Tak s dálnopisem jsem se setkal, dokonce jsem na něm napsal i pár telegramů a hlavně jsem studoval jeho funkci. Je to neuvěřitelné, ale ještě v roce 1985 se na SPŠE v Olomouci studovalo nejenom jak dálnopis funguje, ale i jak je přesně udělán. Je to velice zajímavá záležitost. Dokáže si někdo z vás představit posuvný registr? Asi jo. Je to takovej šváb a má 16 noh. Ale MECHANICKÝ POSUVNÝ REGISTR, to je terpve věc. Jediná elektrická součástka klasického dálnopisu je totiž
Dokonce jsem měl doma jeden dálnopis a používal jsem ho jako tiskárnu k ZX Spectrum :-)
Jinak, co se týče dálnopisu jako takového, jeho značná nevýhoda byla jeho rychlost, lépe řečeno pomalost. Když na něm chceš psát, musíš se naučit respektovat jeho rychlost a psát do rytmu 7 znaků za sekundu. Dokud se nevyšle znak, který jsi napsal, nejde stisknout další klávesa, takže pokud je někdo zvyklý psát na elektrickém psacím stroji, který zvládá bez problémů 20 znaků za sekundu, tak na dálnopisu trpí.
Je dobré si uvědomit, že dálnopisy vznikla jako hluboce předdigitální zařízení. U nás se nejčastěji používala přenosová rychlost 50 Bd (baudů; radioamatéři požívali 45,45 Bd) a pětibitová mezinárodní telegrafní abeceda č. 2. Baud je odvozen od doby přenosu jednoho impulsu ("značka" nebo "mezera", tj. moderně logická jednička nebo nula). V daném případě trvala 20 ms, u amatérů 22 ms. Přenos celého znaku trval 150 ms (20 ms startovací impuls, 5x 20 ms vlastní znak a 30 ms závěrečný impuls), proto oněch 7 (přesněji 6,7) znaků za sekundu. Doba trvání impulsu byla odvozena od otáček motoru (k přesnému nastavení se používala ladička, fungující jako stroboskop). Při příchodu startovacího impulsu se odblokovala spojka a roztočil hřídel: co otáčka, to impuls a podle jeho hodnoty buď došlo nebo nedošlo k nastavení vždy jedné zarážky. Po pěti otážkách tedy vznikla kombinace pěti zarážek, která způsobila zachycení (stržení, vymršzění) jedné konkrétní typové páky a tedy tisk daného znaku. Zbývajících 30 ms se využilo pro vrácení hejblátek do výchozích poloh. Novější dálnopisy pracovaly pochopitelně jinak, třeba z vojny známý Dalibor D302-2a už řadu operací řešit čistě elektricky a poslední kousky už byly spíše plně elektronické přístroje s tiskárnou; byly také výrazně rychlejší, i 200 Bd.
