Monitor váží cca 6 kg. Kde se v něm vezme 1–4 kg olova.
Kolegu zajímá, kde se v plošných spojích používá rtuť. Mě by zajímalo, kde se v nich ještě používá beryllium (Mimochodem, píše se s ypsilonem a zdvojeným l – teta Wiki poradí). Ani v počítačových konektorech se nepoužívá – na to je příliš drahé a jeho vlastnosti pro počítačové využití jsou zbytečně výborné…
Od 486-tek se (a to je cca rok 96) na základních deskách využívají lithiové baterie (zpravidla CR2032) a tam kadmium opravdu není.
Zkusili jste někdy urazit hrdlo obrazovky kladivem jako ta Číňanka na obrázku? A nezasáhla vás nějaká skleněná střepina? A zase byste další obrazovku likvidovali stejným způsobem? Určitě ne. Nejdéle při páté obrazovce už byste byli slepí a další obrazovky už nerozbijete…
Na té fotce hořící skládky – když takhle nakupíte hektar elektroodpadu a zapálíte to – jakpak z toho získáte ty drahocenné kovy? Na to potřebujete malý ohníček a ne zapálenou skládku…
Jo a repasem vyřešíte problém s elektroodpadem? kdepak – jen jej posunete o 2 – 5 let do budoucnosti – ty počítače stejně někdy doslouží.
toto je zpusob, velice oblibeny v zapadnich zemich, jak se resi problem.
funguje to v politice i jinde.
mame problem X popsany v clanku. v komentarich nekdo napise, ze clanek
o X obsahuje fakticke chyby, takze tim, ze clanek o X obsahuje fakticke
chyby, tak ani autor clanku neni duveryhodny a tim ani problem X neni
problemem, ale nejakou fiktivni smyslenkou.
nakonec se diskuze zvrhne, zda clanek obsahuje N nebo M faktickych chyb
a uplne se zapomene diskutovat o skutecnem problemu X.
jestli neni ovsem mozek-vymyvajici spise tento komentar.
ja bych rekl, ze clanek narazi na nemilou skutecnost, nebo snad takovy
problem neexistuje?
http://www.cbsnews.com/stories/2008/11/06/60minutes/main4579229.shtml
http://news.bbc.co.uk/hi/english/static/in_depth/world/2002/disposable_planet/waste/chinese_workshop/default.stm
Co by tam ti lidé měli jiného dělat? Existuje něco jako místní kulturní karma, žijeme v takovém prostředí, jaké úsilí jeho vybudování věnovali naši předci. V Evropě byli inovativní a proběhla průmyslová revoluce, v Africe nic takového nebylo, kolonialisté byli vyhnáni, původní africká kultura, která zajišťovala jejich přežití byla ztracena. A do té kultury patřil například šamani, kanibalismus, vysoká úmrtnost dětí, … Ale tato přirozená kultura zajišťovala jejich přežití. Jaká bude příští karma Evropy? Úpadek? Změkčilost? Neschopnost se o sebe postarat? Dluhy?
>jaké úsilí jeho vybudování věnovali naši předci.
Mas to trosku pomylene. V Afrike existovala kultura a civilizacia tak isto ako na vsetkych kontinentoch. Jediny rozdiel ze Europa mala vyborne geograficke podmienky, vdaka ktorym sme mohli vyuzit najproduktivnejsie rastliny a domestifikovane zvierata ( odporucam vybornu knihu od Jareda Diamonda Guns, germs and steel, eventualne sfilmovanu verziu od National geographic ). Europa prevalcovala a znicili velke mnozstvo kultur v amerike, afrike a azii. Takze sme skor vyherci v loterii ako nejaku superludia....
>A do té kultury patřil například šamani, kanibalismus, vysoká úmrtnost dětí
to bola aj europa do 19 storocia. upalovanie bosoriek, 8 z 10 deti zomieralo, zaostaly feudalny system v porovnani so sofistikovanou kulturou ciny indie
>Ale tato přirozená kultura zajišťovala jejich přežití. Jaká bude příští karma Evropy?
Nemame ziadne moralne pravo zneuzivat slabsich. Tiez ked si ta pockam vo sklepe s ocelovou tyckou a zmlatim ta do bezvedomia. Budes to brat ako karmu pretoze si zmakcil alebo pobezis to nahlasit na policiu?
Aha, takže budiž sláva pologramotným krčmářům, kteří podobné srdceryvné slátaniny ochotně překládají a předávají dál. Věčné zatracení všem, jež mají tu drzost myslet hlavou a uplatňovat kritické myšlení na „pravdy“, které jsou nám takovými rozumbrady předkládány jako zjevená pravda.
Účel nesvětí prostředky. Konstruovat rádoby morální apely na základě účelově poskládaných, leckdy nesouvisejících, faktů a dále je bezmyšlenkovitě šířit, škodí problému X více, než když někdo upozorňuje na věcné chyby a odbytou práci autora či redaktora.
