Potřebujeme svobodný software, abychom zůstali nezávislí, říká RMS

Pak proběhlo mnoho e-mailů a dokonce se napsalo i mnoho řádků kódu. Tito tři studenti vyvinuli tři aplikace, jednu, která bude přepisovat přednášku doktora Stallmana, druhá ji bude překládat a ta třetí slouží k pokládání vašich dotazů, popsala Jana Vitvarová.

Dodala také, že Richard Stallman prohlédl použitý kód a schválil jeho použití na své přednášce. Trval totiž na použití výhradně svobodného kódu a před přednáškou také požádal obecenstvo, aby ke kladení dotazů nepoužívalo špehovací mobilní telefony. Můžete použít tužku a papír, tohle pořád funguje, vysvětlil Stallman, který si otevřel velkou lahev Kofoly. On normálně pije Pepsi, ale během oběda ochutnal Kofolu a hned ji chtěl, uzavřela úvod se smíchem Vitvarová.

Čtyři svobody

Počítač je univerzální přístroj, který provádí svou činnost podle zadaného programu. Existují dvě možnosti, buď uživatel ovládá program, nebo program ovládá uživatele. Je to nevyhnutelně jedno nebo druhé, zahájil svou přednášku RMS. Aby tedy uživatelé mohli program ovládat, potřebují čtyři základní svobody.

Nemyslíme tím, že je software zdarma, nejde tu o cenu, ale o svobodu používat počítač. Můžeme použít slovo libra podle francouzského nebo španělského slova. Svoboda nula je svoboda spustit program, jak chcete, za jakýmkoli účelem.

Svoboda jedna je pak svoboda studovat zdrojový kód a změnit ho. Tak, aby pracoval tak, jak vy chcete. Ale co je to zdrojový kód? Každý program má obvykle dvě podoby. Existuje forma, kterou si můžete přečíst a které rozumíte, pokud znáte programovací jazyk. Tuto podobu může programátor zapsat a libovolně změnit.

Pak je tu spustitelný soubor, což je hromada čísel, která nerozluští ani programátor. Zjistit, co to dělá, je strašná otrava a ještě těžší je to změnit. Takže abyste měli reálnou možnost to studovat a měnit, musíte dostat zdrojový kód. S těmito dvěma svobodami si může každý uživatel zvlášť vytvořit kopii a začít ji měnit. To je osobní individuální kontrola. Ale co když nejste programátor? Podíváte se na zdrojový kód a nerozumíte mu.

Potřebujeme také kolektivní kontrolu, což znamená, že mnoho skupin uživatelů může spolupracovat a přizpůsobit program tomu, co právě chtějí. Ve skupině jsou někteří z nich programátoři. Jsou to ti, kteří změny skutečně píší, ale dělají to jako součást skupiny, podle zájmů této skupiny.

Skupinu samozřejmě nemusí tvořit všichni, ostatní mohou výsledek její práce používat svým vlastním způsobem. Kolektivní kontrola tedy vyžaduje další dvě zásadní svobody. Svoboda dvě je svoboda redistribuovat přesné kopie, abyste si mohli vytvořit kopie a pak je rozdávat nebo prodávat, kdykoli si to budete přát.

Svoboda tři je podobná, ale je určena pro upravené verze. Můžete svobodně vytvářet kopie a pak je darovat nebo prodávat, kdykoli si budete přát. Pokud tedy máte tyto svobody, pak jste svobodní. Pokud tyto svobody chybí, pak uživatelé program neovládají. Místo toho program řídí uživatele a vývojář řídí program.

Kdo ovládá počítač?

Takový program je pak nástrojem nespravedlivé moci jeho tvůrce nad uživateli. To znamená, že uživatelé nemají svobodu. To je nesvobodný, proprietární software, kterého se musíme zbavit. Někdy totiž takový program třeba své uživatele špehuje, někdy sleduje jejich chování, jindy zase omezuje použití počítače. Brání uživatelům dělat s počítačem, co by chtěli.

V praxi jsme to viděli mnohokrát: Amazon smazal uživatelům knihy, Sony na svých médiích distribuoval škodlivý software nebo Microsoft měnil svůj software na dálku. Někdy dokonce Microsoft sabotuje uživatele, když informuje NSA o chybách ve Windows, aby je pak mohla využít k útokům.

Tohle dostanete s proprietárním softwarem. Vlastník má nad uživateli moc, kterou využívá a vkládá do něj různé škodlivé funkce, aby uživatele poškodil. Samozřejmě to nedělají jen tak pro zábavu. Dělají to jen kvůli penězům z chamtivosti. Mají různé způsoby, jak na tom mohou vydělat.

Softwarové firmy pořádají konference, na kterých hovoří o nejnovějších způsobech, jak mohou využívat uživatele díky moci, kterou mají. Oni se za to ani nestydí. Většina počítačů dnes vlastně podle Stallmana používá proprietární malware, nad nímž má kontrolu někdo úplně cizí.

