"A pak by se snad i dalo doporučit porušení českých zákonů a učinit kopii pro vlastní potřebu navzdory CSS ochraně těchto disků."
V čem spatřujete porušení zákona? OSA už svoje prachy dostala právě z tohoto důvodu - alespoň to tvrdí a obhajuje tím krádeže v podobě poplatku za média, paměťové karty, mobilní telefony, papír,..., atp......
Ani to není moc reálné. Většina televizí vám nahrávku zašifruje privátním klíčem konkrétního kusu televizoru, takže nahrávku nepřehrajete ani na jiném kusu téhož typu.
Měl jsem v ruce nefunkční videorekordér, který měl šifrovaný (ve výchozím nastavení) disk tak, že nešlo ani identifikovat partitions.
Současný stav autorského práva je ostrý divoký západ, dost nepřátelský vůči naprosto každému.
Výrobci i distributoři aktivně brání vašemu legálnímu právu vytvořit si kopii díla pro vlastní potřebu a ještě to před vámi tají ve smluvních podmínkách, což by za mě mělo být nelegální a mělo by se to trestat... Argumentace o smyslu autorských poplatků právě kvůli tomuto právu totiž nekulhá, ale je zcela beznohá. Postrádá jakoukoliv oporu v realitě.
Ne že nemusím, nemůžu. A taky nemůžu na videorekordéru... Ano zbývá možnost používat TV kartu/tuner a vhodný software, který to (zatím) zvládá, ale různých obstrukcí přibývá. Kupříkladu Prima už přes DVB-T vysílá v tak otřesné kvalitě, že to nemá smysl nahrávat. Dá se použít teoreticky HDMI capture karta a nahrávat výstup z HDMI, opět je problém s HDCP a videem ve vyšší kvalitě.
Čili je to nereálné. Výrobci a distributoři dělají první a poslední aby znemožnili využití práva vytvářet kopie pro vlastní použití.
Většina televizí vám nahrávku zašifruje privátním klíčem konkrétního kusu televizoru, takže nahrávku nepřehrajete ani na jiném kusu téhož typu.
A někdy ani na tom samém. Dával jsem televizi do servisu kvůli částečně vylomenému anténnímu konektoru a protože tam vyměnili celou desku, po návratu byly všechny nahrávky nečitelné.
Ale já si nekupuji jen to médium, ale i oprávnění sledovat dílo na něm uložené.
Tak se to bohužel bere jen když se to hodí vydavateli, třeba kdybyste s tím médiem chtěl nakládat jako jakýmkoli jiným svým majetkem. Když byste z toho měl mít výhodu vy, tedy právě např. v případě, že byste se chtěl domáhat svého práva sledovat dílo i v případě nefunkčnosti fyzického média, tak ten argument najednou neplatí. :-(
Musíte ovšem pokračovat ve čtení dál.
Odst. 6 téhož paragrafu:
(6) Ustanovení § 25, 43 a 44 nejsou odstavcem 1 dotčena.
Důležitý je z tohoto pohledu § 43:
§ 43
(1) Do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází nebo jinak maří účinné technické prostředky ochrany práv podle tohoto zákona.
(3) Účinnými technickými prostředky podle tohoto zákona se rozumí jakákoli technologie, zařízení nebo součástka, která je při své obvyklé funkci určena k tomu, aby zabraňovala nebo omezovala takové úkony ve vztahu k dílům, ke kterým autor neudělil oprávnění, jestliže užití díla může autor kontrolovat uplatněním kontroly přístupu nebo ochranného procesu jako je šifrování, kódování nebo jiná úprava díla nebo uplatněním kontrolního mechanismu rozmnožování.
On je to takový legislativní paskvil. Máte právo si udělat záložní kopii, pokud to autor díla neznemožňuje. To je tím pádem zbytečné ustanovení-každý má právo činit, co zákon nezakazuje. Takže logicky, pokud je možné bez obcházení ochran vytvořit kopii a zákon ani autor by tomu výslovně nebránil, tak mně nic nebrání si takovou kopii vytvořit a nepotřebuji k tomu explicitní povolení zákona.
