Vlákno názorů k článku Staré počítače se nerecyklují, končí v Číně nebo v Africe od Patrik Chrz - Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to jako...
-
Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to jako blábol. Co jsem se z článku dozvěděl? Až se budu chtít zbavit starého PC, tak ho nemám dávat tomu, co si ho ode mě k recyklaci odebere zdarma, ale jen tomu, co si za to nechá zaplatit a má na svých www stránkách fotky drtiček? :-o ? Přijde mi to jak takové ty reklamy, „nekupujte levné zboží, kupte si naše drahé, protože drahé je lepší“ :(
Myslím, že všelijaké tyhle ekologické organizace dělají ekologii spíše medvědí službu. Zákazem používání olověných pájek došlo k výraznému snížení životnosti elektroniky (zvláště v případech, kdy je používána při nižších teplotách – cínový mor), takže platíme víc peněz (větší náklady, menší konkurence) za méně kvalitní elektroniku. Teď ještě zbývá stanovit minimální cenu, kterou budeme muset zaplatit, abychom se mohli zbavit staré elektroniky, aby se na tom tihle ekoparaziti mohli napakovat ještě víc, než teď. Ono nestačí, že příští rok bude každá domácnost platit 1500 Kč na podporu „ekologické“ energie (a hádejte, co se s těmi solárními panely stane až za nějakých 10 let doslouží). -
Ta minimalni cena za likvidaci se v EU jiz plati. Soucasti kupni ceny je dnes poplatek za recyklaci. Kazdemu bylo totiz jasne, ze kdyby se ta cena mela platit, az kdz clovek odnese vyrobek do kontejneroveho parku, skonci vetsina televizi a dalsich veci nekde v rece, na poli, v lese, prikope… Napriklad v Cechach v tom mame dlouhou tradici.
-
Jo, to vím. To je taky zvěrstvo. Dělal jsem ve velkoobchodě s hodinkami a za elektroodpad jsme platili jen u hodinek nad určitou hmotnost. Takže za celozlaté hodinky na koženém řemínku se elektroodpad neplatil, ale pokud byly na zlatém náramku, tak už ano (už vidím někoho, jak hodi celozlaté hodinky do popelnice :) ). Kolegyně se s tím vždycky půl dne počítala (když přišlo zboží), abychom zjistili, že máme zaplatit pár stovek :(
Jinak jsem měl na mysli další poplatek při odběru, tak jako to dnes platí firmy (když můj následující zaměstnavatel likvidoval počítače z poboček, tak to stálo hezkých pár peněz). -
Standa (neregistrovaný)
Také si myslím, že funkční recyklační systém by musel vypadat jinak.
Namísto neprůhledných recyklačních poplatků si dovedu představit například předplacení likvidace. Likvidátor by pak nárokoval své naklady po výrobci nebo jeho zástupci.
U nebezpečných výrobků by bylo možné k likvidačnímu poplatku připočítat kauci, která by byla vratná při odevzdání k likvidaci.
Jako správný požadavek bych pak ovšem viděl znovupovolení olovnatého pájení. Jsem přesvědčen, že olovnatá elektronika by i s kaucí vyšla výhodněji než ta bezolovnatá, neboť by vydržela několikanásobně déle.
Je také možné, že u některých výrobků by náklady likvidace byly záporné, např. u zmíněných zlatých hodinek. -
Mozna. Vyrobci ale staci, ze dostatecne % vyrobku vydrzi pres zaruku nebo par mesicu navic, aby se nereklo. Uz davno jim nejde o to, aby jejich vyrobky slapaly 20 a vice let, jako treba stare Grundigy nebo Philipsy v dobe, kdy to jeste byla dobra znacka. Naopak, vyrobci studuji, jak vyrobky vyrobit tak, aby se programove podelaly po urcite dobe a zakaznik musel koupit znova.
Kdo ale jiste hyka blahem, jsou zakaznici, krome tech, kteri obmenuji veskerou elektroniku pokud mozno kazdy rok, aby byli cool a inn. Ostatne casto na te pajce nezalezi. Kdyz treba CD prehravac odejde kvuli bidne kvalite lazeru nebo CD mechaniky, pajka mi muze byt u zakonceni zazivaciho traktu. -
Standa (neregistrovaný)
To u mne je statistika v posledních 4 letech odlišná:
1. místo: vada bezolovnatého pájení: čtečka karet, GPS, myš, MP3 přehrávač
2. místo: vadný elektrolytický kondenzátor: zdroj routeru, zdroj počítače
3. místo: vadný kontakt: mobil
Z toho GPS a myš odešly ještě v záruce (myš dokonce po dvou dnech).
Takže bezolovnaté pájení jednoznačně vede. -
merlin111 (neregistrovaný)
Nevěř všemu co servis řekne, pájení bylo mnohem více problémové hlavně v dobách olovnatého cínu. Dnes vady vznikají spíše v čipu než v pájení. Možná by stálo za zvážení porovnat mechanické vlastnost pájek, mám pocit že ta bezolovnatá se stříbrem by měla být i mechanicky lepší. Větší skupenský teplo tání bezolovnatého cínu by mělo být zvláště ve výkonových částech rozhodně plus.
Problém bych viděl v tom, že se technika stále více zmenšuje a zesložiťuje. S rostoucí složitostí roste poruchovost.
A další věcí je, že výrobky tvoří špatně zaplacení technologičtí ignoranti. -
Standa (neregistrovaný)
Tím servisem jsem byl já, takže dobře vím, co tam odešlo.
