Ten článek a předpoklady BBR mi přijdou celé nějaké vadné (ale nejsem síťařem, takže mě opravte):
1. Představa, že stačí na začátku otestovat a nadále ignorovat stav linky při přenosu, nemůže fungovat, vytížení spojů a směrovačů po cestě se může z 1000 důvodů nepředvídatelně a rychle měnit.
2. Myšlenka detekovat ne zaplnění bufferu, ale již počátek jeho plnění (tj. detekce problému hned, ne až po jeho eskalaci), je určitě správná (přesun zpoždění frontou ze směrovačů na vysílač), nevidím důvod, proč by nešla použít u původních algoritmů.
3. Doteď jsem měl za to, že směrovače dokážou řídit pořadí zpracování příchozích paketů z několika směrů, pak představa, že jeden tok přijede buldozerem a ukradne si pro sebe celé pásmo, nedává smysl, vždyť by jej směrovač zaříznul.
Jde o to, že BBR je proti starším způsobům agresivnější a dokáže rychleji a efektivněji vyplnit kapacitu linky.
Pak ale musí následovat druhé zamyšlení: co se stane, když budou BBR používat všichni. I na tuto otázku článek přináší odpověď. Kapacita bude využita efektivněji, než dnes a toky se rozdělí správně v poměru k počtu spojení.
směrovače dokážou řídit pořadí zpracování příchozích paketů z několika směrů, pak představa, že jeden tok přijede buldozerem a ukradne si pro sebe celé pásmo, nedává smysl, vždyť by jej směrovač zaříznul
"Čistý" router, bez QoS nebo bez shapingu tento problém neřeší. Vítězem jsou zcela náhodně ty packety, které se vejdou do bufferu, a poraženými jsou ty, které už ne. Router - ve svém úzkém pojetí - nic na tomto principu neovlivňuje.
K tomu, na co se ptáte, míří i můj první post v této diskusi. Tedy, jak to bude vypadat v praxi, ve které naopak QoS a shaping aplikujeme a vyžadujeme. Nedojde nakonec ke smytí celé výhody tohoto algoritmu na ovládání kongesce?
Představa, že stačí na začátku otestovat a nadále ignorovat stav linky při přenosu, nemůže fungovat
Podle toho, co je napsáno v článku, ale takhle BBR nefunguje, zjišťuje stav spojení průběžně (i když ne každým paketem).
nevidím důvod, proč by nešla použít u původních algoritmů
Protože původní algoritmy posílají všechny pakety stejně „rychle“, tím pádem nedokážou poznat, zda je buffer prázdný nebo není. Původní algoritmy dokážou poznat přechod od částečně plného bufferu k plnému, možná by za dobrých podmínek dokázaly poznat přechod od průběžného posílání k bufferování – ale nedovedu si představit, že by to fungovalo za běžného provozu, kdy se pořád něco mění.