ze veci sa dnes nerobia tak aby boli urobene dobre, ale tak aby sa na tom niekto co najviac nabalil.
vyrobky sa kazia presne treti den po uplynuti zarucnej doby, dve veci sluziace na to iste (napr vysavace) nemaju jedinu suciastku zhodnu, pokial sa vobec nahradne diely dodavaju tak s cenou prace servisu byvaju drahsie nez nakup noveho vyrobku atd, atd…
Problem existuje a to ze tu zopsujeme autora za nesikovne prevzaty clanok s tym problemom nijako nepohne
inak k tej recyklacii plosakov… co viem tak je to celkom v pohode kseft plosne spoje su pomerne efektivne a lukrativne recyklovatelne, kovy obsiahnute v nich (o tie kovy ide predovsetkym) casom nedegraduju proste ten cin bude rovnakym cinom aj za 100 rokov
ovela vacsim problemom je spusta plastov ktore su dnes v uplne vsetkom z plastov je len mala cast znovu pouzitelna a cela recyklacna habadura sa vobec neoplati… najjednoduchsie je to proste zapalit v lepsom pripade sa to zapali nejak kontrolovane a vyuzije sa aspon to teplo.
S tím cínem nemáš, bohužel pravdu! Říká ti něco termín: cínový mor? Jde o to, že v cínu a jeho slitinách dochází časem k rekrystalizaci a z pevného elektricky vodivého materiálu se stává postupně nevodivý prášek. Problémy s tímto fenoménem mají i správci muzejních sbírek a stavitelé varhan.
cinovy mor znehodnoti tu elektroniku ale ta je uz znehodnoptena pred tym nez sa k recyklatorom dostane oni si totiz na rozdiel od muzejnikov a varhanikov mozu dovolit rozomliet svoje „exponaty“ na prach a kovy z nich chemicky extrahovat… mam za to ze cinovy mor je naozaj to posledne co recyklatorov trapi… mozno dokonca naopak :)
