Odpověď na názor

Linuxovými desktopy, které spravuji, jsou obvykle starší stroje ve službách nenáročných uživatelů (dědečkové a babičky či školáci a jejich rodičové). Typický use case je starší notebook s několika základními aplikacemi k prohlížení internetu, přehrávání multimédií a nějaké komunikaci (e-mail, Signal...). Obvykle jsou na stroji dva aktivní uživatelské profily (dědeček+babička, sourozenci, rodiče+děti).
Větší administrátorské zásahy se konají několikrát do roka, u kafe, menší po telefonu nebo SSH.
Tyhle stroje uživatel ani administrátor nechce moc vylepšovat - a balíčkovací systém se elegantně postará o updaty, bezpečnostní záplaty systému i aplikací, případně mírný upgrade. Když se něco pokazí - zajdu na kafe.

Na několika strojích je i pár programů v kontejnerech (většinou snap, nějaký flatpack a jedna aplikace jako appimage). Zatímco o balíčcích v podstatě nevím, ty kontejnerové se co chvíli s něčím připomenou, nejčastěji se snahou o aktualizaci pod účtem, který na to nemá práva. (Ta appimageová sama detekuje update, stáhne si image pod uživatelský profil - a zhavaruje při pokusu o update. Po příštím spuštění nebo další den se to opakuje, a v adresáři se staženými soubory se dostává k e stovce stejných souborů... Ale uznávám, že tady je to především chyba pachatele aplikace.)
Snap, FlatPack, AppImage - to má smysl nejspíš zejména na jednouživatelských strojích, a spíš na těch, které si uživatel spravuje sám. Dokážu si to představi i ve firemním, centralisované řízeném prostředí, ale jakmile se na počítači střídá několik uživatelů, bude se to akorát plést pod ruce... (Zatím.)