Na Commodore +4 / 16 / 116 bylo turbo udelano celkem ‚lisacky‘ softwareove.
Magnetofon mel ovladani posunu/zastaveni rizene i z pocitace. Standardni rychlost byla kolem tech 300 baudu.
Standardne se program pres rutinu v ROM nahraval jako 2 bloky:
hlavicka – par bajtu (typ, adresa, delka, jmeno) – nahravala se vzdy na konstatni adresu
vlastni blok – ten se ulozil podle informaci s hlavicky
Pouzita ‚finta‘ spocivala v tom, ze:
v prvnim bloku se uvedla adresa ‚software‘ vektoru, delka 2 bajty, a hodne dlouhe jmeno, kde prvnich par znaku bylo opravdu jmeno, a pak nasledoval vlastni kod ‚turba‘
samotny ‚blok‘ mel delku pouze 2 bajtu, a vice-mene prepsal ‚software‘ vektor (pouzivany pro turiny ROM) a presmeroval ho na kod v hlavicce
po skonceni nahravani rutina v ROM pouzila dany ‚software‘ vektor
kod turba, se automaticky spustil, znovu spustil motor kazety a prebral rizeni nahravani sam, …
jak jsem byl stastny kdyz mi nasi koupili kartridz k c64 na ktere bylo
i turbo a nemusel jsem pred kazdou hrou natahovat ze zacatku kazety turbo
pro dalsi nahravani hry.
a taky jsem na c64 zkousel ruzna turba, byla to zajimava doba.
Na C64 to fungovalo take tak, ale jen u nekterych originalnich her (napr. Street Hassle nebo Pulse Warrior), ktere si za sestnact zobrazovanych znaku z hlavicky daly vlastni loader (hlavicka mela myslim pres 100 bajtu). Bezne pouzivana turba to nepouzivala, kod byl v normalne v datovem bloku.
