Na program TeamViewer jsem narazil náhodou před pár týdny, když jeden ze čtenářů potřeboval prodiskutovat kompilaci OpenWRT a navrhl použití právě tohoto nástroje. Byl jsem ze začátku skeptický a nepomohlo ani to, že TeamViewer běží na Linuxu pod Wine. Instalace byla ovšem jednoduchá a hned při prvním pokusu o spojení jsem zjistil, že jiným způsobem už problémy na vzdálených desktopech řešit nechci.
O TeamVieweru by se dalo říct, že to je něco jako Skype specializovaný na sdílení plochy. Nevadí mu, že jste na podivné síti za NATem a spokojí se i s pomalejším připojením. Navíc se dá používat zdarma a můžete si s ním psát, realizovat hovory nebo přenášet soubory. Má tedy všechno, co potřebujete mít, abyste druhé straně mohli vysvětlit, co má jak udělat.
Instalace a platby
Jak jsem zmínil, na Linuxu funguje TeamViewer pod Wine, ale toho se hned nemusíte děsit. Vývojáři ho distribuují v deb nebo rpm balíčcích, případně jako samostatnou binárku. To znamená, že stačí stáhnout vhodný balík a po jeho instalaci najdete TeamViewer tam, kde ostatní programy. Určitě jste si odvodili, že TeamViewer jede i pod Windows a možné je stáhnout instalační balík i pro Mac OS X a nebo pro mobilní platformy iOS a Android.
Jedná o komerční projekt a jako takový z vás samozřejmě chce dostat peníze. Pokud ho ale nechcete využívat ke komerčním účelům a potřebujete se jen občas připojit domů a něco opravit či přenastavit, bude použití zdarma. V opačném případě, kdy byste třeba začali používat TeamViewer jako nástroj technické podpory u vašich zákazníků nebo jako nástroj pro virtuální konference, kde v rámci firmy prezentujete své nové nápady, musíte si pořídit jednu z nabízených licencí. Ty začínají na 11 739 Kč a přehled toho co obsahují najdete v sekci obchod. Za licence se platí jednorázově.
Jak na to
Předpokládám, že už máte TeamViewer nainstalovaný na všech počítačích a jste připraveni se na jeden z nich připojit. Každý počítač s TeamViewerem má přidělené číslo, kterým se ve službě identifikuje. Pro použití tedy nepotřebujete žádné registrace a podobné věci, jediné, co musíte při připojení k druhé straně mít je ID počítače a heslo. Uživatelské rozhraní je na rychlé připojení připravené, takže když požádáte druhou stranu, aby si spustila TeamViewer, hned se jí objeví jak ID, tak heslo, které vám nadiktuje. V druhé polovině okna pak je formulář, kde u sebe zadáte ID a vyberete typ relace. Po kliknutí na tlačítko „Připojit k partnerovi“ se vás program zeptá na heslo a po jeho vyplnění už vidíte plochu počítače na druhé straně.
Relace může být trojího typu, a to:
- Vzdálená plocha
- Prezentace
- Přenos souborů
Funkce vzdálené plochy je jasná, slouží pro manipulaci s plochou, resp. počítačem druhé strany. Prezentace je podobná jen s tím rozdílem, že neovlivňujete co se u partnera děje. Připojení v režimu prezentace funguje obráceně. Strana, která prezentuje, se připojuje ke straně, která chce být divákem. Při přenosu souborů se objeví dvoupanelový souborový manager, kde na jedné straně je vzdálený stroj a na druhé straně lokální stroj. Pokud budete chtít používat TeamViewer v rámci větší skupiny lidí, projděte si nastavení, hlavně záložku Security, kde můžete ovlivnit, jak se bude TeamViewer chovat k příchozím spojením.
Ve stejném dialogu pak v různých záložkách najdete další možnosti konfigurace, jako je nastavení kvality, síly hesla, permanentní heslo, konfigurace zvukového vstupu a výstupu nebo nastavení proxy serveru.
Za zmínku určitě stojí, že přenos je šifrovaný.
Rychlost
Určitě vás zajímá, jak je služba rychlá, protože zrovna rychlost je kamenem úrazu podobných technologií. To naštěstí není případ TeamVieweru. Při spojení na relativně vzdálené místo (30 ms) bylo použití vzdálené plochy pohodlné a nedělalo problémy. Někdo by mohl považovat za nevýhodu kvalitu přenášeného obrazu, která není zrovna nejlepší.
Kvalita je ve výchozím stavu automaticky upravována během přenosu a program si dobře poradí i se změnami odezvy během spojení.
Při přenosu zvuku bylo při mém testu občas slyšet praskání.
Registrace a webové rozhraní
Další možnosti se schovávají na webových stránkách TeamVieweru, kde je možné se zaregistrovat. Tím získáte možnost si vytvořit seznam partnerů a připojovat se k jejich počítačům na jeden klik. Partnerem se myslí buď jiný registrovaný účet nebo ID počítače. Seznam partnerů je k dispozici po přihlášení jak online ve webovém rozhraní, tak i v desktopové aplikaci. Přes webové rozhraní se navíc můžete k vašim partnerům připojit a pomoci jim nebo sledovat jejich prezentaci, i když nemáte TeamViewer na svém počítači nainstalovaný.
Závěr
Různé pokusy o funkcionalitu, kterou přináší TeamViewer, většinou končí na nějakém zásadním nedostatku. To může být rychlost, ale i komplikovanost. Když už se vám podaří najít něco, co funguje, skončíte na NATu. U TeamViewer stačí partnerovi říct „stáhni si a nainstaluj tohle a až to spustíš, napiš mi ID a heslo“, a ono to funguje a dokonce to funguje dobře, a když si TeamViewer jednou zkusíte, už od něj ruce pryč nedáte.
ČLÁNKY DO MAILU