Názory k článku Pracovní stanice firmy Atari

Omlouvam se, chyba se vloudi…

Opraveno :-)

Vždy jsem měl za to, že Motorola M68×xx byl RISC procesor. Ale jinak jako vždy perfektní článek.

Díky za osvětlení.

Je to skutecne CISC procesor, vyvojari sli dokonce tak daleko, ze ma krome mikroinstrukci i nanoinstrukce.

Ve sve podstate to znamena to, ze instrukce mikroprocesoru (ty, ktere pise programator v assembleru nebo je vytvari prekladac) jsou primo v mikroprocesoru transformovany do serie jednodussich mikroinstrukci a ty jsou dale transformovany do nanoinstrukci.

Stoji to sice nejaky ten bit pameti (ROM) na mikroprocesoru, ale celkove to usetri velke mnozstvi tranzistoru/hradel, protoze se v mikroinstrukcich opakuji stejne operace. Take to umoznuje vytvaret i velmi slozite instrukce, ktere maji programatori radi :-), treba vyumelkovane adresni rezimy, autoinkrementy adresy atd.

Klasicke RISCy takto nefunguji, tam je snaha o prime mapovani instrukci na operace v mikroprocesoru. Prikladem je napriklad MIPS, ten ma „horizontalni“ kodovani apod.

Zdravím autora, jako vždy dokonalý článek. Marně přemýšlím, odkud čerpá tak podrobné informace, při takové šíři záběru (HW, SW, …). Měl/má snad doma všechny počítače z tohoto seriálu a ve volných chvílích je studuje? :-)

Upoutala mě jediná mikrodrobnost: ty joystickové adaptéry pro připojení digitálních k modelu STE. I u STE šly zapojovat dva digitální joysticky do klasických CANON9 portů (zespodu, dost nepřístupné), stejně jako u původních ST (tj. druhý joystick pouze po odpojení myši, do jejího konektoru). A k tomu zřejmě jako bonus šly zapojit ještě další (až 4?) digitální joysticky do analogových portů joypadů. Ale to jsem nikdy v životě v praxi neviděl, pravděpodobně to ani software moc nepodporoval (ale to jen hádám).

Nektere masinky skutecne mam, ale popravde receno neni nejak cas je vytahovat z krabic a spoustet. Mozna zase na konci roku :-) Nastup PCcek mel jednu vyhodu – hodne lidi se prekotne zbavovalo svych osmibitu nebo i Atari ST (Amigisti kupodivu byli vyjimkou :-), takze jsem napriklad dostal kompletni Atarko 130 XE i s 384 kB RAM a disketovkou (v podstate ten nejlepsi model) za odvoz.

Upřímně řečeno, vlastnictví těch počítačů ještě pořád nevysvětluje, jak to, že o nich víte prakticky úplně všechno. A mrzí mě, že jsem Vás nikdy nepotkal na žádné Atari akci, když jste, zdá se, (krom jiného) i Atarista (minimálně Atarista – historik :-)

http://atariada.prostejov.cz/

Na Atariadu jsem se tento rok pripravoval, ale vlezla mi do toho svatba (ne moje :-). Atarista porad jsem, doufam, ze to priste vyjde. Chtel jsem se tam podivat predevsim na Atari 2600, nekdo ho tam tusim mel a dokonce funkcni ne?

Wintelu tehdy nechyběl „Spirit of Amiga“, ale úplně obyčejný preemptivní multitasking, rozumný správce oken, univerzální podpora zvuku, systémové multimediální kodeky a spousta dalších užitečných věcí. Dost těžko se zvykalo na to, že to vše jste museli obětovat jen kvůli výkonu.

Naštěstí už tehdy byl Linux, a v něm amiwm, a později enlightenment.

K tem informacim: u nas bylo v devadesatych letech pomerne dost informaci sirenych v Atari klubech. Jednalo se napriklad o preklady (nevim jestli autorizovane) nemecke literatury atd. Lidi to prodavali/davali soucasne s temito pocitaci, takze toho nakonec mam docela dost. Neco pravda nepresneho (bud se neco ztratilo prekladem nebo to byla spatne uz v N verzi), ale tady pomuze google.

