"Tezko si predstavit, ze by dalsí platforma pro desktopové systémy mohla vzniknout na zelené louce bez mamutích investic velkého a významného prumyslového hráce."
BLEK jednu takovou platformu napsal jmenuje se SPAD. Je nahodou super clovek pusti na 8 konzolich video na kazdy jiny ono to vsechno hraje a nepada to jako Linux. Pride mi tady ze autor ma jeste vetsi poruchu osobnosti jak BLEK.
a jak studuju dokumentaci k tomu systemu, tak vidim, ze to pouziva namespace (jako Plan9),
hnusne nazvy souboru s velkymi pismeny a pripony EXE, SYS (jako DOS), jinak to vypada
na un*x-like system. chtelo by to dalsi testovani a studium, aby se videlo v cem je SPAD
jedinecny.
na prehravani videi na 8mi konzolich zaroven sere pes, lidem asi bude vadit, kdyz se jim to video bude scaleovat procakem, protoze pro ten system neexistuje (= nikdo z dodavatelu neshledal jeho vytvoreni pro tento system dostatecne atraktivnim, protoze jsou zli?) ovladac, ktery by to nechal na grafice
kecy jako "lepsi sprava pameti" apod. (fakt jenom priklad, jakakoli jina soucastka) dneska (jestli vubec nekdy) taky nikoho netankujou, sprava pameti typicky nikoho nezajima, protoze to na majoritnich platformach proste nejak funguje
uznejte, ze skutecny napad vypada jinak, nez ze "vyrobim jiny tvar volantu", nebo "udelam tenhle benzinovy motor o neco efektivnejsim"
jestlize porucha(autor)>porucha(BLEK.), pak je preci ale SPAD urcen prave pro nej :-)
"pusti na 8 konzolich video na kazdy jiny ono to vsechno hraje"
To uživatel určitě ocení :-) Leda by byl autista... :-)
Ne, nic proti, na SPAD jsem koukal a přiznávám, že by se tam našlo pár inspirativních momentů, ale na nový systém je to málo. Pokud nový systém, pak by musel být něčím takovým, jako byl v 60. letech Unix pokud jde o kombinaci vlastností - tj. z hromady známých věcí vybrat ty podstatné, doplnit několika novinkami, celé to implementovat velmi elegantně a dohromady získat poměrně revoluční a hlavně konsistentní věc s jasným a novým uživatelským a programovým modelem. Žádný, podtrhuji, žádný ze systémů objevivších se po roce 1990 toto ani náznakově nesplňuje. A ty, které tyto parametry splňovaly v letech 1970-1990 prakticky všechny zmizely, dle mého názoru často i neprávem, v propadlišti - ať už všelijaké experimentální systémy 16bitových počítačů, či věci jako Oberon apod. Dnes všechny OS čerpají z odkazu Unixu, včetně DOSů vycházejících z CP/M, Windows či MacOS, a určitě by stálo za uvážení, jestli to už pomalu nezačíná být anachronismem s ohledem na to, co všechno nového od roku 1970 dodnes ve výpočetní technice přibylo. Není od věci jednou za deset let zkusit udělat tlustou čáru a zkusit vymyslet něco na zelené louce. Bohužel, unixový model je tak silný a konsistentní, že se málokdo od něj dokáže vnitřně oprostit a myslet mimo jeho rámec.
Naprosty souhlas. Take by se mi libil takovy pokus. Konkretne napriklad, dnes jiz nemame zadna omezeni co se vykonu pocitacu tyka, takze si muzeme dovolit vytvorit obecny navrh a optimalizovat ho az pozdeji (tim ovsem nechci rict, ze by to nutne pak ve vysledku melo byt pomale).
Prihodim par napadu, kde zacit:
1. Existuji 3 typy entit: Zdroje, uzivatele a programy. OS prideluje zdroje uzivatelum a ti je pak prideluji svym programum (toto je ovsem jen abstrakce, nic nebrani tomu, aby pak OS prepinal programy primo). Programy se mohou tvarit jako dalsi zdroje pro ostatni uzivatele.
2. Castecne kooperativni OS - nejenom, ze OS prideluje zdroje natvrdo jednotlivym programum, ale ty programy se mohou napriklad vzdat casti zdroju, pokud se objevi jiny sprateleny proces a pozada je o to. Napriklad, Os muze pri nedostatku pameti pozadat aplikace, aby se trochu uklidnily, spustily GC a podobne.
3. Kazdy program by mohl mit definovano, jake zdroje smi pouzivat, napr. jake druhy souboru a kde muze otevirat a zapisovat. Tim by nektere programy mohly bezet mnohem bezpecneji, a bylo by mozne jejich vztahy lepe analyzovat na urovni OS (treba vztahy jako exkluzivni vyuzivani zdroju). Nektere programy, jako shell, ovsem vyzaduji, aby mohly delat co chteji.
4. OS by mohl mit k programu jeho zjednoduseny model ve forme stavoveho automatu, a znal by zpusob, jak detekovat jeho stav. Mohl by tak napriklad kontrolovat jeho stav, byl by schopen ho suspendovat pouze v urcitem stavu, ulozit jeho stav a podobne.
5. Jednotna konfigurace programu. Mohlo by koexistovat vice verzi stejneho programu na temze systemu, nebo dokonce, program by si mohl urcit, kterou verzi a konfiguraci urciteho programu se chysta pouzivat (toto je na Linuxu vyreseno pro pripad sdilenych knihoven, ale ne pro pripad programu obecne).
1.) system by bud bezel nebo nebezel, nebyla by faze startu a ukonceni, pouze zmrazeni a rozmrazeni, by default (neco jako treba image ve smalltalku)
2.) jakekoli volby v aplikacich/systemu by se ihned rozpropagovaly vsude, kde treba a ihned by zpusobily efekt, zadne OK/Pouzij (to jsem stejne nikdy nepobral tuhle uchylarnu)
3.) zadny restart cehokoli nikdy, libovolna cast systemu/aplikace nahraditelna za chodu a zmeny okamzite produkujici efekt
4.) pro uzivatele zcela neviditelne a nedostupne cokoli mimo jeho "prostor", napr. o existenci filesystemu (adresaru) proste neni nutne vedet vubec nic (existuje-li vubec filesystem); mam okno, v nem vidim dokument, mohu ve svem prostoru vytvaret stromovou strukturu, nic vic
4b) vice uzivatelu uvnitr jednoho prostoru se vsim vsudy
5.) rozumne defaulty (bud je akce uzivateli povolena nebo neni, schizofrenie ala Ubuntu, kdy se tvarime, ze ne, ale kdyz ano, tak su, je maximalne smesna)
6.) a co trebas vice stroju, to je sama virtualizace a krajeni, coz spojit 5 stroju a nakazat - vas 5 je jeden?
nic technickeho, spis z uzivatelskeho pohledu, ale ono zacit "chci aby na mem filesystemu byl blok te a te velikosti", tak se nikam dal nez "mam filesystem s blokem te at e velikosti" nedojde, je to maximalne zjevne u roubovani "graficke a otemovane vizualni uzivatelske privetivosti" (at uz je ten pojem jakkoli prazdny) na zcela jinou unixovou koncepci "povidani si" s shellem, uplne rozdilne uzivatelske zakladny, naprosto protichudne pozadavky a karikatury lezou jedna za druhou, muj nazor
