"... přenášené hovory bylo možné odposlouchávat pomocí běžné vysílačky naladěné na frekvenci sítě ..."
nemusela to byt primo vysilacka (tedy transceiver - vysilac a prijimac v jednom), stacil '"bycejny" prijimac. samozrejme, ze nebyl bezne k dispozici, ale dobry radioamater si ho dokazal sestrojit - radioklubu bylo dost, dost bylo i lidi, kteri to zvladali
Presne tak. Tehdy byla bezne dostupna popularne naucna literatura, se kterou muzete takovy prijimac postavit. Nehlede na to, ze kazdy mel dvorniho elektrikare ktery mu za flasku rumu nebo kartac startek preladil bezny tranzistorak na tyto frekvence.
No, literatura sice byla, ale to by nestačilo. Bylo potřeba jednak umět dělat rukama (páječkou apod.) a také zařízení oživit, což většinou chtělo mít k dispozici aspoň základní přístroje (a umět je použít).
S druhou větou bych nesouhlasil vůbec. Už jenom sladit rozladěný přijímač (myslím souběh u superhetu) v jeho "nativním" pásmu není triviální věc, fabriky k tomu účelu v servisní dokumentaci uváděly tzv. nastavovací předpisy (čím poladit, které značky na stupnici použít atd.). Přeladění přijímače do zcela jiného pásma při zachování rozumných přijímacích vlastností v "novém" pásmu je téměř nemožné. Rozhlas dříve vysílal v pásmu OIRT, tj. 66-73 MHz, zvenku dovážené přijímače měly jen CCIR (ve finále 88-108 MHz), naše novější přijímače mívaly pásma obě. Oproti tomu radiotelefony TESLA AMR chodily v pásmu 160 MHz. Ten rozdíl je prostě moc velký. Co se ale dalo realizovat byly tzv. konvertory, externí zařízeníčko, typicky se dvěma tranzistory (jeden sloužil jako oscilátor, druhý jako směšovač). Ovšem ty zase vyzařovaly :-).