Další paskvil je hned následující paragraf. Pokud typicky dnes někdo potřebuje kopírovat noty, tak především z toho důvodu, že ze svázaného vydání se dost blbě hraje-listy se samovolně otáčejí, při hře si musíte otáčet listy atp. Takže vytvořením kopie nejen že nezasahuji do ničích práv, ale bez toho ani nemohu plnohodnotně uplatnit svá vlastní práva.
Ještě je potřeba pochopit, co je tam napsáno.
Je tam napsáno, že právo dílo užít má jen autor, jiné osoby mohou dílo užít jen se svolením autora nebo v případech daných zákonem. Rozmnožování je jeden ze způsobů užití díla. A „rozmnožování“ je zákonný termín pro to, čemu vy říkáte „kopírování“. Z toho plyne, že kopírování je zakázáno.
Ono se na to dá přijít i selským rozumem. Kdyby kopírování nebylo zakázáno, tak je celý autorský zákon k ničemu. Prostě byste si zkopíroval, jaké dílo byste chtěl. Nebyl by důvod kupovat v článku zmíněné DVD. On by teda nebyl ani důvod je vyrábět. Protože kdyby někdo zkusil vyrobit DVD, „kupující“ by napochodovali do obchodu, tam by si DVD legálně zkopírovali a šli by domů. Tak proč by DVD někdo vyráběl?
Pravda, takto to z toho vyplývá, uznávám. Vytvoření kopie = užití díla a na užití díla má právo jen autor + zákonné výjimky.
Ovšem jen to podtrhuje paskvilnost toho zákona, vlastně je to naopak zásah autora do mých práv. Zaplatím za dílo poskytnuté na pomíjivém nosiči a jsem nucen mu platit opakovaně za tentýž obsah. Lobbistické zájmy jistých skupin z toho čouhají jak sláma z bot, stejně jako nemravnost. Kdo chce, ať si to dodržuje. Rozhodně bych však netvrdil, že je to podstata toho zákona. Podstata je podle mě oprávněné právo na ochranu autorského díla v přiměřeném rozsahu. A ne věčný penězovod.
Ale bez zákazu kopírování by to nefungovalo, protože by autor prodal první kopii, a pak už by si to vesele všichni kopírovali z té první kopie.
To, jakou licenci vám autor poskytne, je čistě na dohodě mezi vámi a autorem. Autor vám klidně může poskytnout licenci na jedno shlédnutí (třeba v kině), nebo vám naopak může poskytnout veškerá majetková autorská práva. A nebo cokoli mezi tím, kde je i ten hmotný nosič (DVD).
Autor do vašich práv nezasahuje – to, že jste si to pořídil na pomíjivém nosiči, je vaše volba. Autor vám jistě rád prodá licenci s doživotní zárukou obnovy nosiče – když mu to zaplatíte.
Podstata by podle mě neměla být v zákazu kopírování, ale v zákazu šíření (plus další nuance). Zákaz kopírování sám o sobě považuji za nemravný. Ale za nemravné považuji i výpalné z nosičů a rozmnožovacích přístrojů (komu ty peníze vlastně plynou a proč?) atp. Jak říkám - kdo chce, ať si to dodržuje.
Samotný zákaz šíření by nic neřešil. Natočil byste si to v kině, okopíroval v obchodě, program byste si ve firmě nainstaloval na kolik počítačů byste chtěl.
Platby za nosiče rozdělují příslušné autorské svazy (registrovaným) autorům. A proč? No je to právě náhrada za to kopírování pro osobní potřebu.
Já bych zrušil kopírování pro osobní potřebu (není k tomu důvod, když chcete další kopii, není problém to dnes přes internet zaplatit během pár vteřin), a s tím by se zrušily i ty poplatky za nenahraná média.
