Názory k článku Úsvit hackerů: Lorenzova šifra, Tuňák a Kolos

Paráda, super počtení v to omšelé úterní ráno.

Schuesselzusatz znamená spíše připojení mísy (chybí Vám tam „l“). A přepis ü na ue se používá v případech, kdy není možné použít přehlásky, které se na české klávesnici nacházejí. Takže slovo o které jste se snažil je: Schlüsselzusatz. :)

Chtěl jsem zrovna psát to samé. Rovněž bych - bez znalosti toho konkrétního zařízení - předpokládal, že Schlüsselzusatz znamená "Přídavný klíč", tedy možná to byla opravdu jen šifrovací nadstavba nad standardní dálnopis...že tedy toto označení neznamenalo celý dálnopis, ale jen ten kus, který nad ním ještě prováděl onu transpozici?

Samozřejmě. Úplně stejně byly řešeny např. čs. šifrátory ŠD1 nebo ŠD3. Jednalo se o zařízení, která se fakticky vřazovala mezi dálnopis a linku.

Super článek, jen mě tam zarazila jedna věta:
„Výkon Kolosu byl omezen především možnostmi čtecího zařízení děrné pásky, které bylo spolehlivé při maximální rychlosti čtení 5000 znaků za sekundu.“

To je skutečně hodně :)
Podle anglické wikipedie je rychlost děrné pásky maximálně 1000 znaků/s (bylo to zjištěno v roce 1963).

To číslo mi přijde taky přehnané, tipl bych si tak něco okolo 500 znaků za sekundu a i to by mi přišlo "na tu dobu" docela dost.

Jinak článek je super :-)

Ještě to doplním o jeden poznatek, prohlížel jsem si rychlosti čtení resp. zápisu u bubnových "hard-disků", tj. kde se nepoužíval disk jako placka, ale kde bylo médium tvořeno válcem a čtení provádělo třeba XY hlav (skutečné parametry si už nepamatuji). Nejvíc mě na tom překvapilo to, že přenosová rychlost té pračky byla prostě úžasná. Takových rychlostí se povedlo dosáhnout PCčkovým diskům až mnohem později. Jenže ty "obyčejné disky" toho dosáhly za pomocí jedné hlavy, kdežto u "bubnu" to bylo díky "mnoha hlavám".

Pokud to vztáhneme k našemu případu, tak protože nemůžu (nevím to) rozporovat tvrzení, že páska funguje spolehlivě maximálně při 1000 znacích za sekundu, můžu se alespoň zeptat "A jak široká ta páska byla?"
Protože na klasickou děrnou pásku o šířce v řádech 1-2 cm se toho "paralelně" vejde méně, než na "hypotetickou" děrnou pásku o šířce toaletního papíru.

Tak jsem se podíval a skutečně tam je 5000 znaků za sekundu:
http://www-cs-faculty.stanford.edu/~eroberts/courses/soco/projects/2008-09/colossus/colossus.html

To vůbec není špatné číslo.
Jestli to počítám správně, pak 5000 znaků *5 bitové kódování? /1000 = ~25Kbitů za sekundu a tedy nějaké 3KB/s? To by se mi gameska na Atari 800XL nahrávala tak 6 vteřin! Pamatuji si, jak se mi gameska z kazety nahrávala tak 3 minuty a to se bavíme o roce 1986 a měl jsem turbo :-)

Na vládní/armádní účely se prostě musí zajistit to nejlepší ne na trhu, ale na světě - vláda si to může či spíše v zájmu bezpečnosti musí dovolit :-)

Těch 5000 znaků za sekundu je na danou dobu tak nepravděpodobně velké číslo, že bych klidně věřil na soustavně přepisovanou chybu nebo nějakou špatnou interpretaci. Meopta/ZPA vyráběla kolem roku 1970 světově špičkové snímače děrné pásky FS 1500 a FS 2200 (číslo udává rychlost snímání ve znacích za sekundu). Jednalo se samozřejmě o příslušenství počítačů; mimochodem dokázaly číst pásku po jednotlivých znacích (pochopitelně ne uvedenou rychlostí :-)) nebo z plné rychlosti zastavit čtení mezi dvěma libovolnými znaky. Pochybuji, že by o třicet let dříve byli Angličané dvakrát lepší.

S tim rokem 1941 je to nesrozumitelne - viz text:

Zachránila nás až neopatrnost německých operátorů ze 30. srpna 1941.[...]
Po zbytek roku 1941 [...]

Němci si patrně sami uvědomili, k že došlo k porušení bezpečnosti, protože přenos zpráv na několik dní ustal a až do roku 1941 (???) se nepodařilo získat žádnou další zprávu vhodnou k hloubkovému luštění.

