V článku je drobná nepřesnost, ale nepříliš podstatná – zjevně jí MIDI nástroje taky ignorují ?
Vzdálenost dvou sousedních půltonů není vždy úplně stejná.
Pokud vyrobíte oktávu matematickým rozdělením dvou „sousedních“ A (nebo C, to už je jedno) na 12 dílů a s tím budete hrát, člověk s opravdu dobrým sluchem zjistí, že to trošku neladí…
Když dobrý ladič naladí nástroj podle sluchu (nebo přístroje, který zohledňuje fyziologické ladění), a opravdu se mu to povede, pak přesné měření ukáže, že oktáva je právě polovina/dvojnáseobek frekvence (vyšší nebo nižší-samozřejmě), ale vzdálenost půltonů není vždy přesná dvanáctina.
Vždycky to pro mě byla tak trochu záhada – lidské ucho má na rozlišení frekvencí hlemížď(e): je to stočená trubice (jako šnek) se zužujícím se průměrem a v ní „čidla“ na tlak po celé délce. Zvuková vlna je přivedena přes bubíne a kůstky (fungují jako impedanční transformátor) na vstup hlemýždě. Ten funguje jako vlnovod a vlny různé vlnové délky se dostanou různě daleko a tím „vybudí“ čidla v různých místech.
Zdálo by se, že to musí fungovat víceméně lineárně (tj. vzdálenosti mezi půltóny budou stejné), a možná i funguje. Tak jakto, že „lineární“ (matematické) ladění není přesné ? Můj typ je, že je to věcí mozku. Těžko říct.
V temperovanem ladeni je ta vzdalenost mezi tony (pultony) vzdy stejna, je to podstata tohoto ladeni. Pravdepodobne narazite na to, ze existuji i jina ladeni, nez temperovane. Elektronicke nastroje maji zpravidla moznost volby typu ladeni, takze po zmene typu ladeni jeden a ten samy ton muze mit trochu jinou frekvenci.
Je to pomerne slozite tema, kde z jistych duvodu neexistuje a nemuze existovat ciste a plne harmonicke ladeni, viz pythagorejske koma. Proto jich existuje nekolik.
