Vlákno názorů k článku Ústavní soud zamítl zrušení cenzurních paragrafů v loterijním zákoně od Ivan Nový - Soudokracie je zajímavý jev. Snaží se vytvořit právně...

Soudokracie je zajímavý jev. Snaží se vytvořit právně logický, linearizovaný, ale zároveň falešný model chaotického a nelineárního světa a nacpat do něj občana, kterého tím reálně zbavuje odpovědnosti za své činy, protože zákony mají nahradit jeho morální sebereflexi, tedy uspat jeho svědomí.

Ostatně takový model bude vždy pozadu za vývojem reality a bude generovat totalitní autodestruktivní poruchy společnosti.

Zákony je nutné vykládat (stejně jako každý jiný text). Výklad přirozeného textu není jednoznačný a je důsledkem nejen intelektuální, ale i emocionální a morální rozvahy. Myslím si, že je to pěkný příklad rozdílu inteligence a umělé inteligence. Počítači totiž bude chybět ona sociální inteligence, empatie, morální zábrany. Podobně jako třeba těžkému autistovi.

Vaše úvaha/výklad zatajuje variantu, že zákon slouží jako určité vodítko pro další rozhodování a pro budování morálky a svědomí, ne jako prostředek jejich umlčení. Jistě jsou lidé, kteří berou zákon jako jediné doslovné kriterium rozhodování a snaží se ho dezinterpretovat a obejít a pak se zákonem omlouvat. To jsou ti, kterým chybí onen důležitý prvek lidství: morálka, svědomí. Jejich morálku a svědomí neumlčuje litera zákona, ale oni sami ve svém dezinterpretačním výkladu.

Naprosto souhlasím, že současný vývoj práva je stejně destruktivní, jako byl před cca 2000 lety za dob Krista, kdy farizeové odpočítávali kroky, které smí v sobotu podle zákona udělat a pokud by museli kvůli pomoci umírajícímu udělat o krok více, raději ho nechají umřít, koneckonců, zákon je omlouvá, jednali v souladu s ním. Proto Kristus nahradil složitý a přebujelý zákoník vybudovaný mimochodem kolem jednoduchých 10 pravidel, jednoduchým dvojzákonem: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Miluj svého bližního jako sebe samého. Všimněte si ale, že zákon nezrušil. Pouze poukázal na jeho podstatu a apeloval právě na jeho výklad podle svědomí a morálky, když jej (podobně jako dnešní soudnictví) doplnil výkladem pomocí podobenství (např. o Milosrdném samařanovi).

Zákon sám neomlouvá a upozaďuje svědomí. Jen upozorňuje na co si dávat pozor. Důležitý je pak jeho výklad v souladu se svědomím. Proto má člověk také svobodu v porušení zákona, pokud je v rozporu s jeho svědomím. V takovém případě samozřejmě musí očekávat přijetí trestu, ale proto také má právo se před soudem obhájit a až (snad spravedlivý) soudce rozhodne, zda jeho argumenty jsou nebo nejsou v souladu se zákone...

Ano. Samozřejmě jako vždy a ve všem jde o míru. Tedy optimální rozdělení zdrojů, do kterého zákony zasahují, ovšem bez znalosti toho, kde ta optimální míra je. Proto si realitu linearizují a vytvářejí si její právní model, který se z rozvojem civilizace stále více odchyluje od reality, na co reaguje stát další produkci zákonů a dalších právníků. Odtud je už pak přímá cesta ke zneužívání práva k prosazování osobních cílů či nějaké sobě blízké ideologie, tedy k soudcokracii.

Rozhodně by zákony neměly něco řešit s ohledem na to, aby se něco nestalo, či neopakovalo. To už pak není zákon, ale státní šikana. Vždy musí zůstat prostor pro uplatnění svobodné vůle a svědomí.

k poslední větě. Mám poněkud problém s tím, že se musím chovat v souladu se zákonem teď, aniž bych vždy věděl, jak bude tento zákon v budoucnu vyložen a já mohl být v budoucnu trestán za současné chování bez znalosti budoucího výkladu, přičemž kdybych ten budoucí výklad znal, tak bych se podle něj mohl řídit a trestu bych se vyhnul. Což byl zrovna příklad toho blokování, kdy poskytovatelé měli nějakou povinnost pod sankcí, aniž tušili, jak tuto povinnost splnit a co bude dle soudu dostatečné. Což je v některých případech (ne tomto) umocněno tím, že já ten svůj výklad musím dělat v reálném čase, zatímco následný soud má na výklad a zkoumání prakticky neomezenou dobu.

jenže my se nenacházíme v poválečném stavu, neproběhl žádný převrat, neproběhla žádná výjimečná situace, ale bavíme se o běžném provozu právního státu, kdy je právo pro běžného občana v některých případech nepředvídatelné