Sorry, ale nerozumím, jaké linky po mně chcete. Netvrdil jsem, že je něco pravda, ale reagoval jsem na nepravdy a chyby, které nám pan Krčmář zprostředkoval. Můj komentář byl pouze trapný pokus o ironické zhodnocení diskutovaného pamfletu. Konkrétní gramatické a věcné chyby, kterých je článek plný, zmínili již jiní komentátoři ve stejné diskusi, takže nepovažuji za nutné je opakovat nebo na ně dělat linky. Jediné tvrzení, kterého jsem se dopustil, bylo to, že podobné články škodí diskutovanému problému více než kritické reakce na ně. Nemohu sice své tvrzení podpořit žádným úderným linkem, ale napadá mě pouze známé klišé o chlapci, který z legrace (a z nerozumu) volal: „vlk, vlk“ a když pak vlk opravdu přišel, chlapci nikdo nepomohl, protože mu už nikdo nevěřil. Připadá mi to jako obstojná analogie ke stavu, kdy je nějaký, leckdy i dost závažný, problém zaneřáděn diletantsky napsanými „rozbory“, ve kterých i laik nalézá zjevné chyby. To jen stěží může prospět obecnému vnímání daného problému jako skutečné hrozby.
Analogie jsou cestou do pekel a ta moje asi není z těch nejvydařenějších, ale jinak s vaším názorem nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že hloupých lidí je mnóóóhem více než těch vysloveně zlých a jejich působení má zhoubnější celospolečenský dopad. A tímto se zároveň omlouvám pačesatému Jardovi, neboť své přesvědčení opět nemohu doložit žádným argumentem ostrým jako břitva a už vůbec ne, žádným linkem :-(
Současná situace je taková, že kluk křičí „vlk, vlk“, ale houštím se blíží medvěd. A my tady teď diskutujeme, zda máme věřit, že jde vlk, nebo nemáme věřit že jde vlk, ale vůbec neřešíme, že na nás jde medvěd. A právem se pak ptáme, zda kluk křičí „vlk, vlk“ jen proto, že je hlupák co nepozná medvěda, nebo proto, aby odvedl pozornost od medvěda…
Jinak řečeno, elektroodpad je velký problém a měl by se řešit nejlépe ihned. Ale nevypadá tak, jak je popsaný v článku, a leží také trochu jinde. Viz oblíbené „nevyhazujte, repasujte“, které ovšem ve skutečnosti problém jen časově odsouvá (jednou beztak doslouží) a velmi komplikuje (stále tu máme desítky let staré věci, ve kterých je plno nebezpečných látek, které jsou dnes již zakázány).
Předpokládáte tedy, že si buď já za „odstraněný“ kus nekoupím nový, nebo že by si „obdržitel“ mého „odstraněného“ kusu jinak pořídil nový. Taková modelová situace sice může nastat, ale asi nebude příliš častá. Já se totiž starého PC zbavuji až ve chvíli kdy si koupím nové (tedy je nahrazen) a cílová skupina pořizující si repasované PC si ho pořizuje ve chvíli kdy je k dispozici, nikoliv ve chvíli, kdy je potřeba (tito lidé obvykle nezvažují zda koupit repas za 3000 nebo nové PC za 15000).
Takže, já samozřejmě ten vyhozený nahradím ať už jde ten starý na skládku nebo na repas. A pokud jde na repas, pak je obvykle použit na nahrazení ještě staršího PC, které už na skládku jde, a to ve chvíli, kdy nákup (a tudíž výroba) nového kusu beztak není ve hře.
Váš argument by byl přijatelný jen v případě, že by trh s repasovanými PC byl malý, a tudíž by mé staré PC skutečně řešilo něčí otázku zda si pořídí nové PC nebo repas. Jenže ten trh (alespoň v ČR) není vůbec malý a mé staré PC tudíž ničí problém neřeší a tudíž jako „prevence nákupu nového PC“ nefunguje. A můžeme se ještě dále zabývat tím, zda by další saturace trhu s repasovanými PC neměla právě opačný efekt – rychlejší výměna HW, častější inovace, pokles ceny, nárůst objemu nových PC. Zkrátka, situace není ani zdaleka tak snadná, jak to vypadá. A to je také problém podobných diskusí – plýtváme energií na obhajobu nesmyslů a na kritiku a odhalování těhle nesmyslů, a díky tomu nemáme čas hledat slabá místa celého procesu a hledat účinná řešení. Osobně už podezřívám lobby producentů „elektroodpadu“, že schválně vezmou fotku hořící skládky starých pneumatik, zaplatí si článek typu „pálení elektroodpadu“ a v klidu se pak smějí, jak se ekologové mezi sebou hádají, zda pneumatika je elektroodpad nebo ne.
Proboha :/
A: Karel si koupí nový počítač, a starý skončí na skládce.
B: Karel si koupí nový počítač, a starý nechá repasovat pro důchodce Lojzu.
C: Karel si koupí nový počítač, a starý nechá repasovat pro důchodce Lojzu. Důchodce Lojza ale už měl jiný prastarý počítač, a ten vyhodí na skládku.
