V levém rohu stojí červený bojovník, zatímco v tom pravém modrý. Připravují se na brutální zápas, ve kterém není neobvyklá upadlá končetina či urvaná hlava. Drsným výrazem ve tváři se snaží podlomit morálku svého soupeře. V nečekané chvíli dá rozhodčí znamení k zahájení zápasu a v tu ránu se do jednoho z bojovníků můžete vtělit vy!
Mozek do akce!
Pod ruku se vám dostane jakýsi skeleton bojovníka. Ten můžete všelijak formovat a upravovat. Každému z dvaceti kloubů můžete zvolit jeden ze čtyř režimů. Jsou to hold, relax, extend, contract. Tyto módy nemalou měrou ovlivňují i sebemenší pohyb vašeho borce.
Když si zvolíte režim chování kloubu a určíte mu směr pohybu, uvidíte ducha vašeho bojovníka, jak se v budoucím čase pohybuje. To vám pomáhá v orientaci a v dalším plánování smrtících pohybů. Při zmáčknutí mezerníku skočíte na další snímek a animace se posune kousek dopředu. Pokud jste s útokem spokojení, proklikejte se až k samotnému kontaktu. Když váš bojovník udeří soupeře, získáte za to body, jenž určují vítěze celého klání a připočtou se vám k virtuálním penězům, za než si můžete koupit různé předměty a bonusy v jakémsi obchodě. Stručně řečeno, čím větší zranění mu způsobíte, tím víc bodů dostanete. Navíc budete odměněni brutální animací. Tu si můžete uložit a později pustit.
Drťte AI nebo živé hráče
Toribash nabízí několik herních módů. Máte tu volný zápas a multiplayer, ve kterém můžete změřit síly s živými hráči. Stejně jako ve většině bojových umění sbíráte Dany (pásky) a stoupáte v hierarchii zápasníků nahoru. Vaše skóre se zapisuje do oficiální tabulky. Díky tabulce máte stručné a jasné informace, jak si v zápasech vedete v globálním porovnáním s ostatními hráči.
Módů není nikdy dost
Do hry lze aplikovat nová bojová umění. Není proto problém si zkusit souboj se samurajskými meči nebo i obyčejnou přestřelku s pistolemi. V některých případech šli vývojáři tak daleko, že vám umožní závodit po okruhu v autech. Někdo by mohl namítnout, že se tak vytratil původní záměr udělat bojový simulátor. Naštěstí je těchto módů poskrovnu a slouží spíše jako odreagovačka či experiment pro samotné vývojáře.
Jak se na to kouká?
Po grafické stránce hra nenadchne, ani neurazí. Když hru poprvé zapnete, stojí proti sobě jen dva panduláci, kteří se liší pouze rozdílnou barvou trikotu. Naštěstí si je můžete v obchodě upravovat. Za body získané v zápasech si kupujete novou barvu krve, masku na obličej či drsňácké tetování na paži. Není to nic extra a vizuální stránce to moc nepomůže, ale pořád lepší než drátem do oka.
Souboje jsou okořeněny solidní fyzikou a trháním končetin soupeře. Není to moc realistické a třeba u takového Juda to vypadá až komicky. Kdo by si ale sem tam neodpustil nějakou tu brutální fatalitku (odkaz na Mortal Kombat). Při zásahu soupeře stříká krev a pro lepší přehlednost se zasažené místo zbarví do ruda. Zvuků je bohužel poskrovnu. Těch několik přítomných sice dává soubojům trochu říz, ale při hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že tuto složku hry autoři poněkud odbyli. Snad to v dalších verzích napraví.
Loutkář se musí učit
Na hře mi nejvíc vadilo neintuitivní ovládání vašeho reka. Chvilku trvá, než do hry proniknete. Tutoriál je opravdu stručný a při jeho absolvování nepochytíte důležité fígle nutné pro další hraní. Vysvětlí vám pouze základní mechanismy a pak vás nechá na pospas. Vaše první zápasy díky tomu vypadají spíš jako parodie, kde se soupeři jednou fláknou a pak komicky spadnou na zem. Pro opravdovou vizuální pastvu pro oči to chce několik hodin tréningu. O multiplayeru ani nemluvě. Tam si začátečník prostě neškrtne.
Závěr a hodnocení
Toribash není ani tak hra, jako simulátor. Nikdo vám nepřipravil kampaň nebo úkoly, které plníte jak na běžícím pásu. Většinu času strávíte tím, že se budete snažit přijít na způsob, jak co nejefektivněji urvat soupeři hlavu. Za zkoušku rozhodně nic nedáte a možná se vám hra zalíbí natolik, že se neustálím hraním probojujete až na samotný vrchol žebříčku a získáte legendární desátý Dan.
Oficiální stránka hry – http://www.toribash.com/index.php