"Natočil byste si to v kině", "Okopíroval v obchodě, nainstaloval na více počítačů" = ty další mnou zmiňované nuance. Celá ta ochrana autorských práv není ani ryba ani rak, není to ani leasing ani koupě. Nemám nic proti omezení licence na určitý počet počítačů nebo právo užívání na určitou dobu, třeba i jednorázově (kino)... Ale musí to být jasně dané, ne založené na náhodě.
Kdysi nám jeden docent z právnické fakulty říkal, že algoritmus k rozdělování poplatků z kolektivně spravovaných autorských práv je snad nejsložitější věc s jakou se právník může setkat. Zajímavé je, že kdykoli se setkají lidé, kteří kdy něco v životě vydali, shodnou se na tom, že nikdy od kolektivních správců neviděli ani haléř. Proto ta otázka, kam ty peníze plynou. Rozhodně ne autorům, z jejichž knih a článků jsem si kdy v životě něco kopíroval pomocí zpoplatněné kopírky na zpoplatněný papír.
LOL Uizit dila ma jen autor - tak to smazte ty svoje windows, nebot nejste autor - ne prave tim, ze jsme si dilo koupil, jej mam pravo p[lne uzivat - co nesmim, je, ze jej nesmim dale p[rodavat, SW nesmim ani sirit - i kdyz v CR to ilegalni neni, muzu dat nekomu instalacky, to zda on ma licenci je jeho problem ;-) ... u audio/video/textu-knih je dokjonce fair use, tedy ne jen ze to muzu doma promitat ro9dne a kmaradym, ja jim to muzu i nekomernce rozmnozit, nebo dokonce nasdilet ... jak se u soudu ukazalo, tak na ulozto jsme byli vsichni takova virtualni rodinka a lamaradi ;-)
Tedy ne, uzivat dilo muzu jak chci a dokonce i v rozporu prani autora - nebot prototi svevolu US prava me chrani zakon spotrebitelsky, ktery rika, ze kazde ustanoveni kupni smlouvy, ktere je v ropzru, nebo jde nad ramec zakonu o pravech spotrebitele je neplatne ;-)
Z toho plyne, že je zakázáno kopírování díla, ke kterému nemám právo užití. Vůbec ale nerozlišujete mezi kopírováním díla, ke kterému nemám právo užití a díla ke kterému mám právo užití.
Zakoupením not získávám právo k jejich užití a je logické mít právo si je zkopírovat, třeba kvůli poškození používáním - jde totiž o duševní dílo, tedy samotné formátování notové sazby (vydavatel) a hudbu (skladatel). Výtisk samotný je totiž fyzický předmět -- pouhý nosič -- a nedávalo by smysl na něj aplikovat principy duševního vlastnictví. Tím samozřejmě není dotčené právo autora na odměnu při provedení díla podle not (hraji tu hudbu třeba na koncertě nebo večírku pro přátele), ale nemusím platit za provedení, když cvičím - tj. nejširším ho nikomu dalšímu.
Naopak noty, které nezakoupím si v knihovně kopírovat nesmím, protože nemám právo k jejich užití.
Co je součástí toho paskvilu nazývaného autorský zákon je mimochodem i právo kopírovat noty a užívat dílo pro potřeby vzdělávání na školách. Takže ZUŠ má právo žákům pro potřeby vzdělávání kopírovat noty (a to i když je na nich explicitně napsáno "zákaz kopírování"). Což je skvělý způsob, jak učit děcka od malička něco, co se ihned po opuštění školy stává trestným činem a je i v různých kontextech - třeba když se rozhodnout zahrát z not ne na besídce ZUŠ, ale na jiné akci...
jinejmuf: Právo kopírovat je jedno z práv k užití. Ale autor vám obvykle neuděluje obecné právo k užití, nýbrž nějaké konkrétní právo. Například když si koupíte knížku, máte právo k užití autorského díla svázaného s tím konkrétním fyzickým nosičem – ale neznamená to, že byste měl právo tu knížku třeba zfilmovat, a dokonce to ani neznamená, že byste měl právo zkopírovat si nějaký jiný výtisk té samé knížky.