Svobodný software jako odpověď

Je to software pro hlupáky. Jak ale přestat být obětí? Dříve jste museli přestat používat počítače. Teď už ne, můžete se k nám připojit ve svobodném světě, který jsme vybudovali. Stallman v roce 1983 oznámil, že vytvoří zcela svobodný operační systém nazvaný GNU.

V roce 1992 bylo téměř hotovo, ale chyběl jeden kousek – jádro. Linus Torvalds v tomto roce uvolnil své jádro Linux, které vyplnilo poslední mezeru. To nám dalo první kompletní systém, který můžete spustit na PC místo Windows. Problém je ale v tom, že pokud máte svobodu v jednu chvíli, nezaručuje to, že si ji udržíte i dál.

Existuje totiž více než tisíc různých variant tohoto systému, kterým říkáme distribuce. Několik z nich je zcela svobodný software. Většina z nich má přidaný nesvobodný software, protože je spravují lidé, kterým na svobodě nezáleží. Vývojáři někdo raději přidají kousek pohodlí na úkor svobody. Musíte hlídat, která distribuce je opravdu svobodná a zachovat si svobodu někdy vyžaduje oběť.

Chcete například používat aplikace, ale některé z nich nejsou svobodné. Pokud chcete svobodu, musíte se bez nich obejít. Takže se může stát, že pro svou svobodu budete muset přetrpět nějaké nepříjemnosti. Měli byste si nainstalovat LibreJS, což je rozšíření blokující nesvobodný JavaScript na webu. Některé servery od vás totiž chtějí informace, podstrčí vám svůj kód, který pak běží na vašem počítači. Netušíte ale, co se pak s daty děje. Je to cloud a do něj nevidíte.

Software jako služba se stává náhradou za běžný software, ale uživatelům odebírá kontrolu nad vlastním počítačem. Na velké části webových serverů běží GNU/Linux a další svobodný software. Nejdůležitějšími počítači jsou ale vaše počítače, ne servery nějakých firem.

Musíme tedy postupovat vpřed, a abychom toho dosáhli, musíme překonávat překážky. Existují velké společnosti, které vydělávají spoustu peněz na tom, že mají kontrolu nad uživateli. Počítače si zaslouží svobodu, ale hlavně uživatelé potřebují svobodu.

Mainstreamová média o svobodném softwaru nemluví. Mají termín, který používají, aby tyto etické problémy pohřbili, místo toho říkají open source. Stallman mluví vlastně o stejných programech, ale přístup k nim je jiný. Zdůrazňuje, že nejde jen o otevřenost kódu, ale o myšlenku svobody používat své vlastní zařízení ke svým účelům. Softwaroví aktivisté říkají, že jde o otázku dobra a zla. Ale uživatelé potřebují svobodu, my potřebujeme svobodu.

Škola je důležitá

Otevřenost kódu umožňuje zlepšit programy a opravit v nich chyby. To je sice pravda, ale pokud si chceme zachovat svobodu, je to méně důležitý problém. Děti se už ve školách učí používat uzavřený nesvobodný software. Což je v podstatě stejné, jako kdybyste děti učili kouřit.

Škola by měla připravovat občany na život v silné, schopné, nezávislé, spolupracující a svobodné společnosti, což znamená vyučovat ve škole svobodný software. Některé děti se chtějí stát programátory, jsou zvědavé a chtějí vědět, jak programy uvnitř fungují. Pokud budou studovat svobodný software, porozumí mu. Pokud studují nesvobodný program, nemohou se nic naučit, protože znalosti v nesvobodném programu jsou studentovi odepřeny.

Pěstujeme u dětí zvyk pomáhat druhým lidem. Pokud do třídy přinesete program, stejně jako když do třídy přinesete sušenky, musíte se podělit s ostatními. Nemůžete si jej nechat pro sebe. Musíte se podělit o zdrojový kód, aby se ostatní mohli učit. Nenoste do školy proprietární software.

Škola musí jít dobrým příkladem zařazovat do výuky pouze svobodný software, s výjimkou cvičení reverzního inženýrství. To platí zejména o hardwaru. Nevíme, jak psát svobodný software, protože nám neřeknou, jak používat hardware. To je šokující! Chtějí vám prodat produkt a neřeknou vám, jak ho používat.

Výrobci nám říkají: Tady je nesvobodný program. Můžete ho používat, spustit a držet hubu. Neobtěžujte nás. Řešením je reverzní inženýrství, při kterém je potřeba prostudovat všechny ty nuly a jedničky, abyste zjistili, co všechno dělají. Poté je možné napsat, jak daný hardware používat, aby pro něj někdo jiný mohl napsat svobodný program.

