Proč ne, na Kladně se pomocí několika PDP-11/23 spojených pomocí koaxiálního kabelu do kruhu měla řídit lineární válcovna – 24 stolic s celkovou délkou trati asi 800m. Jenže už tehdy sociálně nepřizpůsobiví kradli ten kabel za chodu a tak ani nevím, jak to dopadlo, odešel jsem tam odtud.
Zplodil jste s prominutím typický ideologický žvást.
Nevím jistě, jestli tam používali PDP, ale zato vím zcela jistě, že problém vznikl díky nestandardním experimentům, při kterých deaktivovali některé ochrany. O tom experimentu pravděpodobně rozhodl soudruh, který také dobře ovládal ideologické žvásty. Za normálních provozních podmínek by k takové havárii i u tohoto reaktoru nikdy nedošlo.
Aha. Tak za prve to byl vtip. Asi jsem tam mel dopsat dve stranky smajliku.
Jinak kdyz ten pocitac ten reaktor ridil, jak to, ze jim to bouchlo? To by nekdo musel zasahnout do programu nebo ten pocitac rovnou vypnout. Jaderny reaktor je totiz totalne nestabilni regulacni soustava s exponencialnim narustem reakce a uridit ho neni zadna sranda. Kdyby ten pocitac byl v provozu, ridici program by ten reaktor davno zatipl. Z toho, ze tak neucinil, soudim, ze asi musel byt duchem nepritomen a ridil to nejaky soudruh s Parkinsonovou nemoci v ruce na ovladacim joysticku.
Vždyť píšu(možná málo důrazně), že úmyslně znehodnotili regulaci celého systému za účelem provedení experimentu se setrvačným doběhem generátoru (alespoň to je známo). Za normálních provozních podmínek by u tohoto konkrétního systému k takové havárii nedošlo. A jestli to nařídí blbec bolševický nebo třeba republikánský je vlastně jedno. Inženýr na Ukrajině určitě není hloupější než jeho kolega jinde ve světě.
Cili, v podstate, pisete, tak jako jsem napsal ja, ze ten pocitac ten reaktor neridil.
> Inženýr na Ukrajině určitě není hloupější než jeho kolega jinde ve světě.
Tim bych si nebyl jisty. To mozna plati dnes, ale nezapomente, ze tehdy se „kadry“ vybiraly, ne vzdy nebo az v druhe rade, podle svych schopnosti, ale podle intenzity lasky k rodne strane. To mate, jako doktori v Ceskoslovensku. Rada z nich byli skveli doktori, kteri v danych podminkach delali zazraky, i kdyz casto rukama a nohama, protoze jim chybelo vybaveni a kdeco. Ale vzdycky mezi nimi byl nejaky blbec, ktery tam byl proto, aby ty nebezpecne intelektualy hlidal. Obvykle to byl on (obcas i ona), kdo dostal nejakou funkci a o vsem rozhodoval.
Divne naprojektovany reaktor, nedomysleny experiment, neznalost obsluhy, vyberte si…
Jedete autem z kopce bez motoru a najednou zjistite, ze zrychlujete vic, nez zvladnete uridit. Tak dupnete na brzdu, auto si zaradi rychlost a prida plyn…
> Jedete autem z kopce bez motoru a najednou zjistíte, ze zrychlujete víc, než zvládnete uřídit
Problém je, že tak to úplně nebylo – spíš něco jako „jedu s autem do lehce zasněženého kopce na plný plyn, auto zpomaluje. Automatická převodovka podřazuje a zvýšení kroutícího momentu na hnací nápravě způsobí okamžitý smyk.“ Existují vozidla, která něco takového umožňují, takže řidič s tím musí počítat (a třeba jet tak, aby se to nestalo). „Dupnutí na brzdu“ by v takové situaci znamenalo téměř jistě zhoršení…
Oni prostě rozhodně nejeli „bez motoru“, když měli vytažené téměř všechny tyče.
