Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Xfce 4.16pre2 přibližuje finální vydání, GCompris vydal po 20 letech verzi 1.0 od cziss - Já myslím, že GCompris je boží, ale vždy...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 23. 11. 2020 9:22

    cziss

    Já myslím, že GCompris je boží, ale vždy jsem na vážkách, jestli až dítěti budou 2 / 3 / 4 ... vůbec ten počítač dovolit. Určitě tu jsou někteří, kdo toto již museli rozhodnout. Podělíte se o zkušenosti?

    23. 11. 2020, 09:22 editováno autorem komentáře

  • 23. 11. 2020 14:31

    David Ježek

    Já jsem na vážkách. Na jednu stranu znám dobře argumentaci lidí, co jsou zastánci dobře pojatého používání techniky s menšími dětmi a určité myšlenky dávají smysl. Na stranu druhou máš ale lidi jako Martin Stránský, podle kterých to omezuje skutečný rozvoj. Zatím jsme k tomu děti nepustili (starší je ~5,5 roku).

  • 23. 11. 2020 18:33

    Ondrej Nemecek

    Je to věc osobního rozhodnutí, zda chce mít rodič z dítěte člověka nebo robota. Z hlediska psychomotorického vývoje je základní osou postup od chůze k mluvě a od mluvy k myšlení. Základem je tělo a fyzické dovednosti, bez kterého se nerozvine správně řeč ani myšlení. Proto by malé děti měly myslet fyzicky (odtud význam pohybových her např. pro následné matematické schopnosti apod.). Z toho odvozuji, že dítě by mělo mít hlavně kontakt s reálným člověkem a s reálným světem (nikoli virtuálním).

    Prakticky to vidím tak, že výpočetní technika a předškolní věk k sobě nepatří, první stupeň pak jen v omezené míře. Na druhém stupni se může dítě učit používat výpočetní techniku již samostatněji - jako doplněk k ostatním činnostem. Pro programování a abstrakci je dítě psychicky vybaveno až po cca 14 roce. Pro tyto pozdější činnosti - např. zmíněné programování - je možné a vhodné dítě připravovat ale již dříve, nikoli ovšem tak, že dítě sedí u počítače! Dá se to provést např. tak, že dítě píše návody nebo popisem řídí jinou skupinu dětí, která má provést určitý úkol (existují na to zajímavé hry). Do určité míry tyto postupy integruje např. Hejného metoda nebo waldorfské školství. Získané dovednosti jsou tímto postupem zakotveny ve fyzickém světě a současně jsou pak použitelné obecněji - široce přesahují rámec matematiky nebo dokonce výpočetní techniky. Mají např. přesah do sociálních dovedností, ovládání mluvy a obecně mezilidské komunikace.

    Takže se dá říct i tak, že jsem principiálním odpůrcem přehnaného zavádění počítačů do výuky a vidím lepší způsoby, jak dítě rozvíjet a vzdělávat.

  • 23. 11. 2020 18:45

    Ondrej Nemecek

    PS: Samostatnou kapitolou je výuka fyziky za použití simulací. To podle mne vede k zásadnímu oslabení intuice pro fyziku. Co nejvíce fyziky by mělo být vyučováno pomocí pozorování přírodních jevů a pomocí pokusů, které si děti za vedení učitele samy připraví. Se simulacemi by se nemělo začínat dříve, dokud si je žák není schopen naprogramovat sám (tj. ve střední škole a výš). Toto se dá myslím doložit i historicky, kde je vidět, jak klíčové objevy vznikají - často pozorováním chyby či nesrovnalosti v nějakém systému. Simulovaný systém chyby nevykazuje, je nepřijatelně redukcionalistický a jako takový nemůže rozvíjet schopnost pozorování, indukce/dedukce, cit pro realitu, dimenze, čas a všechny další klíčové schopnosti. Takže simulace pro děti - to opravdu raději ne.

  • 24. 11. 2020 9:02

    cziss

    Vidím, že to máte dost nastudované. Taky nejsem příznivce vztahu děti + počítače a spíš jsem čekal, že mi to někdo vymluví :). Věřím, že na tom co píšete něco bude, ale nechci vidět ten brutální sociální tlak na dítě, když mu v zásadě umožníte PC používat až na 2. stupni. Tohle je vážně složitá problematika, až to vypadá, že ať rodič udělá cokoliv, tak je to nějak špatně.

