Vlákno názorů k článku Nový kolonialismus a open source: návrat odlišných přístupů přemýšlení od David Ježek - Je moc hezké, že autore uvažuješ na takto...
-
Je moc hezké, že autore uvažuješ na takto vyšším levelu o celospolečenském problému řekněme "neanglofonního západního světa". Proti tomu nemám nic, máš vlastně pravdu. Ale co je to platný, i kdybychom my tady nakrásně po 1989 nepřevzali nekriticky každou hovadinu jen proto, že je z USA (třeba ten pitomej nezdravej mekdonald), tak stejně gumujeme mozky a vyrábíme stádní společnost už tím, že ve 3 letech šopuneš dítě do školního systému, ze kterého vyleze v 16 - 19 - 25 letech a po celou dobu de facto jede v kostnatým Herbartovským sektářským drilu. Čest všem výjimkám, které v zemi máme, ale kterých je stále poskrovnu. Takže je vlastně úplně jedno, že jsme "obětí nějakého IT-kolonialismu", my máme daleko větší kulturně-sociální problémy a do toho nám nastupující generaci dětí (od současných středoškoláků až po ZŠ i MŠ) mrví všechny ty sociální sítě a smartphony a snadno dostupné cokoli, co si zamanou.
-
Stěžovat si na dril na českých školách je tak 15 let pasé... Už minimálně 15 let se v ČR minimálně v základním vzdělávání zkouší různé nebezpečné "alternativní pedagogiky" a pracovní sešity s předvyplněnými texty, takže se děti neučí zpaměti pomalu ani násobilku nebo abecedu. V důsledku toho vzniká a už i na VŠ nastupuje generace "dětí", které ve školách zažily neobvyklou benevolenci, nebyly nucené dělat nic, co by je nebavilo a mohly si volně určovat čemu a kdy se chtějí věnovat a čemu ne. Ten "sektářský dril" věcí jako je násobilka nahradila v matematice morová rána jménem Hejného metoda, která sama o sobě nemá úplně špatné myšlenky, ale její implementace obvykle končí tak, že některé děti nabývají dojmu, že si mohou i základní operace definovat tak, jak se jim to zrovna hodí nebo líbí, takže 2*2 je 8, protože to tak Anička "vymyslela". Jsem velmi zvědavý na uplatnění těchto jedinců v pracovním procesu...
Výše uvedený článek tomu nicméně odpovídá - autor dezinterpretuje bez hlubší znalosti pojmy tak, jak se mu to zrovna hodí a předkládá něco, co nemá nijak zásadní přínos. Mnohé i velice chytré děti na SŠ jsou dnes zvyklé takto "pracovat" - rozpočítají příklad, který se jim zdá zajímavý, zanedbají či přehlédnou části zadání, které se jim nehodí, dostanou se do půlky, kdy se domnívají, že už "to vlastně mají", ale k finálnímu výsledku se nedopracují kvůli elementárním chybám ve znaménkách a numerických operacích (i za použití kalkulačky, kterou mnozí používají slepě jako dogma, bez znalosti úskalí nebo schopnosti sebekontroly).
-
No tak se běžte podívat na výuku Hejného metodou... Můžete mít i štěstí na kantora, který ji zvládá, ale většinou to (s mírnou nadsázkou) vypadá takto.
Místo drilu z kvalitních starších učebnic se teď děti zpaměti učí "postupy", které si samy s pomocí paní učitelky vymyslí a nakreslí, takže pak počítají trojčlenku blbě, protože netuší jak funguje, ale ví, že mají nějaká čísílka napsat někam do nějakého trojúhelníčku...
Ale ano, základní školství je zdevastované bez ohledu na používání obskurních výukových metod. Kdysi jsem doučoval jednoho klučinu matiku. Že mu učitelka tvrdila, že jednička je prvočíslo bych mu nevěřil, kdyby to neměl v sešitě a kdybych následně nečetl stejné moudro v jednom DUMu, který zpracovala nějaká jiná odbornice ze ZŠ...
-
1) Tohle je naprostá teorie, která v praxi vypadá úplně jinak... Jednak děti nebudou odpovídat správně, druhak učitel bude v časovém presu a celý postup výrazně zkrátí, aby násobilku stihl probrat aspoň do konce 4. třídy (jo, to je další ironie)...
2) Výše uvedený postup je taky špatně! Chybí v něm totiž to nejdůležitější a sice **proč** si žák myslí, že je to 432. Oni totiž velmi často dojdou ke správnému výsledku naprosto špatným postupem a taky je potřeba myslet na těch zbylých 31 dětí ve třídě, které netuší, jak Pepíček k tomu "správnému" číslu došel.
3) Násobit dvě dvojciferná čísla nejprve zpaměti je docela hloupé. Rozumnější bude prvně probrat násobení pod sebou, které lze dělat celkem bez chyb, a pak se teprve bavit o tom, jak to v případech, které jsou jednoduché, dělat z hlavy.
9. 1. 2021, 16:57 editováno autorem komentáře
-
BobTheBuilderStříbrný podporovatelŽádný extrém není dobrý. Ale základní postupy se buď naučíte, nebo je musíte pokaždé znovu vymýšlet.