Zde máte porovnání pájek. Olovnatá pájka má v porovnání s bezolovnatou všechny potřebné vlastnosti lepší. Proto se také v elektronice používal celé století ke spokojenost všech, zatímco bezolovnatými pájkami se pájely akorát plechovky na potraviny.
V čem je olovnaté pájení lepší?
- stačí mu zhruba o 50°C nižší teplota (což znamená méně poškozených součástek)
- má lepší smáčivost (což znamená kratší pájení)
- je méně náchylné na studené spoje (což znamená méně poruch)
- je odolnější vůči vibracím a nárazu (spoj není křehký)
- dobře se chová i za velmi nízkých teplot (není náchylné na rekrystalizaci cínu – cínový mor)
- kvalitní pájení nevyžaduje speciální atmosféru
- je levnější
Zatímco do olovnatých pájek se stříbro přidávalo hlavně proto, aby pájka nerozpouštěla stříbrné kontakty, u bezolovnatých pájek tvoři prakticky nutnou složku (samotný cín má nevhodné vlastnosti, kadmium je také zakázané, bizmut se používá jen u speciálních pájek).
Za celou dobu, co se zabývám elektronikou, a pájelo se olovnatě, tedy asi 20 let, jsem odepsal kvůli studenému spoji jediný výrobek – monitor. Po zavedení bezolovnatého pájení se stal studený spoj závadou spotřební elektroniky čislo 1.
Vady v čipu jsou už dnes v menšině, a tvoři méně než 10% závad. A i z nich je část přímým důsledkem delšího času a vyšší teploty při bezolovnatém pájení. -
merlin111 (neregistrovaný)
Já pracuji víc jak 5 let převážně s smd technologii, (tj. technologie výroby např. současných počítačových desek). Netvrdím že vady v cínovém spoji nejsou, ale jsou v podstatně menší míře než v dobách olovnatého pájení.
Zakoupím-li si výrobek, pak je bez vad zjevných i skrytých, desky jsou kvalitně, vyrobeny, zapájeny a zkontrolovány. Mám-li vedle toho druhý výrobek, stejně kvalitní, jen je vyroben olovnatou technologií, pak si troufám říct že ten první výrobek (kvalitní bezolovnatý cín) bude mít při normálním zacházení střední čas poruchy v pájených spojích delší než ten druhý výrobek. Vycházím z toho že, bezolovnatý cín je díky příměsi stříbra IMHO pevnější, tvrdší, více ++tepelně odolnější. …samozřejmě je to můj odhad, neznám přesná čísla mech. vlastností. Je to pouze na základě aktivní celoživotní zkušenosti. Různé složení pájek, samozřejmě vede k jiným číslům.
-
Standa (neregistrovaný)
Nutnost vyšší teploty bezolovnatého pájení má u SMD relativně nejnižší dopad. Na přetavení zde stačí kratší čas, tepelná degradace polovodiče je nižší.
Ve vlastnostech s vámi souhlasím. Bezolovnatý cín je díky příměsi stříbra pevnější a tvrdší. Bohužel to nejsou vlastnosti, které by byly u pájek příliš vítané. Tvrdost s sebou přináší křehkost.
Lepší tepelná odolnost jedním směrem je fakt. Pokud stavíte zařízení, které neustále mění teplotu mezi pokojovou a 100°C, pak je bezolovnaté pájení vhodné, a zajistí vám 2× nižší poruchovost. Nicméně pokud dolní teplotu testu snížíte na –40°C a horní na 150°C, poruchovost bezolovnaté technologie silně vzroste a překročí olovnatou.
U spotřební elektroniky je však nejčastější příčinou poruch pád na zem, vibrace a mechanické namáhání. A tam jsou na tom bezolovnaté pájky většinou hůř, a to zvlášť po sérii tepelných šoků.
Mechanismus poruch u olovnatých a bezolovnatých pájek se značně liší. Zatímco olovnatý cín se poměrně dobře spojuje s pájeným materiálem, a při tuhnutí vytváří krystaly, na jejichž rozhraní se v místech namáhaných nebo nedokonalých spojů trhá, bezolovnaté pájky vytvářejí v místě spoje bimetalické rozhraní, které obsahuje v místě styku řadu nanopórů. Právě od nich se při namáhání šíří trhliny, které časem vedou ke ztrátě kontaktu.
Typickou vadou olovnatého pájení býval studený spoj, který vznikal nedodržením techologie pájení. Typickou vadou bezolovnatého pájení je na první pohled neviditelné utržení v místě styku s pájeným materiálem. Problém je, že tyto trhliny nelze běžnou inspekcí odhalit.
Přestože pájení je používané již řadu let, o fyzice pájení zatím nevíme zdaleka vše. -
Římané měli olověné rozvody vody a Římanky používaly na pleť olověnou bělobu. Jasně, zdraví to neprospívá, ale „jed na krysy“ to taky není.
Olovo je nebezpečné hlavně obsažené v potravě (magnetem na olovo jsou obiloviny a luštěniny – hlavně sója, kterou stačí pěstovat jen v minimálně znečištěném prostředí a už obsahuje velmi vysoké hladiny olova), jako kov tolik nebezpečné není. -
Pavel2 (neregistrovaný)
No ale to neznamená, že byli v pořádku, někteří dokonce tvrdí že to přispělo k pádu římské říše. Jenže o tom nevěděli, znali jen akutní otravu olovem, která nastává až při o řády vyšších dávkách. Chronická otrava malými dávkami je až moderní objev, proto se dřív dávalo i do benzínu – když se tam začlo přidávat, ještě se o tom nevědělo.