Ani tu té knihy to není s tím kopírováním tak úplně jednoznačné.
Obecně: kopírovat si knihu nesmíte, ale můžete si kopírovat část (nebo pořizovat výpisky), pokud je to součástí jejího užívání. Dokonce byl shledán legálním i případ, kdy si starý pán kopíroval stránky, přičemž je zvětšil na 200 %, aby je mohl svým chabým zrakem číst bez lupy. (Poznámka: tohle je dávno, tenkrát scannery a digitální foťáky nebyly, jen se v kancelářích objevily kopírky a faxy.)
Jako vždy: dost záleží na (po)souzení konkrétního případu.
RRŠ: Máte v tom hokej. Kopírování knížky je jedním ze způsobů užití. Takže je nesmysl psát, že smíte dílo určitým způsobem užít, pokud je to součástí užití. Naopak třeba čtení knihy není její užití.
Pokud se bavíme obecně, nebudeme aplikovat žádné zákonné výjimky, tak knížku nesmíte kopírovat ani jako celek ani části, ani si nesmíte pořizovat výpisky. Nicméně když uplatníme výjimky, tak pro soukromou potřebu fyzické osoby si smíte knížku zkopírovat celou – pokud legálně máte nějakou předlohu, ze které tu kopii uděláte. Takže na tom, že si pán zkopíroval stránky a zvětšil si je o 200 %, není nic divného – je to vytvoření kopie pro osobní potřebu.
S knihami je to složitější. Nebo možná jednodušší, záleží na úhlu pohledu. Zkopírovat si z knihy můžete cokoliv, klidně celou. Ale nesmíte to zpřístupnit nikomu jinému. Ani z části. Citace ano, ale za to toho moc neschováte. Výjimku mají knihovny.
Když tedy byla potřeba kapitola z nějaké knihy pro to, aby student vypracoval referát, tak mu kopii nemohl poskytnout učitel. Student si musel dojít do knihovny a tam si to okopírovat sám.
Dnes to za nějakých podmínek může udělat přímo knihovna. Dokonce si můžete objednat kopii i z jiné knihovny. Ale pro běžné osoby stále platí, že si z knihy můžete dělat kopie, ale ty nesmíte ani půjčit někomu dalšímu.
To se ovšem netýká jen knih, ale všech autorských děl, pro které platí možnost dělat si kopie pro osobní potřebu přímo ze zákona. Neplatí to pro software, elektronické databáze, architekturu a provozování audiovizuálních děl ze záznamu nebo přenosu (nesmíte si natočit film v kině).
Užití pro osobní potřebu znamená opravdu jen pro osobní potřebu. Nesmíte to půjčit, dát ani jinak zpřístupnit nikomu jinému (cizímu). V rámci rodiny či domácnosti se to považuje stále za užití pro osobní potřebu.
Pri studiu legislativy je treba cist cely zakon a nikoliv si vytrhnout jeden konkretni paragrafa a u toho se zaseknout. Bohuzel casta vlastnost ctenaru zakona je prave o tom, ze si pravni akt neprectou cely, vytrhnou si jeden konkretni paragraf, nedoctou souvislosti a na zaklade teto polovicate interpretace maji "nazor".
Zadne pravo neni absolutni. Tim to jde jednoduse shrnout.
Ono to zabezpečení DVD (CSS) se za účinnou ochranu
nepovažuje, neboť je lze prolomit hrubou silou (de-facto zkoušením jednoho kódu po druhém). Tuším, že na to už bude i nějaká judikatura.