A ještě jedna drobnost. Jak popisujete nové (Enhanced) vlastnosti STE, tak zmiňujete barvy a Blitter (který spíš než na sprajty byl použitý přímo ve VDI k akceleraci běžné práce v desktopu, jak ho využívaly hry, to netuším), tak tam chybí zmínka o jedné poměrně důležité věci: Shifter v STE už nemá jen 16-bitovou adresu začátku Video RAM (dva prostřední bajty dlouhého slova, jako ST), ale plně 24-bitovou (nebo možná 23, vzhledem k 16-bit datové sběrnici). K tomu přibyly registry pro pixelový offset v rámci jednoho slova a možná i registr délky virtuálního řádku (nebo to měl až Falcon? jsem líný se podívat).

Zkrátka co chci říct: STE, aby dohnalo Amigu, už umělo horizontální „hardwarově akcelerovaný“ (tedy plynulý a levný) scrolling obrazu, aby se daly dobře dělat takové ty „chodičky“, hry se skákajícím panáčkem, za nímž roluje pozadí – řekněme něco jako Boulder Dash o pár let dřív na o třídu slabším HW? ;-)

Přemohl jsem lenost: STE má bajtový registr délky řádku, ale v 16-bit slovech, tj. šířka virtuální obrazovky musí být násobkem 16, a maximální horizontální rozlišení je 4096 bodů. Falcon pak odstraňuje omezení na 4096 bodů (registr už je 16-bitový) a navíc přidává další registr určující přesnou délku řádku v pixelech (takže už asi nemusí být délka řádku násobkem 16?)

Prakticky to na mém předchozím příspěvku nic nemění – STE prostě oproti ST umělo navíc plynulý horizontální scrolling.

To je pravda, Atari vyrabelo (no, spis jen skladalo :-) i PC kompatibilni stroje, stejne jako Commodore (kamarad nejakeho takoveho XT-komouse s Herculesem mel).

Ale to uz tema na jiny clanek. Ty firmy to spis delaly pro jistotu, aby jim nahodou s PC neujel vlak a stejne nemely proti noname vyrobcum sanci, protoze to nebyl jejich HW, takze ± zadna pridana hodnota na ktere by se dalo nejak extra vydelat. To z tech velkych firem zvladl jen Dell (jine obchodni kanaly) a Compaq, dokonce i IBM dost rychle odpadla (presneji, PCcka se pod jejim jmenem delala, ale podil na trhu byl dost maly).

Já tím „až“ myslel předchozí dosti bolestivý vývoj grafických karet na PCčkách, ne konkrétní srovnání roku prodeje počítačů (i když první VGA byly pouze pro PS/2, což je jen proprietární řešení od IBM, další výrobci se touto kartou „inspirovali“ o cca rok-dva později, to se ale přiznám, že nevím přesně). Samozřejmě ještě zajímavější je srovnat Amigu a PCčka, ale to až někdy jindy.

Jinak ten režim 320×480 šel na VGAčku poměrně jednoduše nastavit, stejně jako mnoho dalších neoficiálních režimů, třeba 320×240 (čtvercové pixely), 320×400 (můj oblíbený – celkem ergonomických 70 Hz a double buffering) nebo již zmíněný 320×480. Trošku složitější změnou registrů VGAčka bylo možné pracovat s režimy od cca 256×200 až po cca 400×480, vše v 256 barvách.

Problém byl, že tyto režimy nebyly oficiálně podporované (no popravdě DOS na grafiku celkem kašlal, tak to až tak nevadilo), ale hlavně se musel používat poměrně komplikovaný přístup do framebufferu přes čtyři bitové roviny, což trošku komplikovalo například i jindy jednoduchou proceduru putpixel.

keby nevyhrala motorola vyhodnu vladnu zakazku na dodavku mikroprocesorov do rakiet, mohlo to cele vyzerat inak.