Moje máma trojčlenku uměla, protože pan řídící ve dvojtřídce takové věci děti zkrátka naučil.
Za nás byla trojčlenka (kupecké počty) buržoazní přežitek a tak se pokaždé, když přepočítávám nestandardní formáty papíru na plotter, musím zamyslet, jestli náhodou nepočítám blbě.
Když se děti nenaučí základy (malou násobilku), nemůžou ani odhadnout výpočet natolik, aby jim výrazně chybný výsledek byl podezřelý. A nemůžou třeba ani dobře řešit rovnice, protože když mají každý člen třeba vydělit 8, ztratí se v těch výpočtech a udělají chybu (mám ověřeno na diskalkulikovi).
To triviální školství (číst, psát, počítat) se více méně musíte naučit zpaměti. Násobilka, písmena, vyjmenovaná slova, ...
Všechno našrotit není dobrý přístup, ale ani opačný extrém není šťastný.
Skutečná tragédie ovšem je, když učitel nerozumí tomu, co učí (dítě dostane pětku z matematiky, protože vyřešilo příklad jiným, vlastním postupem). -
Co maj všichni s tou trojčlenkou? Mně trojčlenka ve škole přišlo jako návod pro ty, co nejsou schopni to vymyslet sami a vůbec jsem nechápal, proč se to mám učit. A nechápu to dodnes. Když něco tak triviálního nedokáže někdo odvodit, tak jak můžu věřit tomu, že to dokáže správně aplikovat?
Osobně nemám problém s tím se něco našrotit, ale princip v matematice by měl být, že jsem schopný vysvětlit, proč to tak funguje. Samozřejmě na základce jsou různé děti, a u některých jsou učitelé rádi, že vůbec umí násobit (a je vcelku jedno, jestli ví proč), ale cíl by měl být, že ty děti "ví proč".
-
>nemůžou ani odhadnout výpočet natolik, aby jim výrazně chybný výsledek byl podezřelý.
Není hlavní téma článku, ale naprostý souhlas s touto větou a bohužel je to doslova tragédie. A to se fakt snažím, aby studenti nepočítali bezhlavě a neustále je vedu k tomu, aby se podívali na výsledek, jestli není zjevně nesmyslný. Jen několik příkladů:
- Asi tak pětina VŠ studentů, co učím, klidně spočítá, že daný výrobek se na celkových tržbách několika výrobků podílí 180 % (opakuje se každý rok již nejméně 10 let).
- Kolegyně, která učí daně, obdobně odhaduje, že pravidelně čtvrtina studentů spočítá DPH nebo jinou daň, která je vyšší než daňový základ a není jim to divné.
- Když jeden student spočítal průměrnou spotřebu osobních aut 4800 a 5200 litrů/100 km (a ještě z toho udělal „hezký graf“), tak už jsem to nevydržel a komentoval slovy, že by si ta auta za sebou musela tahat cisternu, aby vůbec dojela k nejbližší benzínce.
- Na jaře studentka spočítala, že covidem se nakazilo „0,000000nic“ osob a zemřelo „0,0000000nic“ osob na milión obyvatel (netrefila se „jenom o pár řádů“) protože nejen, že nepřepočetla na milión obyvatel, ale jaksi těmi milióny ještě dělila?
Teď v prosinci polovina studentů spočítala, že jenom za listopad u nás na covid zemřelo 200 tisíc obyvatel (přesněji tedy 199 tisíc a nějaké drobné), protože nebrali v úvahu, že data za jednotlivé dny byla kumulativní, přestože jsem je na to v zadání extra upozorňoval…
Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho…
Kde jsou ty doby, kdy profesor studenta ČVUT honil 10 minut okolo posluchárny s příložníkem v ruce – protože spočítal, že most se v důsledku tepelných změn prodlouží o 47,2 metru. Ale dneska studenty mlátit nemůžeme (to říkám samozřejmě v nadsázce), tak co máme dělat… -
A co teprve studenti, kteří spočítají, že v běžné místnosti za normálního tlaku a teploty je cosi krát 10⁻²⁴ molekul plynu, a hrdě to odevzdají, protože jim na tom výsledku nepřijde vůbec nic podezřelého (hlavně že tu mantisu mají na devět desetinných míst, jak jim vylezla z kalkulačky).
A nejen studenti. Dodnes vzpomínám, jak jsem nevěřícně zíral na vzorové řešení jedné úlohy fyzikální olympiády, kde autorovi vyšlo, že družice s dobou oběhu 100 minut je během jednoho oběhu vidět z nějakého bodu na povrchu planety... 17352 sekund.
-
“vzniká a už i na VŠ nastupuje generace "dětí", které ve školách zažily neobvyklou benevolenci, nebyly nucené dělat nic, co by je nebavilo a mohly si volně určovat čemu a kdy se chtějí věnovat a čemu ne”
Zaslouženě velice rychle narazí. Od toho ale VŠ v konečném důsledku je, aby je hezky profiltrovala. Před dvaceti lety také byli tací, možná v menší míře, ale nic nového to není.