A teď dvě otázky pro chytré děti:
1. Jak se ty scénáře liší ve věci životnosti počítače? – značně
2. Jak se ty scénáře liší v počtu nových počítačů? – nijak
Závěr? Neexistuje triviální závislost mezi délkou užívání počítačů a počtem prodaných nových kusů.
Proboha!
Máš tisíc počítačů v provozu. Pokud je doba provozu dva roky, musíš vyrobit a zlikvidovat pět set počítačů ročně. Pokud je každý v provozu pět let, stačí vyrobit a zlikvidovat jen dvě stě počítačů.
Co se týče tvých příkladů tak jsi zapoměl vzít v úvahu ty další počítače.
A. Karel měl počítač dva roky. Doba použití dva roky. Lojza měl taky počítač dva roky a pak ho vyhodil.
B. Karel měl počítač dva roky. Lojza ho bude mít další dva, tedy celková životnost zdvojnásobena a potřeba vyrobit nové počítače a zlikvidovat staré snížena na polovinu.
C. Karel měl počítač dva roky. Lojza vyhodil počítač, který byl v provozu celkem čtyři roky a tenhle bude používat další dva, výsledek jako v B.
(roky pro jednoduchost, samozřejmě je můžou používat déle)
Jenže lidé mění počítače když jim přestanou vyhovovat svými parametry nebo morálně zastarají, to těžko změnit. Pochopitelně je možné kupovat stroje které vydrží déle, ale ty mají výrazně vyšší pořizovací náklady.
B. – to samořejmě není pravda. Uživatelé repasovaných počítačů by si typicky nový stroj nekoupili, protože na něj nemají.
To co popisujete je známé jako letadlo. Všechno to krásně funguje, ale jen do doby, než vám dojdou noví lidé (bez počítačů). V ČR už toho okamžiku bylo dosaženo, počet domácností s počítačem už moc neroste. Takže jakmile se rozhodnu, že chci nový počítač, pak v ten okamžik skončí jeden starý počítač na skládce – a teď je jen otázkou zda ten můj, nebo toho, kdo si koupí ten můj starý atd.
Převedeno na vaše příklady s roky – počítače vydrží pět let. Pokud začneme repasovat a polovinu jich „znovu využijeme“, budou opět sloužit jen pět let. To proto, že o co dřív si někdo vezme ten můj, o to dřív se zbaví toho svého. Znovu opakuji, že platí pro ČR – trh počítačů je víceméně nasycen a trh s repasovanými počítači funguje. V této situaci je skutečně mé rozhodnutí irrelevantní.
A ještě jedna poznámka – příklad A předpokládá, že oba měli počítač dva roky a pak byly dva roky bez počítače. Oba. Správnější by bylo uvažovat takto:
A teď už to snad vidí i slepý – počet počítačů na skládce záleží na tom, kolik si Karel koupí nových počítačů. Životnost počítače se nijak neprodlužuje, pokud si Karel koupí nový počítač každý rok, pak každý rok skončí nějaký počítač na skládce. Pokud si ho koupí jednou za dva roky, tak tam každé dva roky skončí jeden počítač. Neplatilo by to pokud by tu byl zástup dalších Lojzů, kteří by natěšení čekali, až Karel něco vyhodí a vrhali se po tom jak pes za kostí. Karel by si každý rok koupil nový počítač a každý rok by ten starý dal novému Lojzovi. Pokud by se za deset let našlo 10 Lojzů, pak by na skládce nemusel skončit ani jeden počítač. A první Karlovo počítač by skutečně sloužil 10 let. Ale ruku na srdce, skutečně je u nás taková poptávka po repasovaných PC? Skutečně na každého Karla připadá taková fronta Lojzů dychtících po starším PC? Ne, tolik jich není. Ve skutečnosti si navíc Lojza nebude brát každý rok starý počítač od Karla, ale někdy si koupí sám nový. A na skládce jich tedy skončí víc, než by se zdálo.
Taci Lojzove urcite existuji, zejmena, pokud by treba existoval sajt typu jumbletown.ie, kam da clovek inzerat, ze da to, ci ono a nekdo si proto prijede. Darce nemusi resit Nerudovsky problem a Lojzove jsou take spokojeni. Stoji je to trochu benzinu nebo listek za autobus. Spokojeni nejsou prodejci, kteri by nejradsi videli na skladce kazdy vyrobek starsi jednoho tydne.
Nikoliv. Článek sice ukazuje na reálný problém, ale je plný nesmyslů a polopravd. Právě takových, které v reálném světě vzniklé škody ještě navyšují.
Chcete příklad?
Olovo v plošných spojích je neškodné. Při provozu se neuvolňuje do vzduchu ani do potravy. Při správné recyklaci je možné prakticky všechno olovo získat zpět a znovu použít. Jedem se olovo stává teprve tehdy, když nějaký nevzdělanec, který nemá ponětí o recyklaci, vykoupe desku v kyselině a zbytek po louhování vylije do země.
Zákaz olovnatého pájení je projevem lobbismu elektrovýrobců – vysoká poruchovost bezolovnaté technologie jim zajišťuje odbyt, a arogance politiků, kteří neposlouchají reálné argumenty.