Lidská práva a další svobody

Život může přinést nová lidská práva, která jsou pro život ve společnosti nezbytná. Lidská práva jsou na sobě ovšem závislá. Pokud o jedno z nich přijdete, je těžší udržet si ostatní. V dnešní době je výpočetní technika ve společnosti natolik důležitá, že svoboda softwaru patří mezi lidská práva, která společnost musí zavést a chránit. Potřebujeme také další svobody, jako je síťová neutralita a ukončení sledování lidí obecně.

S tím tedy přichází základní filozofická otázka. Za jakých okolností můžete důvěřovat svým počítačům, že opravdu dělají to, co chcete, a ne to, o čem rozhodl někdo jiný. Když si software provozujete sami a je svobodný.

Kdo ovládá váš program? Kdo jej může různými způsoby kontrolovat? Kdo může navrhovat úpravy? Pokud máte možnost prostudovat si všechny navržené úpravy, dospějete k programu , který chcete. Máte pak jistotu, že je dělán s dobrými úmysly. Nemusíte jen předpokládat, že v něm nejsou žádné chyby.

Pokud tedy v počítači používáte proprietární program, nemůžete mu věřit. Jak moc je to špatné? To záleží na tom, jak často se může spouštět, za jakých okolností a k čemu by mohl mít přístup. Nesvobodný software má také tendenci mít chyby, které se nikdy neopraví, protože je nikdo z uživatelů nemůže opravit.

Software jako služba

Podobné je to i s programy používanými vzdáleně na serveru, třeba u Googlu. Některé tyto programy mohou být svobodné a spustili byste je i u sebe v počítači. Nad kopií na serveru ale nemáte kontrolu, nemůžete provádět žádné úpravy. To může udělat jen Google, ale ne vy, protože nemáte nad touto kopií žádnou moc.

Stejně jako si vy zasloužíte kontrolu nad svými kopiemi, zaslouží si i společnost Google kontrolu nad kopiemi, které provozuje. Nechceme tu anarchii, kdy by kdokoli mohl ovládnout servery Googlu a měnit jeho programy. Ale jde o to uvědomit si, že je to Google, kdo tyto kopie kontroluje, ne vy.

Nemáte žádný důvod důvěřovat programům, které běží vzdáleně na serveru nějaké společnosti. Na těchto počítačích běží programy, které jsou soukromé. Byly napsány společností Google a nejsou zveřejněny. Google nad nimi má naprostou kontrolu, což je v pořádku. Pokud ale zpracovávají vaše úlohy, místo úloh společnosti Google, nemáte důvod jim věřit.

Ne všechno je ale zpracování vašich dat. Není to problém, pokud například používáte vyhledávač. Ten jen prohledává svou vlastní databázi na serveru a hledá odkazy skrze veřejný web. Tohle vlastně nejsou ničí soukromá data. Jiné je to ale v případě webového editoru fotek. Pošlete mi fotku, a až ji budete chtít změnit, řekněte, co změnit, a já to udělám. Pak vám ji případně pošlu zpátky. Pokud to děláte u sebe na počítači ve svobodném softwaru, pak celé zpracování řídíte vy. Pokud to ale dělá nějaký server, pak zpracování řídí někdo jiný.

Podstatné je, že ne všechno je ale práce vašeho počítače s vašimi daty. Když například nakupujete v elektronickém obchodě, část operací provádíte vy a část onen obchod. Váš počítač komunikuje s tím druhým počítačem a každý z nich si udělá svou část práce. Servery jsou tedy opodstatněné, pokud zpracovávají svá vlastní data pod kontrolou svého provozovatele.

V dnešní době jsou však stále častěji servery navrženy tak, aby zpracovávaly přímo vaše data. Tím se uživatelé podřizují novým službám a vývojáři jsou tlačeni posouvat lidi do stále většího podřízení. Často se k tomu využívá síťový efekt. Pokud společnost vytvoří systém zahrnující komunikaci s ostatními uživateli, čím více uživatelů jej používá, tím více dalších lidí je do něj tlačeno.

V první řadě jsou tito uživatelé obětí nesvobodného softwaru. Ale když i oni pak tlačí na své přátele a ostatní lidi, aby ho používali také, stávají se spolupachateli. Spadnout do této sítě znamená být obětí, která se stala pachatelem. Sám Stallman říká, že je v tomto směru velmi opatrný. Pečlivě si vybírám, jaké komunikační systémy budu používat, protože nechci být viníkem.

Celá přednáška trvala přes dvě hodiny a hovořilo se o národní suverenitě, povinnosti vlády zajistit neutralitu, chybách v moderních procesorech a dalších tématech. Pokračování naleznete v následujícím článku: Vláda má povinnost zachovat digitální suverenitu své země, říká Stallman.

(Autorem fotografií je Petr Krčmář.)