No ja som to pochopil tak že operátor si uvedomil akú chybu spravil a nahlásil to, prišiel rozkaz stroj nepoužívať a potom mali niekoľko dní mozgovú búrku a vymysleli zmenu kľúča a upozornenie obsluhy na dotyčnú chybu aby sa neopakovala

Pokud by někoho zaráželo, že mezi starými počítači se to příliš hemží Marky (přesněji tedy markami), je to tím, že jeden z významů slova mark, zkráceně mk. je v mluvě konstruktérů "model/vzor č." [viz http://en.wiktionary.org/wiki/mark Etymology 1 / Noun / 2. / 8.]. Tedy 'Colossus Mk. I' znamená 'Kolos vz. 1' či 'Kolos v1' nebo 'Kolos 1'. A staré počítače stavěli mechaničtí konstruktéři nebo elektroinženýři..

Myslím, že to není příliš známý fakt, osobně jsem se nesetkal s případem, že by někdo v kontextu počítačů slovo 'mark' do Češtiny přeložil, naopak jsem se setkal s paskvily typu 'Počítač(e) Harvard Mark'.

To je velmi dobrý postřeh.

Nie je to tak lebo aj pri zbraniach sa nepoužíva vz. Ale MARK napríklad:

STEN Mk I
STEN Mk II
STEN Mk III
...
Tank Matilda Mk. I
Tank Matilda Mk. II

a tak podobne

Tak s dálnopisem jsem se setkal, dokonce jsem na něm napsal i pár telegramů a hlavně jsem studoval jeho funkci. Je to neuvěřitelné, ale ještě v roce 1985 se na SPŠE v Olomouci studovalo nejenom jak dálnopis funguje, ale i jak je přesně udělán. Je to velice zajímavá záležitost. Dokáže si někdo z vás představit posuvný registr? Asi jo. Je to takovej šváb a má 16 noh. Ale MECHANICKÝ POSUVNÝ REGISTR, to je terpve věc. Jediná elektrická součástka klasického dálnopisu je totiž
Dokonce jsem měl doma jeden dálnopis a používal jsem ho jako tiskárnu k ZX Spectrum :-)
Jinak, co se týče dálnopisu jako takového, jeho značná nevýhoda byla jeho rychlost, lépe řečeno pomalost. Když na něm chceš psát, musíš se naučit respektovat jeho rychlost a psát do rytmu 7 znaků za sekundu. Dokud se nevyšle znak, který jsi napsal, nejde stisknout další klávesa, takže pokud je někdo zvyklý psát na elektrickém psacím stroji, který zvládá bez problémů 20 znaků za sekundu, tak na dálnopisu trpí.

Je dobré si uvědomit, že dálnopisy vznikla jako hluboce předdigitální zařízení. U nás se nejčastěji používala přenosová rychlost 50 Bd (baudů; radioamatéři požívali 45,45 Bd) a pětibitová mezinárodní telegrafní abeceda č. 2. Baud je odvozen od doby přenosu jednoho impulsu ("značka" nebo "mezera", tj. moderně logická jednička nebo nula). V daném případě trvala 20 ms, u amatérů 22 ms. Přenos celého znaku trval 150 ms (20 ms startovací impuls, 5x 20 ms vlastní znak a 30 ms závěrečný impuls), proto oněch 7 (přesněji 6,7) znaků za sekundu. Doba trvání impulsu byla odvozena od otáček motoru (k přesnému nastavení se používala ladička, fungující jako stroboskop). Při příchodu startovacího impulsu se odblokovala spojka a roztočil hřídel: co otáčka, to impuls a podle jeho hodnoty buď došlo nebo nedošlo k nastavení vždy jedné zarážky. Po pěti otážkách tedy vznikla kombinace pěti zarážek, která způsobila zachycení (stržení, vymršzění) jedné konkrétní typové páky a tedy tisk daného znaku. Zbývajících 30 ms se využilo pro vrácení hejblátek do výchozích poloh. Novější dálnopisy pracovaly pochopitelně jinak, třeba z vojny známý Dalibor D302-2a už řadu operací řešit čistě elektricky a poslední kousky už byly spíše plně elektronické přístroje s tiskárnou; byly také výrazně rychlejší, i 200 Bd.

Na dalnopis si taky vzpominam jako na tiskarnu :-) Meli jsme jeden v Atari klubu.

A jeste, dik za peknej clanek

Sice chápu autorovo nadšení pro tajemno, ale přece jen se mi jeho text zdá dosti laický :-(. Snad úplně všechno, co v něm stojí, lze běžně vygooglit a navíc bez překladových a interpretačních chyb.
Což se takhle věnovat modernějším a dosud nepublikovaným věcem, se kterými se bylo možno setkat u nás? Tip: každý, kdo za ČSLA sloužil u spojovacího pluku či brigády, se jistě potkal s označením ZAS; s tím související zařízení jako T217 nebo T219 by určitě stála za podrobný popis.

Malá ochutnávka je třeba zde
http://katkryptolog.blogspot.cz/2011/11/citat-dna-o-sifrovani-utajovani-strucne.html

http://scz.bplaced.net/t217-t219.html

tak preco nenapises clanok ty? :)