Delal jsme nekolik let servisniho technika a rukama mi proslo znacne mnozstvi starych PC ktera jsem mel uvest do stavu pouzitelnosti. Priprava HW (odstraneni i drobnych obcasnych vrtochu kterymi takove pocitace casto trpi – bezny uzivatel si ani drobnou zavadu neodstrani!) a softwaru (instalace OS/driveru pripadne dalsiho sw + nastaveni) trvala zhruba jeden pracovni den (dalo se to zefektivnit rozpracovanim dvou az tri stroju paralelne, na jednom jsem hledal problem HW, na dalsim instaloval apod.). Pote bylo dobre takovy stroj jeste nejakou dobu „pozorovat“ a provest napr. zahorovaci testy a modlit se aby se stroj za tyden nevratil zpatky s dalsi zavadou (coz se i tak obcas stavalo). Proto se domnivam ze uvedeni vetsi casti strasich na svete vyrazenych pocitacu do stavu aby se doopravdy daly pouzit nekym kdo je skutecne jen uzivatelem (tedy ne nadsenci kteri maji polorozebranych starych PC plny byt) by vyzadovalo armadu lidi co maji s takovymi vecmi zkusenosti. Kdo by je zaplatil? Nikdo. Nelze nahnat do mistnosti lidi co vedi na ktere strane se drzi sroubovak s tim, ze ze srotu vykouzli pouzitelne stroje pouzitelne pro bezne uzivatele (videl jsem radu PC zasazenych „kutilem“, je na ne zalostny pohled). Tim se dostavame k neustale omilanemu faktu, ze opravovat se dnes takove veci ekonomicky nevyplaci. Nekamenujte mmne, mam vztah k vecem a svuj HW pouzivam co nejdele (toto pisi na klavesnici IBM z roku 1998 – od meho prvniho PC s PS/2 portem). Ale myslim si, ze je to smutny fakt.
