# mkfs.xfs -l size=64m,version=2 /dev/mapper/var... a pouzit pri pripojovani vic log bufferu (muze se pridat i logbsize=64k nebo i vic pokud mate vytvoreny xfs ve verzi 2):
# mount -t xfs -o noatime,nodiratime,logbufs=8 /dev/mapper/var /varVice viz. staricky clanek o XFS tuningu a samozrejme `man mount` a `man mkfs.xfs`
Tak jsem nakonec benchmark udelal sam a podelim se s vami. Potrebovali jsme ve firme zpracovavat v adresarove strukture obrovske mnozstvi malinkych souboru.
Vytvareli jsem skriptem 300000 souboru. Po kazdych 5000 vytvorenych souborech se vypsalo hlaseni, jak dlouho to trvalo.
U Ext3 to na zacatku ukazovalo 2 vteriny na 5000 souboru, postupne se to zpomalovalo a na konci to ukazovalo kolem 140 vterin na vytvoreni 5000 souboru.
Naproti tomu SpadFS na zacatku ukazoval 2 vteriny a na konci testu 6 vterin na 5000 souboru.
Tedy je videt, ze se SpadFS nezahlti malymi soubory, nezpomaluje se a svizne s nimi pracuje.
Samozrejme, jiny test by mohl vypadat uplne jinak, ale i jine benchmarky (napr viz tento graf) mluvi ve prospech SpadFS.
Ja tedy tomuto filesystemu fandim a Linus Torvalds taky. A mimochodem, vite, ze ten filesystem naprogramoval BLEK.?
Bravo BLEKu!!