Kdyby politici a voliči nenaslouchali polopravdám, tak by se místo zákazu olovnatého pájení už dávno starali o to, jak se elektrošrot recykluje.
Jenže tomu tak není, takže namísto X tun olovnatého elektrošrotu skončí ve spalovnách a primitivních dílnách 3× X tun elektrošrotu bezolovnatého. Ekologické daně a recyklační poplatky jsou jen další formou zdanění a končí kdoví kde, zatímco odpad se stále likviduje tím nejhorším způsobem. Hlavně, že se to dělá daleko od jejich voličů!
Nesváděl bych to jen na lobby výrobců. Tohle je také důsledek lidí, kteří se chtějí zviditelnit. Pro ně je typické zkratkovité uvažování typu „olovo je škodlivé“, takže zakážeme vše, kde je olovo. Chcete být vidět? Zložte si ekologické hnutí, nejlépe na něčem triviálním, co každý pochopí selským rozumem (a to bez ohledu na to, zda správně). Osobně mám oblíbený zákaz rtuťových teploměrů. Jasně, rtuť je škodlivá, to ví i malé dítě. Teploměrů se likviduje málo, takže zátěž je minimální – koho to ale zajímá? Rtuť v teploměrech není v čistém stavu, ale je upravena tak, aby se nevypařovala při běžných teplotách a aby se místo rozlévání naopak shlukovala do kapek – ale kdo z „veřejnosti“ tohle ví? A koho to vlastně zajímá? Zakažme rtuťové teploměry… Že je jeden teploměr z hlediska rtuti menší ekologická zátěž než jedna „úsporná žárovka“? No a? Rtuť je přeci jedovatá, to ví i malé dítě.
Těch zlomených teploměrů byly za poslední desetiletí kvanta. Otrávených dětí… snad žádné? Mám známé mezi zdravotními sestrami a nikdy s těmi teploměry nebyl žádný vážný problém. Když se zlomí, tak ta rtuť udělá kuličky a dá se snadno sebrat a vyhodit. Jen se to musí zjistit dřív, než dítě dostane nápad to ochutnat. A i když to snědení není žádná legrace, úmrtím obvykle nekončí. S ohledem na množství té rtuti je to nepochopitelné, ta by měla na zabití člověka s přehledem stačit. Čím to? Ta rtuť v teploměru totiž není čistá, dělá kuličky, do ničeho se nevpíjí, nevypařuje se a při krátkodobém (minuty) styku s kůží nehrozí žádné zdravotní riziko. Není sice zcela inertní, ale není to ta obyčejná čistá rtuť, která je smáčivá, vpíjí se prakticky do jakéhokoliv materiálu, při pokojové teplotě se vypařuje a při styku s pokožkou se do ní velmi rychle vsaje a nedá se rozumně odstranit.
Chápu, ono se dá říci, že ty stovky milionů rtuťových teploměrů vyrobených za dobu jejich existence jen zázrakem nezabíjely. A na zázraky se přeci spoléhat nedá? Kdy zakážeme patrové budovy? Vždyť z okna se dá vypadnout!
PS: Teploměr jsem už minimálně dvakrát zlomil. Jednou jako dítě, podruhé nedávno. Proto mě pak naštvalo, že už se nedá koupit nový. Lihový byl vyprodán a elektronický měří s přesností +/- 2 stupně Celsia (zřejmě přesněji, ale takhle to garantuje výrobce).
To je jeden extrém. Ten druhý se nazývá „vrtěti psem“, kde se natolik soustředíme na duch článku, že jeho nesmyslnost samu o sobě přehlížíme. Snažme se prosím vyhnout oběma extrémům. Připusťme si, že cílem autora původního článku bylo zaujmout a mobilizovat, v čemž by mu objektivnost byla překážkou. Zcela jistě je elektroodpad velkým problémem, který je potřeba řešit již dnes, a zcela jistě ten problém vypadá jinak, než jak byl popsán v článku.
ano. zcela krasne popsano.
prvni vytka retorice zelenych: za ucelem „mobilizace“ pro „mobiliziaci“, kde neexistuje pro mobilizovaneho ani recniciho zadny jiny duvod nez mobilizujme, protoze jinak se o nas nebude vedet.
druha vytka retorice zeleny: vam puvodni autor clanku vedome predklada lez nebo nejzassi mozny vyjimecny pripad stejne casty jako treba sexualni ritualni vrazda.
zbytek je skoda casu rozebirat a ze by se toho naslo, ale temi nejzasadnejsimi je lepsi skoncit.
Platim preci nemale poplatky za recyklaci el. odpadu – u kazdeho prdu. Ja svuj odpustek zplatil. Vy ne?
Takze ja na to kaslu a nevim proc to resit.
Ze umiraji lide v africe ci asii? Je to jejich blbost (stejne jako unas ci kdekoliv na svete), kazdy ma takove vedeni, jake si zaslouzi. Cechy vedou vycuranci, africany vedou hrdlorezi a cinu vedou rudi kapitalisti.
