Názory k článku Úsvit hackerů – prolog: Al-Kindi a zrození kryptoanalýzy
-
phrk (neregistrovaný)
Vtipné a pěkně napsané! Frekvenční analýza šifer je pěkně podána v jedné z nejslavnějších Poeových povídek - Zlatém scarabeovi.
Trošku rozpačitý dojem mám z transkripce arabských jmen. Transkripce arabských jmen do češtiny má určitá pravidla a pokud je článek psán česky, neměla by být jména transkribována anglicky. Je to podobné jako říct "Jedu do Parisu, až mě to tam přestane bavit, pojedu do Londonu, to je hlavní město United Kingdomu." Správně tedy např. al-Chórezmí, nikoli Khwarezmi! A tak dále.
Nesouhlasíte? Pak pište anglicky. Nebo vůbec, ale to by byla škoda!
-
Lukáš Erben (neregistrovaný)
Díky za reakci a připomínku, přiznám se, že pravidla transkripce arabských jmen v malíčku nemám (našel jsem správnou transkripci Al-Kindi/Alkindus) ale všechna jména se mi nepodařilo dohledat, tak jsem zůstal u transkripce anglické. V dalších dílech už to snad nebude problém, arabských jmen už se tam asi moc vyskytovat nebude a anglická, francouzská či německá jistě já i korektorka ohlídáme lépe.
-
Liborek (neregistrovaný)
Škoda. A přitom by stačilo zvednout se od počítače a místo prohledávání wikipedie si zajít do knihovny a podívat se do jedné z mnoha knih, které v češtině o středověké arabské filozofii nebo obecně o dějinách islámu a arabského světa vyšly. Tauerův Svět islámu v prvním nebo druhém vydání mají snad všude a tam na konci v příloze jsou všichni chalífové pěkně vyjmenováni. O středověké arabské filozofii moc pěkně píše Marek Otisk (a mnohé jeho texty jsou k dispozici dokonce na webu) anebo Bronislav Ostřanský.
Ale až na tu botu s přepisem jmen opravdu dobré čtení. -
Honza (neregistrovaný)
Samozřejmě že lze posouvat libovolně. Ovšem ve všech zdrojích, co jsem kdy četl (kromě tohoto článku :-)), se uvádí, že Caesarova šifra = posun právě o tři znaky. Viz třeba http://en.wikipedia.org/wiki/Caesar_cipher
ROT13 se podle mne dá použít jen u abecedy s 26 znaky, u jiných (třeba u té 23znakové, užívané Římany) by asi nenastal efekt reciprocity - nebo se mýlím :-)?
-
Jaroslav Pinkava (neregistrovaný)Článek není nezajímavý. Připadá mi však nepřirozené nazývat kryptoanalýzu, luštění šifer hackerstvím
(hackerský manuál: Rukopis o dešifrování kryptografických zpráv).
Popravdě vidím takovéto zařazení kryptoanalýzy pod hacking poprvé. Obě discipliny sice něco spojuje (snaha získat obvyklou cestou nedostupné informace), ale jinak se zcela liší svými postupy. Tedy - autorova snaha (snad o originalitu nebo takovýto přístup již zvolil někdo jiný?) mě nesedí a soudím, že obdobný názor by vyslovili i jiní kryptologové.Také definice redakce z úvodu článku mě připadá příliš obecná, podle ní je hackerem třeba i lupič, který dokáže otevřít trezor využitím fonendoskopu (stetoskopu). Kriminalisté by se nepochybně nad takovýmto označením pousmáli.
Souhlasím s tím, že dnes je pojem hacker používán (zejména novináři) ve velice širokém smyslu, podstatně širším než tomu bylo při vzniku tohoto pojmu. Ale přimlouval bych se za to, aby odpovídající definice obsahovala vztah k počítačové technice. -
i (neregistrovaný)
Docela náhodou arabsky trochu umím, tak že česky foneticky to lze nejlépe napsat takto (čtěte česky foneticky):
"Abů jůsef jakub ibn ishak al-kindy"
na místo toho "e" v tom Josefovi lze vyslovovat klidně "u" nebo ho nevyslovovat vůbec, všechno to je správně.
A znamená to:
Jakub, syn Josefův a otec Isháka Kindýho.to "Al" je určitý člen, jako v angličtině "the", který se v arabštině před přijmení může přidat asi když té osobě o které mluvíš chceš přidat váženosti, nebo možná když jí chceš zdůraznit? tím si ale nejsem zcela jist.
Tak že ten dotyčný se jmenoval prostě:
Jakub Kindý
Možná ještě počeštěnější by to bylo:
Jakub Kindský
A mapování otce a syna bylo v té době v arabském světě běžné, asi to snižovalo pravděpodobnost kolize.
Ale jinak supr-počteníčko, dík.
-
Liborek (neregistrovaný)
Já arabsky umím o trochu více a tak mužů říct, že jste přehodil otce se synem, fonetický přepis je hodně volný (nemá smysl ho dělat z anglické transkripce zvláště, pokud není přesně filologická) a s tím určitým členem je to úplně nesmyslně. al-Kindí znamená, že je z kmene Kindí (buď se uvádí kmen/rod nebo místo odkud dotyčný pochází např. al-masrí je z Egypta, případně může jako "příjmení" sloužit nějaký výrazný znak typu silný, kulhavý...) důležitost osob naopak tvoří to, kolik svých předků mohou vyjmenovat (to je ono íbn... íbn...). Genealogie a životopisy koneckonců tvoří velkou část staré arabské literatury. Uváděním předků osoba ukazovala, ke kterému rodu patří a že není pochybného (nemanželského) původu. U muslimských Arabů je pak klíčová ještě rodová tradice odkazující až k Prorokovi nebo některému z jeho druhů. Pak je běžné, že po narození syna si otec přidá jeho jméno (abú júsuf, otec jozefův; žena by byla umm júsuf, matka jozefova), které někdy přejme úplně za své, opět s účelem ukázat, že rodina je pevná a legitimní.
ČLÁNKY DO MAILU