U OS/2 nebyl ani tak problém s reklamou jako s neexistující zpětnou kompatibilitou s DOSem. Microsoft naproti tomu plnou zpětnou kompatibilitu alespoň jednu major verzi udržoval i za cenu, že systém kvůli tomu bude silně nestabilní, teprve Windows Vista tohle nedodržela (a taky na to doplatila).
Pod OS/2 nebylo možné používat drivery psané pro DOS, nefungoval přímý přístup k HW (vyjma toho mála co OS/2 virtualizovala), a těžko byste rozchodil třeba síťového klienta pro DOS. Abyste zjistil, jak mizerná ta kompatibilita byla, stačilo si pustit jakoukoliv hru pro DOS.
Microsoft se tomuhle vyhnul tak, že Windows 9x byly s DOSem kompatibilní tolik, kolik to jen šlo. Dokonce šly používat i ty drivery psané pro MS-DOS. Naopak řada NT (včetně Windows 2000 a XP) se s kompatibilitou s DOSem nikdy moc nemazlila; byla na tom v tomhle ohledu jen o kus lépe, než OS/2.
Nechci se hádat, na úrovni HW jsem s tím nikdy nepracoval, hry jsem na tom taky nehrál a ani jsem nepotřeboval žádné speciální drivery. Ale z vlasní zkušenosti vím, že DOS aplikace, které nešly spustít ve WIN 3.1, pracovaly pod OS/2 bez problémů. Podobně když WordPerfect pod WIN 3.1 nezvládnul příliš složitý dokument, pod OS/2 s ním nebyl žádný problém. A podobných případů jsem zažil spoustu. Jediný problém s OS/2 byl, že opokud člověk chtěl použít OLE mezi dvěma WIN aplikacemi, potřeboval paměť minimálně 24MB, což tenkrát byla závratná velikost.