Máme v úmyslu zahájit 1. února neomezenou ponorkovou válku. Pokusíme se přesto udržet Spojené Státy Americké neutrální. V případě, že se to nepodaří, navrhujeme Mexiku spojenectví na tomto základě: společné vedení války, společné uzavírání míru, vydatná finanční pomoc a souhlas z naší strany, pokud Mexiko opět dobude svá v minulosti ztracená území – v Texasu, Novém Mexiku a Arizoně. Jednotlivosti ponecháváme Vaší Excelenci. Vaše Excelence návrhy přísně důvěrně sdělí prezidentovi, jakmile bude válka se Spojenými státy jistá, a poté ho požádá, aby vyzval Japonsko k následování a současně byl prostředníkem mezi námi a Japonskem. Prezidentovi prosím řekněte, že bezohledné nasazení našich ponorek skýtá naději, že se Anglii podaří za několik měsíců donutit k míru. Potvrďte příjem.
Zimmermann
(Český překlad Zimmermannova telegramu převzat a upraven z Wikipedie.)
Šifrovaný telegram, který odeslal 16. ledna 1917 německý říšský ministr zahraničí Arthur Zimmermann na německé velvyslanectví ve Washingtonu, se do britských rukou dostal ještě dříve, než jej úředníci Western Union ve Washingtonu stačili přeposlat německému velvyslanci v Mexiku, Heinrichu von Eckardtovi. Šifranti, předchůdci dnešních hackerů, tak přehodili výhybku na trati světových dějin. Začala se psát další kapitola úsvitu hackerů.
Kopie telegramu v zašifrované podobě, tak jak byla odeslána prostřednictvím Western Union z Washingtonu do Mexico City.
Mezi Německem a USA neexistovalo v roce 1917 přímé telegrafní spojení podmořským kabelem, o to se postarali Britové ještě před úsvitem prvního dne války, kdy se loď Telconia přiblížila k německému pobřeží a pod rouškou tmy přestřihla německé transatlantické kabely. Němci tak museli k diplomatickým účelům využívat spojení neutrálních zemí, konkrétně kabel vedoucí ze Švédska a americký kabel směřující na ambasádu USA v Dánsku.
Mělo to ale dva háčky. Zaprvé ani jeden z kabelů nevedl přímo do Ameriky – oba procházely přes zesilovací stanici v Porthcurno, poblíž Land’s End, nejzápadnějšího výběžku Anglie. Telegrafní signál zde ovšem byl nejen zesilován, ale také kopírován – veškerou komunikaci měla k dispozici britská admiralita a také tajná služba, zejména šifranti v „Místnosti 40“. A to byl ten druhý háček – Britové totiž počátkem roku 1917 uměli většinu německých šifrovaných zpráv rozluštit.
V „Místnosti 40“ pracoval 16. a 17. ledna Nigel de Grey, malý nenápadný třicátník, kterému kolegové přezdívali „šedá myš“. Společně s ním se rozluštění telegramu věnovali jeho kolegové Dilly Knox a William Montgomery.
Místnost 40
První specializovaná kryptoanalytická jednotka, sekce britské admirality (velitelství královského námořnictva) označovaná jako „Room 40“, byla založena již v říjnu 1914. Jeho vedení se ujal ředitel námořního vzdělávání Alfred Ewing, mezi jehož koníčky patřilo právě prolamování šifer. Najal civilisty, jako byl William Montgomery, překladatel německé teologické literatury a nakladatel Nigel de Grey. První cennou trofej pro dešifrování německých zpráv získali Britové od Rusů. Těm se totiž podařilo získat z vraku lehkého křižníku Magdeburg, který koncem srpna 1914 najel na mělčinu poblíž estonských břehů, dvě kopie knih s německými šiframi SKM (Signalbuch der Kaiserlichen Marine), z nichž jednu předali Britům.