Jinak s Pb free elektronikou je to asi jako s roli cloveka na globalnim oteplovani. Nekdo si na tom vymysli byznys, udela z toho viru v CO2 a pak to zacne prodavat. Proste obchodni model jak hadra!
Jo vira nejen ze hory prenasi, ale je to nejlepsi zpusob jak dlouhodobe vydelavat na lidske hlouposti a najivite.
Ano, poplatek platím. Ale ačkoliv se nazývá „recyklační“ a oficiálně je to poplatek za drahé a náročné zpracování nebezpečného odpadu, ve skutečnosti jsou to jen peníze zadarmo pro zpracovatele odpadu. Nerecyklovali předtím, nerecyklují teď. Jen navíc dostávají moje a vaše peníze. A o to mě to štve víc.
A co se CO2 týká – to skutečně je problém, ne tak velký jak se někdy prezentuje, ale hlavně nevypadá tak, jak je prezentován. Problémem totiž není produkce CO2, v té člověk nikdy nedokázal konkurovat přírodě (produkují ho všichni živočichové, uvolňuje se při požárech, no a třebas taková sopka při erupci dokáže za hodinu vyprodukovat tolik CO2 jako lidstvo za rok). Problémem je jeho odbourávání, například systematické odlesňování. Zejména kácení deštných pralesů. To byl donedávna problém, protože levné dřevo bylo nevítanou konkurencí. Teď se naopak pořádají benefiční akce, jen aby byly peníze na kácení deštných pralesů – protože se tak získává půda na pěstování kukuřice, ze které se vyrábí biolíh. Takže ano, CO2 je problém, ale je to problém jeho odbourávání, nikoliv jeho produkce. Jenže zatímco kvóty na produkci CO2 jsou efektivní nástroj konkurenčního boje velkých korporací proti drobné konkurenci, na zalesňování a rekultivaci zatím obchodní model nikdo nepostavil.
Souhlasim Vami!
Ja CO2 zminoval jako velmi aktualni priklad obchodu s virou v neco. Stejne jako nepodcenuji globalni oteplovani, ve ktere verim, nepodcenuji i CO2, jedine co podcenuji, je zasadni vliv cloveka na tento stav. V pripade lesu vsak mate pravdu. Je divne, ze zde v severni americe uz to pochopili (vetsina) a u nas v evrope se teprv ted zacinaji podporovat biopaliva – na chudaky, kteri pak nebudou mit na kukurici nikdo nemysli. No a nebo mysli, vsak oni zdrazi tu kokain (jizni amerika) tu opium (stredovychodni asie).
Holt ekonomii neprelstime zadnym *ismem, tak tu byla je a bude. A kdyz ji budem krivit, jen si budem stezovat jeji predikci no a sasmozrejme si na tom budou ti chytraci obchodujici s lidskou blbosti mastit kapsu.
Na dnešních počítačích toho není mnoho, co se dá repasem omladit. Většina věcí jakmile doslouží, jsou dál neopravitelné a neupgradovatelné. S přimhouřenýma očima ATX skříň a možná zdroj. Ostatní je po 2–4 letech provozu šrot, a to jak z morálního hlediska, tak především z hlediska technického opotřebení mnoha jednotlivých součástek. A to se bavím o stolních počítačích (skládačka) – dneska se prodává snad už víc notebooků, a zkuste ho po 3 letech denního používání „omladit“…
V notebooku se dá bez problému vyměnit větrák a disk, což jsou dvě komponenty, které jsou imho nejporuchovější (nejvíc se časem opotřebí, protože fungují mechanicky).
U klasického desktopu potom není vůbec žádný problém vyměnit cokoli. Otázkou jenom je, jestli existují náhradní díly. A náhradní díly neexistují, pokud nikdo nemá zájem počítače repasovat. Podle mě by se v pohodě z dvou až tří pět až deset let starých desktopů poskládal jeden velmi dobře funkční.
Otázkou spíš jestli, jestli by o něj měl někdo zájem (i zadarmo).
Otazka stoji jinak: bylo by pro takovy pocitac vyuziti? Je nekdo, komu by to stacilo?
Napr. na uceni se programovani nebo treba spravy serveru to bohate staci, neni problem. Stejne tak by kdejaky vybehovy pocitac stacil na prochazeni Internetu apod.
Ja jsem si treba koupil IBM xSeries 330 za neco malo pres 1000Kc, vcetne postovneho z Nemecka.
Je to starsi stroj, ale porad jeste ma vyuziti, jinak by ho zrejme nenabizeli hosteri – treba tady: http://www.abchost.cz/ibm-xseries-330-1u-server-s-2-x-cpu-pentium-iii-1-13-ghz-hw-raid/158/product.html
A co se tyce toho „zrouta“, ma to 100W zdroj. Pomer W/vykon urcite nebude jako u modernich serveru, ale v situaci, kdy by nebyl moderni server vytizen, to muze byt teoreticky i uspora.