  • 24. 11. 2020 9:13

    none_

    Mě by zajímalo, jaký je váš názor na pohádky a hry. Možná mě budete považovat za hrozného rodiče, ale vetšinou po obědě synátorovi něco pustím, abych si mohl v klidu dát kafe.

    Mě osobně pasivní sledování filmů/seriálů třeba večer příliš nebaví. Radši si v takovou chvíli pustím nějaké RPG atd.

    Tak jsem si říkal, že bych mohl zkusit i synovi něco najít. Samozřejmě nechci, aby u toho seděl celý den, ale prostě zatím co si já piji kafe, on si může hrát.

    Vždycky jsem měl pocit, že aspoň trochu aktivní odpočinek je lepší než pasivní, ale zase si má taky odpočinout...

  • 24. 11. 2020 13:47

    David Ježek

    Pokud si dobře vybavuji, tak jsou studie na to, že když dítěti reálně čtete pohádku, tak je to rozvíjí poměrně hodně, zatímco když jim jen pustíte nějaký záznam, nerozvíjí je to prakticky vůbec.

    Asi i proto naše dcerka chce ze školky chodit "pospa" když je tam skvělá paní učitelka, co jim po obědě čte pohádky z knížky, zatímco když je tam ta líná paní, co jim pustí nějakou MP3 přes telefon, chce chodit domů rovnou "po o". Protože MP3 je fakt na hov......

  • 24. 11. 2020 17:49

    Ondrej Nemecek

    Doplním svůj názor na pohádky a sociální tlak z důvodu odstřižení.

    Odstřižení má smysl do 3 let, kdy se dítě socializuje především v rodině a tím pádem zde žádný sociální tlak ani nevzniká - alespoň pokud je rodina kompletní a funkční. Do 3 let potřebuje dítě rodiče, bezpečné prostředí, přírodu. Techniku opravdu nepotřebuje.

    V předškolním a školním věku se už dítě může s technikou stýkat - pokud to má rodič vyřešené, nebude mít pravděpodobně problém ani dítě. Co to ale znamená, že to má rodič vyřešené? Musí rozpoznat, co technika s dítětem dělá! Zda nesupluje primární poznávání a mezilidský kontakt. Musí bezprostředně vidět, jak technika ovlivňuje vnímání, myšlení a cítění dítěte. To u dospělého zase předpokládá, že vliv techniky musí poznat sám na sobě. Jde zde de-facto o sebeterapeutickou dovednost, kterou si musí rodič osvojit, aby ji mělo dítě od koho převzít a aby mohl rodič na dítě také kompetentně dohlédnout. Bavím se tu o všech podobách virtuálních zážitků (pc, telefon, tablet).

    Velké množství dětí má dnes lehce autistické rysy nebo lehkou formu hyperaktivity (ADHD) a tam je potřeba být velmi pozorný, protože se dá mnoho pokazit. Shrnuto a podrženo: Pod dohledem kompetentního dospělého nemusí technika škodit. Pokud je však dítě technice nechané napospas, je téměř vždy problém.

    Ohledně pohádek jde o to, že předškolní dítě se primárně učí nápodobou. Dítě se de facto učí následovat duševní i fyzické procesy rodiče. S postupem věku si je pak osvojuje samo a tím se více osamostatňuje. Nápodoba je nejúčinější při bezprostřední fyzické přítomnosti dospělého. Toto je dokonale popsané např. u nejmenších dětí (včetně fyziologických procesů, které to doprovází). Takže pokud rodič při vyprávění pohádky imaginuje, dítě to dělá také. Tím se učí od dospělého neporovnatelně víc, než jen faktický příběh. Tímto způsobem získá základ pro morální jistotu a věcné myšlení v pozdějším věku (bez bohaté imaginace nelze pořádně myslet). Shrnuto a podrženo: Nejlepší je, pokud rodič umí vyprávět pohádky sám sobě a zpaměti je pak vypráví naživo dětem. Pokud si navíc nastuduje např. u Junga, o čem pohádky vlastně jsou, tím lépe. Dítěti to samozřejmě nevysvětluje, tato úroveň poznání je určena výhradně dospělým.

    Příběhy mají ostatně velký potenciál i v pozdější výuce.

