Vlákno názorů k článku Programujeme OS: jak na GDT a IDT od I/O - Předpokládám, že si to tu schytám, protože kritika...

Předpokládám, že si to tu schytám, protože kritika není přípustná, ale ten článek nemá ani hlavu, ani patu. Dokonce ani některé jednotlivé věty nedávají smysl. Prostě celé je to ve stylu „GDT je když…“

Předpokládáš správně ;-) Mě úplně stačí že se autor vyzná v tématu, stylistickou stránku mu klidně odpustím. Jestli ti na tom tak záleží, můžeš dělat korektury – věřím že autor by to uvítal.

Já teda o tom právě po přečtení tohohle dílu přesvědčen nejsem. Je to napsané stylem, jako když student mlží u zkoušky. Navíc – jak už tu poznamenali jiní – některé pasáže jsou přímo zavádějící:

„Můžeme jim říkat popisovače tabulek“ – jakých tabulek? Snad tabulky popisovačů, ne? Vlastně celé to souvětí je jakési pomatené.

Zmínka o stránkování a segmentaci je příliš zjednodušená i na pouhý laický popis, natož na článek údajně pojednávající o psaní OS.

„Stránkování se také využívá pro účel virtuální paměti“ – cože? Stránkování je mechanismus, kterým se virtuální paměť realizuje! To je jako říct, že motor v autě slouží k vytápění a také se využívá pro účel pohonu vozidla.

„Proměnná gran je velikosti 1 bajt a představuje masku k nastavení granularity. Slouží tedy k nastavení několika klíčových parametrů segmentu, podobně jako proměnná attrib“ – a které nejsou ty klíčové? Nehledě k tomu, že čtenář z článku nezjistí, co to ta granularita vlastně je.

„Vidíme před sebou jeden záznam, který tvoří onu GDT – my jich budeme potřebovat 5“ – a proč? To by snad stálo za nějaký komentář, ne? Kromě toho, že jeden je nulový a další jsou datové a kódové pro R 0 a 3.

„Teď nastala otázka, jak oznámit procesoru, aby naši GDT použil – naštěstí existuje instrukce lgdt“ – to ale máme štěstí! No představte si, kdybychom takové štěstí neměli a instrukce lgdt by nějakou shodou náhod neexistovala – to bychom měli po žížalkách.

„Občas se nám může hodit tzv. přerušení, ať už vnější nebo vnitřní – to si lze představit jako nečekaný impuls procesoru, který říká, že se něco stalo. Máte např. uživatelský program, ve kterém nemůžete přistupovat na adresy jako 0×b0000, apod. ale máte za cíl vypsat text na obrazovce. Jak to tedy udělat ? Použijeme přerušení :) – jeho instrukce se jmenuje int a jako parametr se používá hodnota, která označuje jeho druh.“ – to jako autor myslí vážně? S prominutím – byl střízliv a plně při smyslech, když tuto nesmyslnost psal?

„usmyslíme si, že přerušení s ID 0×80 bude vypisovat znak, který předáme pomocí registru, může ho náš program směle zavolat“ – autor čtenářům dokonale zamlžuje (nebo si to sám plete?) rozdíl mezi hardwarovým a softwarovým přerušením. Začne psát o hardwarové žádosti o přerušení (IRQ) a pak, bez jakéhokoliv varování, pokračuje (hodně zjednodušeným) popisem mechanismu softwarových přerušení (nebo-li programových výjimek). Přitom se jedná o dost odlišné věci – jedno je asynchronní, druhé je synchronní, na neinteláckých procesorech se to často vůbec neimplementuje (není to nezbytné), nebo se tomu (jak je vidět, tak docela prozíravě) raději říká úplně jinak – viz třeba instrukce TRAP na 68K.

„Každý záznam v tabulce zaregistruje funkci, která se vykoná, když se zavolá konkrétní přerušení.“ – „zavolá“? To asi nebude nejvhodnější slovo. Snad „…když dojde k přerušení“, ne?

„důležitý general protection fault (GPF), který nám říká, že došlo v paměti k chybě.“ – opravdu? Jako že třeba při čtení nesouhlasí parita dat kvůli nějakému rušení na sběrnici?