Jak sám správně říkáš , je to otázka investic … a jen málokdo bude mít starý krám za peníze , kdy mohl koupit nové PC se stejným příslušenstvím ( CRT zdarma ;) )
To že nové sestavy nejdou pod 3K a staré šunty se prodávají okolo 1000 Kč je pravda . Na internet však ten starý šunt stačí stále vrchovatě : /
Obávám se, že nemáte pravdu. V celé diskuzi se čtenáři opírají pouze o materiální aspekt prepasování. Zcela se opomíjí SOCIÁLNÍ ASPEKT REPASOVÁNÍ v rámci ČR/SK. V ČR se běžně pořizují staré (5 let a více) počítače zejména seniorům za účelem běžné práce s internetem a video hovory s příbuznými (nejen na Slovensko).
Problém nastává v případě, kdy se takto obdarovaný senior dozví např o Google Earth a vy jako vzorný rodinný příslušník či známý máte vysvětlit, proč mu nejde s tou zeměkoulí otáčet, a proč nemůže sledovat „jak to samo najíždí po jednotlivých světových památkách“ a že si nemůže otáčet těmi nádhernými trojrozměrnými domečky.
Když už máte za sebou úspěšné vysvětlení problému zastaralosti HW, čeká Vás série obvinění proč jsi mi to koupil: pořád do toho kopu pod stolem nebo na stole to zabírá tolik místa, pořád to hučí (nezáleží na tichosti větráku), na to co to neumí to žere strašně elektriky a ještě se to hrozně hřeje. A další a další leckdy i objektivně nesmyslné stížnosti.
Vyplatí se tedy dokola kupovat repasované PC nebo raději koupit levné nové PC (skládačku) a mít na několik let pokoj od vysvětlování, proč mi to a to nefunguje?
PS: Mám sebou několik osobních zkušeností a desítky zprostředkovaných zkušeností získaných jako výpomoc na servisech. Popisovaný model netrhaných videohovorů a Google Earth jsou samozřejmě vybrané jako nejpalčivější. Věřte, že pro jakéhokoliv člověka (ne jen senior) je příjemné vidět své známé nebo vnoučata z druhého konce republiky nebo ze studijního pobytu v zahraničí. Nehledě na to jak takto „virtuálně navštínevý“ senior stoupne v očích svých známých, když jim vypráví jak mu vnuk/čka telefonivala a on/ona ji viděla a může zprostředkovat aktuální zážitky a nová témata k hovoru.
Notebookové disky vydrží hodně a není problém vyměnit. Ventilátory mají životnost omezenou, to je fakt – a dostupnost náhradního dílu je různá. Ale po 2–3 letech je notebook celkově rozvrzaný, ohmataná písmenka na klávesnici, rozviklané panty displeje, sem tam vyvrácený konektor, začnou se objevovat vakly na boardu s různými následky (rozsypaná grafika, tuhnutí apod.). Má cenu ve starém notebooku měnit motherboard za nový? Nemá… A pak ta morální zastaralost – u notebooků je to znát snad ještě víc, než u desktopů.
A ted si predstavte kdyby byly standardizovane olejove filtry u motoru , a vubec treba motory nebo soucastky mezi nema . To by se usetrilo a kdyby nebylo v IKEA polovina nesmyslu na nic a nikam vubec by to neuskodilo … No jo , ale to by kapitalismus klekl , ze jo …
Mimochodeem slunecni elektrarny… Kolik to je kremiku ktery se kazdy rok degraduje o x5 , jakze se ziskava kremit z rud v nejakzych 2000 stupnich :) Ten kolektor si za dobu sve zivotnosti nevydela na svou vyrobu .
Takze ten politicky tlak tu je nechovat se ekologicky, ale tak aby se posilovala spotreba aby se mohla kolecka tocit dal .
Kremikove fotopanely se snad uz nedelaji. Dnes existuji i jine a efektivnejsi a snad i produkcne levnejsi technologie. Nedelam si ale iluze a myslim si, ze instalovat fotopanely v nasicvh zemepisnych sirkach je PR nesmysl. Smysl by to melo tak v pripade, ze bychom prez leto mohli elektriku pumpovat do nadrze ve sklepe a v zime si ji pustit do zasuvky. Nevylucuji ale, ze moderni panely si na jihu mohou na sebe i vydelat, tedy vyrobit vice elekriny, nez spotrebuje jejich vyroba. Stale jeste jsem ale nevidel seriozni analyzu problemu (vcetne recyklace) a tak mam pocit, ze se jedna o Potemkinovy vesnice ve stylu uspornych zarovek.
P.S.: Existuji dokonce i fotopanely, ktere si muzete vyrobit doma, tusim ze sikovne zoxidovanych medenych desticek. Otazka je, co z toho clovek vyzdime na vystupu. BTW, kdyby bylo nejhur, vali se mi doma dva obrovske selenove usmernovace. Takze si treba vyrobim fotopanel a budu si nabijet doma vyrobeny akumulator a svitit si doma vyrobenou zarovkou s uhlikovym vlaknem, zatimco jini lide si budou svitit lampickami na tuk z mrtvych kocek a spoluobcanu. :-)
Nesouhlasím. ATX skříň je od svého vzniku (±) stejná a není žádný důvod ji měnit. (Mám bednu starou 10 let). Se zdrojem je to složitější z hlediska konektorů. Je ale výhodnější koupit redukce (molex-sata, molex-pcie) než zdroj vyhodit a koupit si tentýž, ale s jinými konektory.
