Hlavní navigace

Projekt Amiga: zdroj a čištění plastů

27. 5. 2021
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
Minule jsme se zlehka podívali, jak vypadá hardware a jak funguje čipová sada. Nyní je třeba se zamyslet, jak dodat těmto čipům napájení. Dále se také podíváme na očistu počítače, který to po těch letech sezení vysloveně uvítá.

předchozím díle seriálu jsme se zastavili u napájení. To je bohužel komplikovanější, než u ostatních starších počítačů, které vlastním.

Zdroj

Hned prvním problémem je konektor – napájecí konektor Amigy je speciální. Zatímco Atari ST a 800 z předchozího projektu skoro na vše používá konektory DIN, které byly ve své době dost používané a pořád se dají celkem běžně sehnat, tak tady je to jinak. Dá se koupit u prodejců specializujících se na staré počítače, ale je docela drahý. U Lotharka ho koupíte asi za 250 Kč bez dopravy.

Nicméně konektor není hlavním problémem, tím je samotné napájení – Amiga totiž používá běžných +5V a +12V, nicméně také požaduje zápornou –12V větev. A to je komplikace, tu mnoho zdrojů nemá. Nabízelo by se tu použít nějaký starší ATX zdroj pro PC, nicméně nechci k tomu mít takovou zbytečnou nevzhlednou velkou krabici. Shánět originál PSU taky není výhodná cesta – těch je vždy málo, a prodejci si umějí o starý jetý zdroj říct většinou až nekřesťanské peníze. To samozřejmě nemluvím o tom, že takový zdroj může být vadný či v posledním tažení a s opravami házejí výrobci dost klacků pod nohy.

Dříve jsem vyráběl zdroje se zápornou větví pro zesilovače, nicméně vyrábět v dnešní době klasický (nespínaný) zdroj už je trochu pasé. Navíc potřebnou výbavu pro výrobu už nemám, a nechce se mi obnovovat (hlavně aktuálně v bytě nemám vhodné prostory pro takovou dílnu). Vyrábět spínaný zdroj je ještě větší kapitola – složení, oživení – do toho jsem se nechtěl v těchto podmínkách pouštět. Takže zbývalo koupit přímo tovární spínaný zdroj. Nicméně tady nám do toho hází vidle opět to záporné napětí, málokterý tovární zdroj je má, použitelný od Meanwellu je bezmála za tisícovku, a to máme jen holý zdroj, ke kterému musíme koupit konektor, přidělat kabeláž, jištění/vypínání a umístit ho do krabičky. No, nic krásného na práci i na pohled.

Takže jsem to nakonec vzal jednoduchou cestou – prostě koupím hotovou novodobou alternativu. Bude malý, kompaktní, tovární, schválený a se zárukou. V ČR je přímo obchod, který je prodává, navíc má laserem vygravírované podsvícené logo Amiga – v době nákupu za 1350 Kč. Kdybych koupil ten Meanwell, příslušenství k tomu a konektor, tak jsem v tom ještě za dráž, nevypadá to tak dobře, a smontovat bych to musel sám.

Alternativní moderní zdroj pro Amigu.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Alternativní moderní zdroj pro Amigu.

Původně jsem chtěl ke svým počítačům vlastnit i originální zdroje, ale od této myšlenky postupně upouštím. Originální zdroje jsou po těch letech většinou výrazně „jeté", často problémové či zcela nefunkční. K tomu bývají nerozebíratelné a neopravitelné (Atari 800 a nově to vidím u C64).

Nyní tedy máme Amigu čím napájet, desku máme připravenou, co dál?

Čištění a první test

Vzhledem k tomu, že máme celý počítač v rozstřelce, bylo by asi dobré se věnovat trochu i exteriéru. Jak bylo vidět na úvodních fotkách, byly plasty poněkud zaneřáděné z let čekání. Zároveň dost naléhavě volají po retrobrightingu. Vzhledem k aktuálnímu časovému období, kdy procesy zde popsané v textu probíhaly (podzim/zima), nemohu počítat s pomocí slunce, a tedy rozdělím tuto část na dvě fáze – první bude očista plastů a opětovné složení počítače do funkčního celku, abych jej  mohl trochu odzkoušet. Fáze 2 – retrobrighting zůstane jako pozdější proces na jaro/léto – až budou vhodné podmínky – nechám si to jako dodatek k projektu.

První záležitost, kterou je třeba začít, je odstranění samolepky na vrchní straně počítače. Zde dřív asi byla ručně psána nějaká nápověda ke klávesovým zkratkám či nějakému programu – co tam bylo ale netuším, jelikož popis na samolepce vzal léty za své. Samolepku jsem postříkal silikonovým olejem a nechal chvíli působit. Olej naruší lepidlo a lze pak snadněji odstranit veškerá zbylá rezidua. Lze to pak sloupnout snadno prsty, a následně setřít zbytky lepidla. Poslední drobné stopy lze odstranit alkoholem, já to řeším kápnutím alkoholu na vatový tampón a tím očistím dané místo.

Viditelná stopa po odstraněné samolepce, která bránila UV záření zabarvit plast pod sebou.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Viditelná stopa po odstraněné samolepce, která bránila UV záření zabarvit plast pod sebou.

Dále vrchní kryt jsem mohl vzít pod sprchu a zhruba opláchnout. Se spodním to udělat nešlo, na něm je několik samolepek, a ty bych poškodil. Po oschnutí vrchního krytu jsem vše očistil svojí oblíbenou obligátní IT pěnou (stejně jako v projektu ST), celý kryt postříkat pěnou, nechat chvíli působit, na „grilech“ a ostatních záhybech pomoci čištění kartáčkem, poté to celé utřít mikroutěrkou a zbytky pěny vyfoukat vzduchem. Ostatně tady se na proces čištění můžete podívat na fotografiích:

Čištění plastů IT pěnou.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Čištění plastů IT pěnou.

