Panečku, to byl jazyk! Začínal řádkem
IDENTIFICATION DIVISION.
a končil příkazem
STOP RUN.
No, a mezi tím popis v takové "zjednodušené" angličtině, např.: A := B bylo nutno zapsat
MOVE B TO A.
což tedy byla věta, kterou nutno ukončit skutečně tečkou.
Dokonce jsme s jedním kolegou začali psát takový preprocesor, který by vyžadoval před každým příkazem PLEASE, a za příkazem THANK YOU.
např.
PLEASE, MOVE B TO A. THANK YOU.
Měl to tedy být takový silvestrovský žertík, ale kolega se pak odstěhoval a našel si práci jinde - a už jsme to nedotáhli do konce. Škoda...
Proti tomu je takový ALGOL (neřku-li C či C++) vyložený těsnopis. Co bys ještě chtěl, autore?
No, tak ono to bylo myšleno, jako že tu prosbu a to poděkování bude nucen psát (datlovat) sám programátor. (V té době jsme ještě programy děrovali do štítků a žádný editor jsme k dispozici neměli.) A ten preprocesor měl fungovat tak, že PLEASE a THANK YOU odstraní a očištěný text pošle kompilátoru. Pokud by tam ale ta "kouzelná" slůvka chyběla, tak měl vynadat programátorovi za nezdvořilost, a každý příkaz jimi neobklopený měl označit jako FATAL ERROR :-))
A propos, jednalo se o stroj IBM 370 model 145 a nepoužívalo se kódovací tabulky ASCII, ale EBCDIC...