Omlazovat lze. PC je modulární systém a lze změnit procesor, přidat paměti a pokud nestačí, tak upgradovat gk. Základní deska, zdroj, pci(e) periferie, disk, mechaniky mohou zůstat. Netřeba to vyhazovat a kupovat vše nové.
Hmm, 2–4 roky, mám počítač 8 let starý, který velmi dobře (po mírném repasu – ulomil jsem na desce tranzistor pro napájení zvukovky, což mě nevadilo, protože jsem to měl jako server, pak jej stačilo jen připájet a zvukovka funguje) slouží současnému uživateli. Stejně tak v jedné neziskovce používají a udržují při životě počítače (o které bych si, pravda, kolo neopřel), ale jim dobře slouží (a je to o tom mít nebo nemít, nemohou si vybírat). Přesně jak to je popsané v článku.
Právě že i na té skříni je dneska stejná už leda ta klempířina. Ve zdrojích i na boardech časem vyschnou elyty. V dobách PIII a starších to bylo trochu lepší než v dobách P4 – živnotnost 2–4 roky platí právě pro P4. Čest výjimkám, které potvrzují pravidlo.
Vyměnit procesor za novější a výkonnější? A ten koupíte kde, pro 4 roky starý board a jeho patici? Pokud to náhodou paticově jde, upgradovat o rok-dva do budoucnosti, co tomu řekne čipset, VRM a BIOS staré desky? (Viz LGA775)
RAMka navíc se koupit dá, pokud nebyla už v době pořízení natažená na max – a s trochou štěstí to bude i stabilní. Další problém je, že konkrétní objem RAM v DDR3 vyjde na zlomek ceny stejného objemu v PC133 / DDR1. Když zvolíte DDR2/3, vejde se do těch peněz i nový levný board a CPU.
Je pravda, že low-end 45nm C2D žerou znatelně míň, než P4 – takže upgrade včetně desky ve skříni původně určené pro PIII (se zachováním původního zdroje) dává v tomto ohledu smysl. Pro ATX 20/24pin snad ani není třeba dělat redukci, stejně jako pro přídavné 12V napájení CPU 4/8pin (u jednoprocesorové desky jsou všechny piny propojené). Jeden problém bych viděl u +5VSB: v raných dobách ATX (1.x, PIII a starší) bývalo zvykem +5VSB na 500 mA nebo i míň, v dnešní době (tuším ATX 2.x) už je potřeba +5VSB aspoň 2A. V druhé řadě prašivý ATX zdroj starý 4 roky jednak nemá aktivní PFC a má účinnost třeba i pod 70% (což mají dnešní šlupky pod 500 Kč také), druhak bude mít sušené elyty ⇒ můžete si hodit korunou, jestli počítač začne způsobně postupně tuhnout za chodu, nebo jestli jednoho dne po výpadku elektřiny umře zdroj při náběhu tak šikovně, že bude mít chvíli na výstupu přepětí (následkem rozpadu regulační smyčky) a odpálí všecko včetně disku, takže přijdete o data. U starých kompů víc než u nových platí: zálohovat, zálohovat.
Když vyměníte motherboard za něco hodně nového levného, dost možná tam nepůjde připojit starý IDE disk. Ostatně proč taky, při těch cenách a rychlostech nových SATA disků.
Ale pokud máte vrakoviště a dost času na hraní, tak vlastně proč ne :-)
Pořád ještě provozuji notebook z roku 2002 a kromě snížené kapacity baterie a problémku s displejem (při určitém natočení se vypíná podsvětlení a zatím se mi do toho nechce šahat) funguje v pořádku – 20 GB disk, 256 MB RAM, Celeron M 1.6 GHz, systémy různé.
Samozřejmě to není žádná nadupaná herní mašina :-) ale svoji funkci lepšího psacího stroje a na vývoj je to dostatečné.
na jednu stranu se da oponovat: firma abc vymenou x starych serveru za 1/8× novych(s nasobne vyssim vypocetnim vykonem na 1W sezrane eletriny) mela navratnost te investice v elektrine snad za rok.
na druhou stranu souhlasim: az se politici postavi k energetice celem(= dostavime temelin a neco jadernyho pristavime na severu) tak opravdu bude ekologictejsi zrout elektriny nez likvidace chemickeho bordelu.
Ale ono hodne zalezi na tom, k jakemu ucelu bude ten pocitac slouzit. Jestli to ma byt vysoce zatizeny server nebo pracovni stanice, tak je repasovany pocitac blbost. Pokud to ma slouzit nekde k tukani mejlu a vyplnovani faktur (a takovych pocitacu je mozna vetsina), pripadne k jinemu vyuziti s nizkym narokem na vykon, tak neni zadny duvod pro novy pocitac, protoze celkova spotreba bude stejna i pri mnohem vyssi merne spickove spotrebe.
