Jeste pamatuju dobu, kdy jsem nahraval z kazety a posouval hlavu kazetaku vidlickou. Pro kazdou hru trochu jinak.
Mamka si prepsala vsechny svoje recepty do pocitace a ulozila na kazetu. TO BYLA VELKA CHYBA. Prisla samozrejme o vsechny, protze uz se to nikdy nepodarilo nahrat.
Objednal jsem si tehdy super magnetofon Tesla, ale Didaktik mi po trech mesicich odepsal, ze nejsou schopni jej dodat.
Kamarad mel disketovou mechaniku k Didaktiku M, SNAP byla tehdy zazracna funkce na ukladani her :-)
To bylo opravdu velice „chytré“. Zásada byla u vlastního kazeťáku nehejbat s hlavou. Nebo mít 2 kazeťáky – jeden na čtení od cizích a jeden s hlavou napevno pro nahrávání a přehrávání vlastních. Na Commodore klub, jenž se u nás scházel každou první neděli v měsíci, si z těchto důvodů každý nosil comp a vlastní kazeťák.
Tak tak, to bola niekedy odyssea nahrať program z cudzej kazety do počítača. Na atari záznamníku okrem hýbania hlavou šrubovákmi a nožmi všelijako odchlipovalo veko a podobná akrobacia.
Dve magnetofony – to už bolo luxusné riešenie.