Ono obecně je to s tím odstraněním DRM takové na posouzení
, protože pokud tu ochranu prolomíte
(třeba technickými prostředky, jste na zavření
, ale pokud ji obejdete
, protože je cesta, kdy není účinná, pak je ta kopie (pro vlastní potřebu) v podstatě legální. Jenže: pokud to obejdete podle návodu, považuje se to za prolamování...
(Poznámka: vycházím z případu, který jsem měl, před cca 10 lety, možnost sledovat hodně z blízka. Šlo o to, že si klučina kopíroval filmy z HD-DVD - to jsou ty, co jich je málo - z přehrávače, a ani netušil, že by to mělo nejít
. Reálně byla chyba v implementaci ochrany v tom přehrávači, kdy šlo uložit obsah na vnitřní disk, a odtud zkopírovat dál; pro BD to nefungovalo.)
Dal bych důraz na slovo "účinné". V okamžiku, kdy mi tuto ochranu odblokuje "běžný" SW, tak se o účinnosti dá s úspěchem pochybovat. :)
Dále se můžeme zabývat vymahatelnosti tohoto zákona. A posuzovat jej i z pohledu míry zásahu do autorských práv. Mám dojem, že překonání "neúčinné" ochrany je velmi nepatrný zásah, tudíž ani postihovaný.
Tak si před dáváním důrazu přečtěte zbytek komentáře. Máte tam citováno ustanovení zákona, která „účinné technické prostředky“ definuje. Tím pádem je úplně jedno, co vy si pod slovem účinné představujete, rozhodující je definice celého termínu „účinné technické prostředky“ v zákoně.
Nebavíme se o vymahatelnosti, postižitelnosti nebo postihovatelnosti. Bavíme se o legalitě.
Problém je, že ten zákon nemůže taxativně technicky vyjmenovat, co je a co není účinná ochrana, protože pak by nefungoval. Proto je v tom bodě poměrně vágní, a v konečném důsledku musí stejně rozhodnout soud.
Uvedu jeden příklad (pro snadnější pochopení trochu technicky zjednodušený).
Jako ochrana je použito šifrování. Pro přehrání potřebujete klíč, který je distribuován do přehrávače. A mohou nastat dvě zajímavé situace:
a) kvůli zajištění plynulosti si přehrávač ukládá dešifrovaný obsah na zabudovaný disk,
b) přehrávačem je program v počítači.
V obou případech reálně neobcházíte technické prostředky zabezpečení obsahu proti neoprávněnému kopírování, protože klíč obdržíte zcela automaticky a standardní cestou.
Zřejmě nikdo nebude zpochybňovat vaše právo disponovat pro osobní užití takto vzniklou kopií - jedno, zda leží na harddisku přehrávače či na disku v počítači.
Ale běda vám, jakmile ta kopie začne kolovat někde mimo!
A dvakrát běda, pokud si ten přehrávač či program pořídíte za účelem odstraňování ochrany proti kopírování pro další distribuci (pro zákazníky...), nikoliv pro sledování filmů.
To uz bylo JUDIKOVANO jak v CR tak v EU - pokud neporusji licenci, tedy mam pravo dilo nebo SW uzivat, muzu zcela legalne obejit vse, vcetne licencnich serveru a HW klicu.
U Tech HW klicu se jednalo o co jineho nez nejaky drahy CAD ;-) - nove windows, co ten parlaleni bazmek jiz nepodporovaly, nebo uz ani nebyl parl. port, prechod na licnesni server by byl vyrazne drazsi, sopucasna verze jiz nemal byt opravena a zakaznik mel pry upgradovat na novou verzi - nove prachy.
Tak se zakaznik nastval, stahl si cracklou verzi a pouzival ji, soud vyhral, v obou bodech 1) nepouzival SW iulegalne, nebot dle financni kontroly mel zakopeny SW z tolika a tolika kusech a ten byl na tolika a tolika PC nainstalovan ... vic financak ani nezajima ... a 2) bod obejiti ochrany - kde soud rekl, ze je to OK, ze zakaznik si dany SW zaplatil a pokud mel nejakou prekazku v uzivani, tak ze si to muze vyresit jak chce, zvlaste pokud mu v tom vyrobce SW odmita v ramci podpory vyresit.
