ja si myslim, ze rada lidi nepochopila, co je pracovni naplni ucitele. Ten ma detem zprostredkovat znalosti a rozvinout v nich schopnosti, jak chapat svet okolo nas a jak se v nem orientovat.
Fakticky nebo odborne nemusi ucitel vedet vubec nic. Dulezite je, aby mel ty pedagogicke schopnosti, jak vyse popsane ulohy splnit. Kdyz to prezenu, tak ucitel matematiky vubec nemusi matice rozumnet, naprosto staci, kdyz to deti dobre nauci. Je chybou predchozich generaci jak ucitelu tak ostatnich clenu spolecnosti, ze dnesni ctenar rootu klade rovnitko mezi 'ucitel matematiky' a 'rozumi matmatice'. Sice nedokazu presne nyni zhodnotit kdo ma na tom nejvice viny, ale asi nebudu daleko od pravdy, kdyz si tipnu, ze to byl Paroubek.
Myslím si, že učitel (dejme tomu středoškolský), který má určitý rozhled, cítí se pevný v kramflecích i mimo ten oborový základ, jež má v osnovách, který zná svůj obor do té míry, aby k němu mohl mít hlubší vztah – že takový člověk bude mnohem méně pravděpodobně školometem nežli ten, který je rád, že se vyšších pater svého oboru nadobro zbavil nástupem do školství.
Učitel matematiky, jenž matematice nerozumí, může žáky efektivně „vycvičit“ v počítání modelových příkladů; těžko jim ale zprostředkuje matematiku jako vědu („chápat svět a orientovat se v něm“); těžko někoho pro svůj obor získá, když pro něj nehoří on sám.
Chci říci – samozřejmě, že učitel nemusí být akademik nebo expert z praxe, aby mohl někomu vysvětlit středoškolskou látku; čím větší rozhled ale má, tím více může žákům předat. Zdá se mi, že jalovost výuky je spíše znakem „čistého pedagoga“ než „odborníka, co se doučil pedagogice“ :-)
ČLÁNKY DO MAILU