Yokotashi, mam podezreni ze indukcnost elektrolytu je mytus. Tady jsem si sestavil vytah parazitnich hodnot ruznych soucastek: http://ronja.twibright.com/technotes/stray.php Vidis ze obycejny keramicky 10nF ma 3 nanohenry a elyt 47uF ma 6.8 nanohenry. Samozrejme je to SMD elyt normalni elyt bude mit delsi nozicky takze tam muze byt o nejake to nanohenry vic. Taky selsky rozum mi rika. Ty folie uvnitr jsou tesne napakovane. Lichymi foliemi tece proud tam sudymi zpatky takze se to nemuze chovat cele jako civka, misto pro silocary je jen v tenouccke skvirce mezi foliemi. A ty folie jsou siroke, coz jejich indukcnost snizuje. U elytu je jiny problem, a to je ESR – vnitrni odpor. Podle Wikipedie 100uF 2.7 Ohmu. Takovy 100nF ma jen 30 miliohmu! :)
U klasického elektrolitického kondenzátoru je problém s impedancí, která se od určitého kmitočku zvyšuje. (podle starého katalogu Tesla je TF012 použitelný do 50 kHz, pak už impedance stoupá) Proto tehdy bylo lepší i z důvodů ESR používat keramické kondenzátory jsou schopné podle hmoty pracovat na výšších kmitočtech.
Tehdejší svitkové kondenzátory (papírové, MP) trpěli špatným kontaktem přívodního vodiče na vodivou folii (zřejmě se tam vytvářel nějaký polovodivý přechod), nebyla tak zaručena jejich funkce při napětích blízkých 1 V (napřed bylo nutno elektricky prorazit ten přechod) a vyhledem k vyšším ztrátá na vysokých kmotočtech a nedostupnosti a ceně kvalitnějších dielektrik se opět raději volili ty keramické.
Pokud chcete být moderní použijte kondezátory Tantalové. Katalog Tesla TCP102 což je (byla) moderní smd provedení říká Z = 7.5 …50 ohm (pro jejich nejvyšší kapacitu té řady platí samořejmě těch 7.5) měřeno na kmitočktu 100kHz. Čili použijeme je jen na přívodu do desky, co nejblíže k IO dáme stejně ten keramický.
