsou angličané tak posedlí hláskováním. V angličtině musíte vědět jak se slovo vyslovuje a dokonce existují případy, kdy se slovo vyslovuje jinak podle kontextu - např. "to read" - přít. čas "ríd", min. čas "red" - toto v českém jazyce nemáte a tohoto pohledu se čeština opravdu píše tak, jak se vyslovuje a vyslovuje tak, jak se čte.
V češtině spíš najedete několik neobvyklostí které se zkracují - typicky "nn" nebo "dcera", kde "d" téměř nikdo nevyslovuje, ale přesto se s tím ve spisovné češtině setkáte. Nebo pokud chcete znít "posh" ;-)
11. 1. 2021, 13:04 editováno autorem komentáře
Čeština má ale také řadu vlastních nepravidelností, jen je rodilý mluvčí nevnímá, protože je na ně jednoduše zvyklý. Například druhý pád podstatného jména pes není „bez pesa“ a lev není „bez leva“. Přestože systémově by to tak mělo být.
Máme i různé tvary nepravidelných sloves: být, mít, chtít, spát, jít, jíst a pít. Máme i nepravidelná podstatná jména, třeba člověk. Máme nepravidelné dvojné číslo, spoustu výjimek v psaní dlouhého ú/ů a třeba vyjmenovaná slova jsou krásným příkladem nesystémového pekla.
Každý jazyk má svá specifika a spoustu podivností vzniklých vývojem. Rodilý mluvčí se ale jazyk učí odposlechem od ostatních rodilých mluvčích. Pokud se jazyk učíte jako ve škole podle systému, bojujete právě s těmito odlišnostmi.
Přesto, např. čeština má i mezi rodilými mluvčími danná fonetická pravidla, které se odvozují od psaného textu a jste schopný podle textu říct, jak slovo bude znít. Toto ale v angličtině neplatí. Typický příklad jsou jména.
Anglická jména jsou stejně předpokladatelná, jako česká. Musíte je umět. V anglicky mluvících krajích je ale větší tradice přejímání jmen z jiných kultur, takže jsou zvyklí se víc ptát. Nevidím v tom ale velký rozdíl proti Češtině.
toto v českém jazyce nemáte a tohoto pohledu se čeština opravdu píše tak, jak se vyslovuje a vyslovuje tak, jak se čte
To jste vybral jeden detail z mnoha, protože Vám přijde nezvyklý. Ten nezvyk je ale oboustranný. Např. kroužkované a čárkované ú/ů, které ukazuje někdy na vývoj slova, někdy na oddělení předpony od kořene. Podle toho se liší přízvuk, na které slabice je - a někdy neliší. Vašim českým uším to zní přirozeně a asi porozumíte i cizinci, který místo troj'úhelník vysloví 'trojúhelník nebo 'trojú'helník to potíže dělá.
Nebo např. CH - které se někdy vyslovuje jako C-H, někdy jako Ch a někdy jako K (Hans Christian = Hanz Kristian). Podle toho se taky většinou řadí v abecedě za H, ale někdy má být řazeno v rámci C (u přejatých slov).
nebo "dcera", kde "d" téměř nikdo nevyslovuje, ale přesto se s tím ve spisovné češtině setkáte. Nebo pokud chcete znít "posh" ;-)
"d" je neznělé, a nevyslovuje se ani ve spisovné češtině. Stejně jako "j" ve slově jméno. Pokud to někdo vyslovuje, je to blb a ne spisovně mluvící. :)
No, ale, ale není to tak, že v přítomném čase čtete "číst" jako "číst" a v minulém "červená", přestože je tam napsáno "číst". To je úplně jiný případ než ú/ů.
To se Vám právě zdá logické, protože k tomu jste vychován. Anglicky mluvícímu člověku se zdají logická jiná pravidla, která zase čeština nerespektuje.
?
Tady nejde o to, co je logické, resp. co Vám by se zdálo logické, ale jak to je ve skutečnosti. A ve skutečnosti je to tak, že pro výslovnost nemá žádný vliv jestli na píšete ú/ů apod. a hlavně, v češtině neexistuje slovo, které nějak píše a občas ho vyslovujete naprosto jinak - nikdy např. napsané slovo "číst" nevyslovujete jako "četl" nebo "červená" jenom kvůli jinému kontextu či času. Nikdy a silně pochybuju, že když to tady i zopakujete stojednakrát, tak se to stane skutečností.
A ve skutečnosti je to tak, že pro výslovnost nemá žádný vliv jestli na píšete ú/ů apod.
Ale právěže má. Čárkované indikuje obvykle to, že je před ním předpona a proto se trojúhelník vyslovuje troj-ú-hel-ník a ne tro-jú-hel-ník. Jako Čechovi se Vám zdá, že je to menší rozdíl než ríd vs. red, ale ve skutečnosti není. Pokud byste to měl naučit stroj, musí umět rozlišit - v jednom případě z kontextu, v druhém případě z etymologie slova.
Nebo jméno Doucha. Čte se dou-cha, nikoliv do-u-cha (byť možná se směrem od ucha má to jméno něco prapůvodně společného).
11. 1. 2021, 18:56 editováno autorem komentáře
Ne nemá. To, jak přečtete nebo vyslovíte zúčtování a zůčtování je naprosto stejné. Tak stejné, že i češi v tom dělají chybu. A to, že čtete Doucha jako dou-cha je normální, vždy stejné a nemá to co dělat s ú/ů nebo u, a co víc, nečtete to např. v minulém čase Pavel nebo červená, jako byl příklad výše.
12. 1. 2021, 00:06 editováno autorem komentáře
A to, že čtete Doucha jako dou-cha je normální, vždy stejné a nemá to co dělat s ú/ů nebo u, a co víc, nečtete to např. v minulém čase Pavel nebo červená, jako byl příklad výše.
Jste umanutý na jedno specifikum angličtiny. Jediné, co se Vám snažím sdělit je to, že ani u češtiny nemáte šajnu, jak slovo vyslovit, jen z psaného textu, bez dalších znalostí. Rozdíl mezi ríd a red je v jednom fonému, rozdíl mezi troj-ú-hel-ník a tro-jú-hel-ník je v jedné slabice. Ani v jednom případě není výslovnost o nic blíž psanému slovu.
Pane Šilhavý, Vaše chopnost selektivní slepoty a fabulace je skutečně obdivuhodná. Skutečně. Smekám.
To není jedininé specifikum angličitiny, to je jenom jeden příklad, který by měl trknout i vola. Bohužel, neustále plantáte dohromady jinou dikci, vyslovování souhlásek a změnu celého slova. Vám rozdíl mezi "troj-ú-hel-ník" a "tro-jú-hel-ník" připadá jako "ríd" a "red" ( ! a to se ještě píše stejně)? Hint: jiné písmenka, jiné slovo
To byste mi pak mohl ukázat nějaké české slovo, kde při čtení slova jako "trojúhelník" čtete něco jiného, např. "červený" nebo třeba "okurka". Je to přece jednoduché, tak mi napiště nějaké slovo, kde např.
píšete: neměl
čtete: nel
v min. č.: třeba koberec.
To je totiž tím, pane Šilhavý, že angličtina je silně fonetický jazyk, ve ktrém se psaná forma od 16. stol. začala silně lišit od mluvené, což se nejen v češtině nestalo. Proč přesně tomu tak je nevím a je mi to vlastně jedno, tato vědomost mi stačí jak je.