Ač v zásadě souhlasím, tak pozor na to, že provádět NAT v měřítku stovek tisíc počítačů za NATem je celkem technický problém. Samozřejmě, že se nedělá NAT na jedinou IP adresu, ale je 1 IP třeba na 100 zařízení, ale i tak. Problém se prohlubuje s tím, že v mobilních sítích se běžně začíná dosahovat rychlostí v řádu megabitů/s a s tím roste počet zařízení, co pořád něco přenásí (synchronizace apod.).
Rozhodně je takový NAT náročnější na zdroje než prostý IPv6 routing. Můj názor ale je, že i po rozšíření IPv6 tu stejně bude mít IPv4 NAT místo, protože značná část zdrojů v Internetu bude nadále dostupná jen přes IPv4. Takže provider bude muset zajistit přístup do IPv4 světa, ať už přes dual-stack nebo něco jako NAT64.
Za prvé, ne všechny IP jsou přidělitelné koncovému uzlu. Musíte nějak směrovat, musíte mít podsítě (které pochopitelně nemohou být využité celé, protože potom byste neměl kam připojit nové zařízení) atp. Tedy, i když číslo 4mld. vypadá hodně velké, reálně přidělitelných adres je řádově méně.
Za druhé, toto není plýtvání, to je prostě adresace. Takhle to funguje a bylo to tak navrženo pro velmi snadné a rychlé (bitové funkce, zadrátování) HW routování. Z nepochopení toho jak to funguje (z představy adresace pořadovým číslem: 1,2,3..67894..4294967295 – toto prostě nelze globálně uadresovat, pak vniká mylný dojem o počtu adres).
Vezměte si adresování na poště. Máte stát, město, ulici, číslo domu. Nikoho nenapadne adresovat dopis na člověka s nějakým ID. To by jej ta pošťačka nikdy nenašla.
A z těchto neznalostí potom plynou jednoduchá řešení typu „prostě tam přidáme další byte“). To nejde. Muselo by se vyměnit / přeflašnout FW komplet vše. A situace by byla zcela stejná jako u nasazováni v6.