Je to legrační. Píšete "vydání, které nebylo", ale já jsem kvůli tomu definitivně asi po šesti letech opustil Ubuntu a utekl k Debianu. Pro mě je to teda zcela přelomová verze :-) (Postupně update po updatu se to začalo víc a víc sr... kazit, ale teprve 14.10 byla fakt bomba. Nechci to nějak hanit, je možné, že čistá instalace funguje, ale Ubuntu postupně vyupdatované z 8.nevimco na 14.10 fakt už používat nešlo. Ale jsem za to vděčný, zjistil jsem, že Debian stable s dotaženou javou od Oraclu, Android SDK a MATE mi úplně stačí a funguje dobře.)
To se tu řeší prakticky každý článek o Ubuntu, skoro každý článek, kde se Ubuntu zmíní a občas nějaký jiný článek, který je o GNU/Linuxu. Pokaždé, když se upgraduje Ubuntu, existuje šance (závislá na HW, instalovaném SW a erupcích na Slunci), že se něco pokazí (ať už ovladač, jiný SW nebo obecně rychlost a stabilita systému) a v průběhu času se to jen a pouze akumuluje a konverguje k nepoužitelnému systému.
Čistá instalace je prakticky vždy rychlejší, než upgrade. Občas se objeví někdo neznalý, komu se to ještě nestalo a ten pak tvrdí, že se to neděje a že si my jen tak ze srandy ničíme systém. (A pak jsou tací, co souhlasí, že si ničíme systém - používáním Ubuntu.)
Nicméně pokud Vám Debian dostačuje, tak moje doporučení je jasné - držte se jej. (Já ten luxus z důvodu podpory HW a nedostatku vlastního času nemám.)
Co po postupnych upgradech ubuntu pokazilo je jasne:
1. Pouziti pulseaudio jako primarni zvukove platformy
2. Pouziti systemd
3. Pouziti uhnity tenkrat jeste s nefunkcni akceleraci na platforme ktera nema touch
4. Hnupove co neumi delat baliky
5. Agili duti gelousi co nedelaji na potrebnem ale na kravinach v komunite vyvojaru