Vlákno názorů k článku Perličky: principy objektového programování od wayan - Rozumná praxe je přistupovat k objektům jako k...

Rozumná praxe je přistupovat k objektům jako k objektům ("atributům" přes accessory) a mimo konstruktor zapomenout na implementaci, to znamená $self->kocka->jmeno místo $self->{kocka}->{jmeno}. Jistě namítnete, že by to na úvodní lekci bylo příliš, bohužel ze spousty programátorů v Perlu už rovnici objekt = hash nikdy nedostanete.

Hnida, nicméně nedá mi to. Považuji za dobrý zvyk na úvod metody vytáhnout a pojmenovat parametry:

sub new {
    my ($class, $jmeno, $kocka) = @_;

    my $self = $class->SUPER::new($jmeno);
    $self->{'kocka'} = $kocka;
    return $self;
}

Další hnida. Naučíte-li čtenáře používat and místo "normálního" &&, začnou psát věci jako:

my $is_between = $i >= $min and $i <= $max; 

Tohle je na flamewar, ale občas je na místě ternární operátor místo podmínky. Vy totiž nechcete rozvětvit běh programu, ale vyhodnotit výraz:

# mimochodem je-li v kocce neco, proc to jeste testovat na referenci?
sub projev {
    my $self = shift;
    
    return $self->SUPER::projev()
      . (
          ref $self && $self->kocka 
            ? 'na kocku jmenem '. $self->kocka->jmeno
            : ', nejlepe na kocky'       
      );
}

Jaký smysl má test na objekt v DESTROY? Takový případ vznikne jen tehdy, pokud bude někdo destruktor volat explicitně jako metodu třídy. Nicméně, volá-li ho explicitně, pak mu není pomoci a je to špatně i když ho volá jako metodu objektu.