Nejednalo se o žádný nestandardní experiment. Jednalo se o tzv. dynamickou zkoušku turbiny, tedy test, kterým musí projít každá jaderná elektrárna před tím, než dostane povolení ke komerčnímu provozu. Je to poměrně náročná operace a měli by jí být přítomni odborníci s letitou praxí. Bohužel, energetický dispečink požádal o odložení testu, protože v době, na kdy byl naplánován, by elektřina z Černobylu v rozvodné síti chyběla. Mezi tím ovšem nastoupila noční směna a test byl tak dán do kompetence její. No a pak už nastává lavina kritických selhání budoucích i minulých – jak je možné, že vedení svěřilo tak složitý test tak nezkušené směně, jak je možné, že testu nebyl přítomen nikdo z dohlížejícího státního orgánu, jak je možné, že podmínky testu nebyly konsultovány s konstruktéry reaktoru, jak je možné, že se operátoři neřídili předpisy a nedodržovali pokyny pro řízení tohoto typu reaktoru, jak je možné, že kontrolní systém umožnil naprosté destabilizování reaktoru, jak je možné, že elektrárna nebyla vybavena žádnými prvky pasivní havarijní ochrany…
To je ovšem zhruba všechno, co se ví s jistotou, zbytek jsou fabulace a polopravdy – přímí aktéři zemřeli krátce po té na nemoc z ozáření, ostatní na sebe házeli vinu jak horkou bramboru – ve skutečnosti byla na každém část viny, tak se rozhodli, že to všechno shodí na ty, kterým to už „neuškodí“ – na nepřeživší operátory té nešťastné směny.
Ona to byla dost těžká doba – řediteli elektrárny se řeklo něco ve stylu „továryš, strana a vláda ti dala důvěru, tak musíš splnit plán, co máš dělat zítra udělej nejlépe ještě včera, atd.“ Ten něco podobného řekl svým podřízeným a operátoři pak ke všemu přišli jak slepý k houslím – prostě musíš splnit, jinak zakusíš hněv pracujícího lidu. Takže když se jim v průběhu přípravy testu nechtěně podařilo celý blok odstavit, tak místo aby hlásili provozní odchylku, test zrušili a dále pokračovali v odstavování bloku, chtěli test uskutečnit za každou cenu – dost možná jim hrozilo, že by si nazítří vyslechli, že svou neschopností úplně zbytečně připravili SSSR o desítky gigawatthodin elektrické energie aniž by provedli test a že zklamali a že to bude mít důsledky… Těžko dnes soudit, jisté je jen to, že celá katastrofa byla jen logickým vyústěním bezprecedentního podceňování bezpečnostních rizik konstrukcí a realizací jaderných zařízení počínaje, organisací a jejich řízením konče, a to vše na politickou objednávku – ušetřit co nejvíce na penězech, na čase, na kvalifikovaných odbornících, na jejich doporučeních…
Řídící počítač černobylské elektrárny nesl označení „SKALA“ a že by měl něco společného s PDP, o tom mi není nic známo. To, že operátoři bloku vypnuli automatické ochranné systémy, je nejspíše fáma – „pouze“ ignorovali jejich varovné signály, což samo o sobě ovšem havárii nezpůsobilo – systém zkrátka umožňoval větší volnost a havarijní odstavení měl nastaveno v případech, kdy skutečně dochází k havarijnímu stavu – přehřátí, překročení limitu výkonu nebo jeho časové derivace. To se ovšem nestalo – spíše naopak, operátoři reaktor dusili na nízkých úrovních výkonu a za těchto podmínek řídící počítač reagoval jen varováním. Samotný průběh havárie není znám, jen je odhadován na základě různých simulací a matematických modelů – vše probíhalo tak rychle, že počítač nestihl zaznamenat, co se vlastně dělo. Předposlední zaznamenaná událost je, že byl vyvolán signál AZ-5 (= havarijní ochrana), což znamená „okamžité“ (trvalo to totiž asi půl minuty a tato doba se jevila i ruským odborníkům nepřijatelně dlouhá) odstavení reaktoru zasunutím všech řídících tyčí do aktivní zóny. Bohužel už není zřejmé, zda tento signál vyvolal řídící počítač automaticky, nebo zda byl vyvolán stejnojmenným tlačítkem na řídícím pultu – ukázalo se totiž, že ho používali k běžnému odstavení reaktoru. Reaktor byl ale tou dobou v tak nestabilním stavu, že právě toto se stalo tou poslední kapkou – místo očekávaného poklesu výkonu zaznamenal počítač náhlý vzrůst výkonu rychlostí asi 180 MWt za sekundu, což bylo také to poslední, co byl schopen zaznamenat. Odhaduje se, že během následujících okamžiků dosáhl výkon reaktoru neuvěřitelných 30 GWt (desetinásobek jeho maximálního projektového výkonu). Je to tak trochu tragikomické – je možné, že operátoři vůbec netušili, že to celé způsobili oni – zkrátka ukončili test a „standardním“ způsobem chtěli vypnout reaktor – pokud havarijní signál pocházel z manuálního ovládání. Ale to už nikdo nezjistí.
Hezky a správně sepsané… zájemcům o ještě hlubší rozbor doporučuji tuto:
http://proatom.luksoft.cz/view.php?…