Jak to funguje
Ubuntu One je službou firmy Canonical. Je určena hlavně domácím uživatelům a těm také nabízí jednoduchou možnost synchronizace dat. Na každém vašem počítači, který do Ubuntu One zapojíte, se vytvoří adresář, ve kterém najdete dva další adresáře. Jeden patří vám a do něj si nahráváte vlastní soubory a druhý obsahuje data uživatelů, kteří s vámi data sdílí. S oběma adresáři pracujete lokálně, takže změny se uloží nejdříve u vás na disku a aplikace běžící na pozadí je začne přesouvat na server. Jde víceméně o uzavřenou službu, resp. není možné si vytvořit vlastní server, na který by se data nahrávala. Když jsou data jednou na serveru, další zapojené počítače si toho všimnou a začnou je kopírovat k sobě.
Pokud tedy píšete třeba nějaký dokument, při každém jeho uloženi Ubuntu One zbystří a odešle novou verzi na server. Fyzicky se za pár okamžiku objeví i jinde, tím pádem máte i určitou zálohu svých dat. Samozřejmě vám to nepomůže, pokud něco spletete, a tak se klasickým zálohám nevyhnete.
Jelikož jde o uzavřenou službu, nehodí se příliš pro používání u firem, kterým jde o bezpečnost interních dokumentů. Krom toho, že se firemní dokumenty odesílají bůh ví kam, Ubuntu One nemá moc propracovaný způsob sdílení dat. Funguje na principu „buď všechno nebo nic“ a jako majitel firmy byste určitě nechtěli, aby jeden zaměstnanec v dobré víře se svými fotkami z dovolené sdílel i seznam zaměstnanců s platy.
Kapacitně je na tom Ubuntu One dobře. Jelikož jde o relativně pomalý přenos přes internet a ne každý má připojení v řádu desítek megabitů, je standardní kapacita 2 GB dostačující pro menší fotky, dokumenty, textové soubory, konfigurační soubory a další věci, které všichni potřebujeme, ale také je často zapomínáme na druhém počítači. Pokud by vám to ovšem bylo málo, umožňuje Ubuntu One rozšířit kapacitu na 10 GB za 10 USD na měsíc. Jde myslím o přiměřenou cenu za takovouto službu.
Instalace
Instalační proces je trochu nezvyklý, ale doufám, že alespoň tento druh přidávání repositářů se dostane i na další místa. Nebudeme předbíhat. Nejdříve navštívíme oficiální stránku Ubuntuone.com. Pokud nemáte účet na Launchpadu, tak se registrujte kliknutím na „Subscribe to Ubuntu One“ na pravé stráně. Registrací tedy získáte účet i na Launchpadu. Pro přihlášení si vyberete jeden z programů a měli byste vidět seznam svých souborů. Ten je zatím prázdný.
Dalším krokem je kliknutí na Installation v horní části webu.
Po přečtení celé stránky klikněte na první oranžovou bublinu s textem „Add PPA (Ubuntu 9.04)“. Tím stáhnete balíček, přes který se vám do systému přidají nové PPA. To je repositář s několika balíky, v tomto případě s Ubuntu One.
Teď je čas nainstalovat Ubuntu One klienta. To se provede kliknutím na druhou bublinu s textem „Install ubuntuone-client-gnome“. Tento postup funguje jen u prohlížeče Firefox. Pokud používáte něco jiného, tak vám zbývá jen nainstalovat si klienta ručně. Jde o balíčky ubuntuone-client, ubuntuone-client-gnome a ubuntuone-client-tools.
První dva balíčky potřebujete pro samotnou funkci Ubuntu One. Poslední balíček obsahuje konzolovou utilitu u1sync, která umožní preciznější práci se sdílenými daty. Tady pozor. Při automatické instalaci přes zmiňovanou bublinku se balíček ubuntuone-client-tools nenainstaluje. Pro chod služby není nutný.
Teď zbývá Ubuntu One spustit. Otevře se vám prohlížeč, kde povolíte přístup ke službě z aktuálního počítače.
Webové rozhraní
Krom toho, že svoje data najdete v ~/Ubuntu One, tak pokud nemáte zrovna přístup ke svému počítači, můžete použít i webové rozhraní. To sice neoplývá nějakým výrazným komfortem, ale přehled o souborech máte a možnost uploadu taky. Je tu také možnost vytvářet nové adresáře a sdílet soubory s ostatními. Jde opravdu jen o nouzové řešení.
Utilitka u1sync
Ve zmíněném balíčku ubuntuone-client-tools najdeme jednu utilitku, která trochu rozšiřuje práci s Ubuntu One. Utilitka umí vynutit synchronizaci s dalším adresářem. Bohužel ten se nepřidá vedle adresáře My Files, ale oba adresáře se začnou nepřehledně míchat. Na jednom stroji se mi při pokusech soubory neobjevily vůbec a na webu nebyla dostupná nová verze, dokud jsem nevynutil synchronizaci ručně. Každopádně by byla škoda použití nezmínit.
Nejprve si tedy vybereme nějaký adresář a inicializujeme ho:
$ u1sync --init ~/test Pak vynutíme upload souborů na synchronizační server:
$ u1sync --action upload ~/test Pokud uděláme nějakou změnu a ta se na webu neobjeví, vynutíme i synchronizaci:
$ u1sync --action sync ~/test Nezapomeňte, že se obsah takto přidaného adresáře zamíchá do již nahraných souborů v My Files.
Sdílení
Jak už jsem psal, sdílení dokumentů není v Ubuntu One zatím příliš dotažené. Když někomu dáte možnost kouknout se na vaše soubory, tak uvidí vždy všechny. Jediná restrikce, kterou lze zavést, je omezení přístupu pouze pro čtení.
Pokud tedy někomu věříte natolik, že mu přístup dát chcete, je možné to provést přes webové rozhraní. Tam klikněte na ikonku „Sharing“ a vyplňte e-mail protějšku. Pak sdílení nějakým způsobem pojmenujte. Protějšek o tomto kromu dostane e-mail a musí sdílení potvrdit. Pokud vše proběhlo správně, tak uvidí seznam sdílených souborů.
Závěr
Ubuntu One se stále nachází v testovacím stádiu, takže nelze očekávat stoprocentní funkčnost. Problémy se objevovaly hlavně při použití utilitky u1sync. Další problém, co jsem zaznamenal, bylo zmizení ikonky z traybaru. Po tom vypadla synchronizace úplně i přes to, že procesy patřící Ubuntu One stále běžely. Pokud ale bude v Ubuntu 9.10 fungovat, půjde o zajímavou alternativu např. k Dropboxu.
ČLÁNKY DO MAILU