Nikdo repasi nenabizel jako univerzalni reseni (ani v tom clanku nic takoveho neni), stejne tak nekomu vyhovuje ojete auto, kdyz toho malo najezdi a nevadi mu tedy vetsi merne naklady na kilometr, ale zcela pochopitelne je pro jine takove reseni zcela nesmyslne, protoze by byli furt v servisu.
To, ze se elektronika vyvazi do Ciny a jinam, je dlouho znamym faktem. Zpochybnovanim rozbitelnosti obrazovky kladivem s tim nic neudelate. BTW, kdyz to nekdo dela denne, tak asi vi, jak to udelat bez toho, aby vsichni v okoli 50m byli prospikovani strepy, jak zde nastinujete. BTW, takova obrazovka ma na hrdle skleneny „cudlik“, typicky byste ho nasel uprostred patice. Ten se ustipne klestemi a tak dovnitr vnikne vzduch relativne mirnym zpusobem, bez toho, ze by nekde letaly strepiny. Hrdlo se urazi pak a vytlucou se z nej kovove casti.
17" CRT má asi víc jak 6 kg. Ale o tom olovu se mi to taky nezdá. I když možné to je. Jednou jsem o tom přesvědčoval učitelku angličtiny na vysoké škole, kde byl podobný článek, a tam psali že v monitoru prostě je 5 kg olova. Nebyl jsem jí schopen vysvětlit, že to že může být v takovém množství teoreticky jedině z vnitřní strany obrazovky, a ať si spočítá, jaká tlustá vrstva by to musela být. U 17" CRT mi to vyházelo asi na 1.5 mm. Jedině že by to bylo jako odstínění záření, což se mi moc nezdá.
Je to resim tak, ze pokazde kdyz si koupim neco noveho do compu tak to starsi (pokud to ma tu samou funkci) prodam nebo daruji. Problem vsak je 25kg CRT monitor ktery uz asi nikomu neposlouzi. Mam velke pochybnosti o tom, ze v CR existuje neaka spolehliva organizace ktera ho dokaze ekologicky zneskodnit.
Ale co cekat v krajine, kde pro popelnice s tridenym odpadem prijede obycejne popelarske auto a nahazi to vsechno do jednoho kontejneru v sobe.
Ocenil bych dalsi clanek na toto tema, ale orientovan na Cechy a Slovensko a doplnen o konkretni odkazy na zpusoby recyklace.
Ten problem se nemusi odsunout do budoucnosti, protoze v soucasnosti muze byt alternativou k znovupouziti kombinace recyklace (at uz jakekoliv) majitelem stareho pocitace a zaroven nakupem low-end pocitace tim, kdo by jinak vyuzil ten repasovany – tedy usetri se skutecne jeden pocitac (vyroba i recyklace).
Berylium se používá do skla obrazovek ve formě tzv. berylnatého skla, používaného pro přední stěnu, kde se zobrazuje obraz. To má totiž tu zvláštní vlastnost, že nemění svou barvu (=čirá), když dojde k jeho ozáření radioaktivním zářením a toto záření navíc filtruje. Druhá část obrazovek se vyrábí z olovnatého skla – ejhle kde se to olovo objevuje :). To je sice značně levnější, ale při kontaktu s radioaktivním zářením mění barvu – zešedne a přestane být opticky průhledné. Proto jsou staré obrazovky v zadní části tak šedivé. Při následné (skutečné) recyklaci se vůbec nepoužívá kladivo, z hrsti střepů se to rozděluje velice nepohodlně. Využívá se jednoduchého principu „bez násilí“ – rozdílné roztažnosti obou typů skla. Obrazovka se v místě spoje zahřeje a rychle ochladí a krásně se rozdělí na oba druhy skel, které se dají dále použít.
Netuším, kolik olova se v takové obrazovce nachází přesně, ale protože tzv. olovnaté sklo obsahuje až 50% olova a obrazovka je poměrně těžká elektronka, hlavně pokud to je bývalá CRT reklama na hlaváku, může to být docela dost a nějaký kilogram by se najít dal.
Urazit hrdlo obrazovky jste asi ještě nikdy nezkoušel. Já taky ne, ale kdybych to chtěl někdy zkusit, poradil bych se nejprve s těmi, kdo už to někdy zkoušeli. Není to vůbec tak nebezpečné, jak píšete:
http://www.youtube.com/watch?v=IenjuQc-ho0
http://www.youtube.com/watch?v=4Tin7IvAQCk
V tomto prípade je Vaša irónia tak trochu „nasilu“. Urážanie hrdla spoľahlivo funguje, spýtajte sa ktoréhokoľvek nepubertálneho opravára TV… Je to bežná metóda, ako bezpečne zneškodňovať CRT obrazovky tak, aby už nehrozila deštruktívna implózia. Hrdlo je z relatívne tenkostenného skla, takže ide odbiť pomerne ľahko; prasklina sa nerozšíri na hrubostenné sklo a hlavne tam následne vzduch natečie relatívne pomaly a telo obrazovky zostane vcelku.