Forky kvůli egu a osobním válkám provázely BSD od samotného počátku. Prapůvodní 386BSD se rozvětvilo na FreeBSD a NetBSD, protože se nedokázali dohodnout na směru dalšího vývoje. OpenBSD pak vzniklo, protože se Theo nesnesl se zbytkem NetBSD vývojářů. Naproti tomu u FreeBSD se Matt Dillon cítil dotčený, protože ostatní neuznali, že jedině on ví nejlíp, jak na SMP, a tak založil DragonflyBSD. No a teď se rýsuje NextBSD....
Linuxová komunita má taky svoje problémy, ale hru na "nekompatibilní fork týdne" nikdy nehrála. Asi je v tomhle Linus lepší lídr projektu.
Přesně napsáno! Až teda na jeho (Linusovu) hlášku o onanujících opicích z OpenBSD:
http://www.cio.com/article/2434264/open-source-tools/torvalds-calls-openbsd-group--masturbating-monkeys-.html
Tady nejde o ego, ale spis o rozdilne cile a priority. A na tom vysledku se to projevuje. Jen tezko by mohl existovat system, ktery by byl zaroven tak minimalisticky jako OpenBSD, a zaroven obsahoval hromadu znacne komplexnich featur jako FreeBSD (volitelne firewally, ZFS, udrzovani starych ABI pro proprietarni humus, atd.).
Okolo Linuxu se pohybuji na jedne strane lidi, co maji radi minimalni stabilni system a na druhe strane spektra jsou lidi jako Lennart, podle ktereho nespousteni hromady daemonu znamena, ze nenavidite postizene lidi. U nekterych projektu muzou takovi lidi koexistovat s hromadou #ifdefu, ale nekdy to proste uz neni zdrave ani efektivni. Neni nic spatneho na tom, ze ruzni lidi maji ruzne potreby, ruzne technicke nazory, a nemusi existovat jedinne spravne reseni, ktere padne vsem.