Udelal jsme to same na MacOS, ale ja nejsem firma, takze po me zadny financak jit nemuz, koupil jsme si SW, s tim, ze je neomezene muj a muzu 12 mesicu upgradovat i na vsechny nove verze ... nejdrve mi vyrobce zacal tvrdit, ze nase licence uplne zrusi, tedy svechny neomezene ze prevede na predplatne, coz mu neproslo, tak je zase zpetne nezrusil, nejdrive to jeste bylo tak, ze mi ji teda necha, ale dalsi uz bou jen predplatne, nakonec to nechal tak jak je, jen zrusil bez nahr4ady free verzi - kterou imho tez garantoval, ale dal slevu.
No ale po tehle pefipetiich vydal vyrobce prelomovou verzi s funcki jako ze AI ... a rekl mi, ze na tuhle vertsio preoste nermam, narok a ze si mam chuchnout a stezovat si muzu jit kde chci, ze mam nejakou smlouvu, ze si s ni muzu vytrit pr**el ... taky ze jo, mam uz torrent verzi, presne tu na kterou mam narok a jako bonus nemusim co 30 dnu aktivovat ;-) ... btw i kdybych byl firma, mam doklad o zplaceni ;-) ... tahle zkusenost me prinutil k nazoru, ze si priste rozmyslim, a to sakra rozmyslim, komu jeste nekdy dam penize ;-))
Treba mam AffinityPhoto a ti jsou super, nevydavaji novou pseudo verzi kazdy rok, aby tak ojebali zakazniky, jsou velmi levni a davaji kupu akci, nemaji jako ze upgrade cenu, ale vetysinou v den uvedeni maji min 1 tyden nebo i mesic 1/2 cenu pro vsechny ...
Zato Ukrajinci z LuminarNeo se s tim nes* - stary Lum,inar co unmel i vrstvy zakaznikum znicicli ;-)) - ano muzou zakazat aktualizace, ale fakt mu sebrtali 90% fci co mel ;-) NEO byl mnohem lepsi, ale pak zacali dodvat ruzne pluginy, same nesmysly, co nikdo nekupoval, tak zacali davat zakladni fce - co jak se ukazalo nakonec ani tak dobre nefungovaly za extra prachy, nebo predplatne ... proste ukro ojebavky v primem prenose, pak mi dali APERTY - teda tim ze jsme financoval vyvoj mam divzotni licenci - coz se jim prestalo libit, ale nechali mi ji a nakonec mi teda dali i ty 2 sezeni - muze za to hlavne konkurence ;-) ... a priutom to byl z pocatku tak super model, zaplatis a mas dozivotne - coz je casto do 5 let, pak vydaji neco jineho ;-) - ALE KDYZ TO MOC NESTOJI - tak koupis/upgradujes
BTW MacOS je takovy shjareware scevt z 90" kupa smejdsheho SW nevalne kvality, jako novum to neni za 15$ navzdy, ale za roznci predplatna a stejhne jako tenkrate zachranil svet win98 Linux (ja teda zadne windows nikdy nemel, ja mel OS/2 a pak Linux ) - tak MacOS zachnauje Linux a OSS komunita taktez a nejvetsi pocin a i nejoblkibensji SW na MacOS je BREW - tedy neco jako packae manager ala DNF - kdy si pres to instalujete a upgradujete SW ;-) fvetsinou OpenSource
U SW ses ze zakona opravnen ten SW libovolne upravit tak, abys jej mohl uzivat. A to pochopitelne obnasi reverzovani a crakovani.
Naopak, tzv "ochrany" by IMo bylo mozne uspesne soudne napadnout, protoze typicky a dokazatelne zhorsuji parametry toho SW, nekdy az tak, ze tvurci upirati crack a vydaji ho jako reseni ...