Kryt počítače po odstranění běžné špíny.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Kryt počítače po odstranění běžné špíny.


Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Jak vidíte, celkově kryt hodně prokoukl, ale zažloutnutí je velmi výrazné.

Další na řadě byla klávesnice, kterou by bez rozebrání nebylo rozhodně možné důkladně vyčistit. Způsob vyndání kláves zde byl trochu oříšek. U Atari jsem používal vlasec, kterým jsem si hmatník klávesy podebral a rovnoměrným tahem nahoru jej vytáhl. Fungovalo to dobře a bez poškození hmatníků či táhel („plunžrů“). Bohužel u Amigy je to horší, protože má na tomto místě ještě pružinu, kterou se občas tím vlascem podařilo protáhnout a musel jsem ji kleštičkami pak srovnat. Zároveň jsou hmatníky na Amize z mnohem tenčího a nejspíš křehčího plastu (prohýbá se) – opatrně tedy na ně. Navíc některé šly dobře, a některé držely skoro jako přikované.

Takto vypadala klávesnice po demontáži z počítače.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Takto vypadala klávesnice po demontáži z počítače.

Krabička všech pružinek z klávesnice.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Krabička všech pružinek z klávesnice.

Musím upřímně říct, že provedení klávesnice u ST mi přišlo kvalitnější, bytelnější a lépe se s tím pracovalo. Podobný pocit jsem měl i u vrchního plastového krytu, zatímco u ST působí bytelně i rozebraný, u Amigy je vidět, že se díly hodně vzájemně podpírají, protože samotný kus v ruce je lehký, tenký a má tendenci se kroutit, tak při manipulaci se musí opatrně, ať nepraskne. Nevím, jestli je to vlastnost 500+, která byla vyráběna jako optimalizovaný levnější model, tj. jestli kromě zjednodušení motherboardu i odlehčili plasty.

Vyndávání kláves byl tady trochu boj, ale podařilo se, aniž bych cokoliv poškodil (kromě toho, že jsem občas musel dorovnat zmíněnou pružinu). S klávesnicí rozebranou na díly bylo možné již provést důkladné čištění. Samotné hmatníky kláves jsem hodil do vody s kapkou jaru, očistil mikroutěrkou a dal oschnout. 

Omyté hmatníky kláves.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Omyté hmatníky kláves.

Spodní díl klávesnice jsem zkusil vysát ručním vysavačem, nicméně prach mezi klávesami byl tak usazený, že to s ním prakticky nehnulo.

Mezi klávesami se za ta léta nastřádala solidní hromádka nepořádku.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Mezi klávesami se za ta léta nastřádala solidní hromádka nepořádku.

Pomohl obligátní zubní kartáček, kde jsem jednou rukou držel vysavač, aby uvolněný prach rovnou vysál, a druhou rukou pomocí kartáčku uvolňoval usazeninu. Tím jsem odstranil naprostou většinu nečistot, zbytek jsem dočistil stříknutím pěny na mikroutěrku (nechtěl jsem nechat zatéct větší množství čističe do klávesnice). Výsledek je oproti předchozí fotce nesrovnatelný:

Očištěná základna klávesnice.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Očištěná základna klávesnice.

Poslední zbývalo pěnou dočistit hmatníky a klávesnici opět složit. Vzhledem k tomu, že ji mám kvůli budoucímu retrobrightingu v plánu opět rozebrat, chtěl jsem si to zjednodušit, už kvůli menší práci, tak i menšímu riziku poškození. Vyřešil jsem to tak, že na plastový kříž, kterým hmatníky zapadají do klávesnice, jsem nanesl drobnou vrstvu lithiové WD40. To má za následek, že klávesy dobře drží na svém místě, ale zároveň jsou nyní i pouhým uchycením mezi prsty s drobným úsilím snadno vytáhnutelné.

Kompletování klávesnice.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Kompletování klávesnice.

Zkompletovaný modul klávesnice.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Zkompletovaný modul klávesnice.

Detail očištěné klávesnice.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail očištěné klávesnice.

Plechy stínění byly v pohodě, žádné rezavějící stopy, takže ty jsem jen otřel vlhkým hadrem od prachu.

Hrubou přípravu jsem tedy měl hotovu, v tu chvíli bylo na čase vytáhnout zdroj a vyzkoušet, zda je samotná elektronika počítače funkční. Připojil jsem tedy počítač k TV pomocí monochromatického výstupu Amigy (jiné připojení jsem neměl v tu chvíli k dispozici). Tak kabely na místo a první test. Pár probliknutí obrazu, a ihned naskočil Kickstart ukazující mi, že čeká na vložení diskety do mechaniky.

Tip do clanku - webcast avast

Testovací spuštění - úvodní obrazovka Kickstartu v krásných odstínech šedi.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Testovací spuštění – úvodní obrazovka Kickstartu v krásných odstínech šedi.

Tak to vypadalo na dobré znamení. Vytáhl jsem diskety pro Amigu, které se mi podařilo mezitím získat (i s krásnou „originální“ dobovou myší Tesla) a vložil do mechaniky. Nicméně očekávaně jsem dostal Error – mechanika nečetla. Sundal jsem vrchní kryt mechaniky abych se podíval, co se děje, a očividně se nemohl hnout vozík s hlavičkami, ani o milimetr.

Tedy máme úvodní téma na příští díl – podíváme se na mechaniku.