Ještě v roce 1914 získali Britové další dvě šifry: HVB (Handlesschiffverkerhsbuch) používanou válečnými a obchodními loděmi, flotilou námořních vzducholodí a ponorkami a také VB (Verkershbuch). Šifranti z místnosti 40 si ale dokázali poradit i s kuriózními hádankami, které nebylo možné rozluštit pomocí „manuálů“. Podařilo se jim například odhalit záhadu turecké pohlednice, která byla zaslána Siru Henry Jonesovi na adresu 184 King’s Road, Tighnabruaich, Skotsko. Sir Henry se domníval, že pohled byl od jeho syna, kterého v té době věznili Turci, bylo mu ale podezřelé, že pohlednice dorazila nepopsaná a se špatnou adresou – domy v Tighnabruaich v té době ještě neměly čísla a nebyla tam ani King’s Road. Šifranti z místnosti 40 přišli na to, že adresa patrně odkazuje na Bibli, knihu I. královskou, kapitolu 18, verš 4: „vzal Abdiáš sto proroků a skryl je po padesáti v jeskyni a krmil je chlebem a vodou“. Syn sira Henryho zkrátka a dobře jen poslal ujištění, že je na živu a že ve vězení nestrádá.
Budova Admirality postavená v Londýnském Whitehallu v roce 1726, v jejímž prvním patře byla „Místnost 40“ (kresba budovy z roku 1760)
De Greyovi se podařilo větší část telegramu rozluštit za méně než den. Měl totiž k dispozici nejen námořní šifru 0075, kterou ukořistili Rusové z křižníku Magdeburg, ale také diplomatickou šifru 13040. Ta byla získána v březnu 1915 ve zcizeném zavazadle německého agenta v Persii, Wilhema Wassmusse. Některá slova v telegramu bylo o něco složitější poskládat, neboť byla šifrována po slabikách nebo hláskách – například název státu Arizona museli Němci hláskovat, protože se stal součástí USA až v roce 1912 a nebyl tak v součástí standardních německých kódů.
Část dešifrovaného Zimmermanova telegramu – ve spodní části je vidět, že název státu Arizona museli Němci kódovat po slabikách a hláskách.
Zimmermannův telegram měl potenciál ovlivnit veřejné mínění v USA a změnit tak průběh války, to bylo Britům jasné. Ještě než se tak stalo, bylo třeba vyřešit otázku, jak vše zveřejnit, aniž by na Brity padlo podezření, že odposlouchávají diplomatický telegraf a znají německé šifry. Uplynuly dva týdny a Německo 1. února skutečně vyhlásilo obnovení „neomezené“ ponorkové války, na což reagovaly 3. února Spojené Státy přerušením diplomatických styků. Britské ministerstvo zahraničí dostalo rozluštěný telegram 5. února, ale obávalo se předat jej Američanům, neboť by muselo přiznat, že Britové odposlouchávají diplomatické telegramy a prolomili německé kódy.
První problém vyřešili Britové elegantně – podařilo se jim získat šifrovanou verzi telegramu od Mexické telegrafní společnosti. Britský agent „H“, patrně velvyslanec Thomas Hohler, v Mexiku uplatil úředníka v kanceláři telegrafní společnosti, aby mu vystavil kopii telegramu. Zašifrovaný text z Mexika pak bylo možné porovnat s kopií, kterou měla uloženou Western Union ve Washingtonu a prokázat tak jeho autentičnost. Zbývala otázka, jak utajit únik německé šifry 13040. Britové kopii šifry předali Američanům, aby mohli zprávu nezávisle rozluštit a domluvili se na oficiální verzi: dešifrovaný text se podařilo získat britským agentům v Mexiku. Německé ministerstvo zahraničí kupodivu návnadu spolklo a namísto výměny šifry hledalo zrádce na velvyslanectví v Mexiku.
Význam telegramu byl pro další vývoj událostí zásadní. Ještě na počátku roku 1917 byly články v amerických novinách v podstatě srovnatelně kritické vůči Němcům, Britům i Francouzům. Po obnovení ponorkové války, zveřejnění telegramu a potvrzení jeho autentičnosti samotným Arthurem Zimmermannem (který doufal, že Američané pochopí, že návrh Mexiku se týkal pouze případu, kdy by USA vstoupily do války) se situace rychle obrátila. Ještě na počátku roku prohlašoval prezident Wilson, že by bylo „zločinem proti civilizaci“ vést národ do války, krátce po zveřejnění telegramu ale prohlásil: Myslím, že by kongres měl označit nedávné činy Německé Říšské vlády za nic menšího, než vyhlášení války vládě a lidu Spojených Států a přijmout válečný stav, který nám byl tímto vnucen.
Spojené Státy vyhlásily Německu válku 6. dubna 1917. První světová válka pomalu ale jistě začala nabírat nový směr (a nevyhnutelně tak připravovat podmínky pro ještě strašnější druhou).
ČLÁNKY DO MAILU