„Dnes jsme si tedy vytvořili užitečnou ochranu našeho jádra proti poškození paměti či dalším nežádaným vlivům.“ – tak to asi ještě ne. Zatím jen víme, jak eventuálně na to. ;-)

Vlastní OS v dnešní době, hahaha..

s kritikou uzivatela I/O absolutne suhlasim. rozhodne by zacal mat clanok aj nejaku informacnu hodnotu, ak by si sa aspon ciastocne riadil pripomienkami

O zmíněné granularitě by stačil jeden odstavec, ale stránkování si (minimálně) jeden celý díl určitě zaslouží, stejně tak problematika přerušení. Věřím, že se k tomu určitě ještě hodláte vrátit, ale v tom případě stačilo napsat, že si nastavíme některé tabulky, nad jejichž obsahem nebudeme momentálně meditovat a rozebereme si to v budoucnu. Nežli se pokoušet to popsat takhle lajdácky. ;-) Období vrtání se ve slovech mám už za sebou, pokouším se naopak být hodně shovívavý a chápavý, ale co je moc, to je fakt moc – odstavec o přerušeních je opravdu napsán stylem, jako byste začal popisovat pilník, od půlky věty byste najednou popisoval hoblík a celý popis byste motivoval příkladem, jak se dá hoblík použít k zatlučení šroubu. V příštím díle přeji přeci jen šťastnější ruku při výběru témat a jejich zpracování. ;-)

K poslední otázce – ano, vyvíjím; jednak je to má práce (v oblasti „embedded“), jednak je to můj koníček (ale jakožto člověk silně ovlivněný pracemi Ch. Moora, A. Kaye a N. Wirtha se zajímám hlavně o alternativní a experimentální směry).

The author is most likely a self-thought guy. Don't be too hard on him. – English is the language where Global Descriptor Table means Global Descriptor Table.

Souhlas. (deset znaku)

Souhlas, po stylisticke strance je clanek skutecne otresny a temer nesrozumitelny.

No, taky mi dnešní článěk přišel jako slovní salát. Hlavně by autor měl zdůraznit, že GDT je přežitek z 286, nutná zbytečnost, kterou jednou nastavíš, pak zapomenš, že existuje a nikdy víc na ni nesaháš.

Takové věci, jako x86 segmentace, jsou přesně důsledkem toho stylu návrhu bez programování, co dole popisuje Filo – nekdo navrhne featuru, aniž by byl programátor a zkusil ji použít, druhý ji podle návrhu implementuje, třetí zjistí, že je to pro programování nepoužitelné, ale už je příliš pozdě ji měnit.

Mě se segmentace při psaní OS líbila, protože umí lépe nastavovat práva pro čtení/zápis/spuš­tění a ring určité části paměti než stránkování (kde jsou akorát NX, RW/RO bit a S/U bit), čímž může značně zvýšit ochranu mikrojaderného systému (pokud používá i ringy 1 a 2) proti chybám jako např. buffer overflow či poison null byte a mrzí mě, že v x86–64 už není.

To není dáno kvalitou segmentace, nýbrž blbou implementací stránkování (stačilo by do tabulky stránek přidat dva bity na práva pro ringy 0/1/2/3 a bylo by to bez segmentace).

Pokud chceš jeden kernel ring a dva userspace ringy, dá se to „bez segmentace“ udělat tak, že nastavíš userspacové segmenty pro oba ringy na bázi 0 a limit 3GB, pak si pomocí bitu U/S v tabulce stránek můžeš vybírat, ze kterého userspacového ringu je stránka přístupná (přičemž stránky v rozsahu 3–4GB budou pouze pro kernel). Jenže tím zase přijdeš o fast syscally: SYSCALL a SYSENTER. Když chceš plné 4 ringy, tak pak už s těmi segmenty manipulovat musíš.

Na co přesně jsi ty ringy použil?

Ano, s tím souhlasím, na druhou stranu ta segmentace umožnila na von Neumannově architektuře simulovat Harvardskou, které se mi tak nějak víc líbí, protože má oddělené instrukce a data. Ale jde spíš o zvyk.

Chtěl jsem to použít pro ovladače, které potřebují přístup k I/O (ring 1) a ovladače bez přístupu k I/O (ring 2) nastavením IOPL. Nakonec jsem to ale implementoval přes I/O Permission Bit Map v ringu 3.