  • 24. 11. 2020 18:17

    Ondrej Nemecek

    >> Mě osobně pasivní sledování filmů/seriálů třeba večer příliš nebaví. Radši si v takovou chvíli pustím nějaké RPG atd. Tak jsem si říkal, že bych mohl zkusit i synovi něco najít.

    Cestu musí najít každý sám a dítě to musí rodičovi věřit. Tj. rodič musí být důvěryhodný. Já sám samozřejmě také nejsem schopen vždy vyprávět. Nicméně radši pustím rozhlasovou pohádku než film, protože při poslouchání dítě více imaginuje (vizuální podobu si samo vytváří). Pohádky vybírám převážně klasické, kde je kvalita prověřena. A koukám, zda to dítěti dělá dobře - mám na to nějaké poznávací znaky. Někdy jdou děti ven anebo dostanou nějaký úkol. Aby děti hrály hry nechci, dokud si je samy nenaprogramují (a na to mají ještě zatím dost času). Jako děti chráním před jinými problematickými vlivy (alkohol, drogy), chráním je i před přehnaným virtuálním opojením. Techniku je učím používat, ne se jí bavit. Takto jednoduše to chápu. Věřím, že jim to celoživotně pomůže.

    24. 11. 2020, 18:20 editováno autorem komentáře

  • 24. 11. 2020 11:31

    BobTheBuilder

    Myslím, že vám to vymluví děti.
    S telefonem se naučí zacházet - prostě to okoukají, a nejspíš jim sami ten telefon do ručičky dáte, aby řekli ahoj babičce. Následuje to, že zvonící odložený telefon dítě zvedne (zvlášť, když u kontaktu třeba té babičky máte obrázek), pak přijde na to, jak přepnout hovor na FaceTime.
    Mezi tím dostane od dědečka Duplo vláček, který se řídí kostkama vloženýma do kolejí (od dvou let), za nějaké dva roky dojde na řízení přes aplikaci - to má dítě zhruba 4 roky.
    Jasně, že běhá po lese a šermuje klackem, staví z Lega, jezdí na koloběžce, čte s rodiči knížky... ale telefony, tablety, počítače jsou součástí našeho života a děti od toho neodstřihnete.
    No a když k tomu přidáte nějaké léčebné procedury (třeba náběh na astma, takže každý den musí půl hodiny inhalovat) - jak u toho to dítě udržíte, zvlášť, pokud to není jedináček? Něco mu pustíte, třeba dětskou hru na telefonu nebo tabletu.
    Ostatně, za našeho mládí se tyhle debaty vedly o televizi, o generaci-dvě dřív o biografu - u Foglara symbol prázdného života.

  • 24. 11. 2020 13:16

    cziss

    S tím souhlasím, ale televize nezpůsobí to, že po Vás díte chce kupovat nějaké autíčko či vylepší do nějaké androidí hry za 2 stovky. Je to boj :)

  • 24. 11. 2020 14:07

    BobTheBuilder

    Je to boj, a jak věk nabývá dvojciferného čísla, boj přituhuje.
    Já už mám dobojováno - se střídavými úspěchy/neúspěchy, teď bojuje dcera s vnoučky (2 a 4 roky).
    Ale tyhle věci jsou součástí života, dost dobře od toho děti odstřihnout nemůžete. Jasně, že by si rádi sedli s hrou v tabletu, ale když s nimi jdete třeba vystřihovat strašidelné masky, tak po tabletu ani nevzdechnou.

  • 24. 11. 2020 18:01

    Ondrej Nemecek

    Ano, vývoj běží dál, ale to neznamená, že musím děti bez rozmyslu vystavit všem novinkám, se kterými ani dospělí nemají dost generačních zkušeností. Biograf je čajíček v porovnání s tím, co se na nás valí dnes. Dítě bych u inhalace udržel vyprávěním - moje děti milují, když jim vyprávím, co jsem dělal v jejich věku. Není problém, aby hodinu poslouchaly nebo si se mnou povídaly. Naopak počítač dokážou samy zaklapnout s tím, že tyhle blbosti vidět nemusí (youtube, reklamy...).

  • 25. 11. 2020 15:43

    K>

    Moje děti mají povolenou hodinu denně u obrazovek. Je na nich, co si vyberou, jestli pohádku, nebo nějakou hru na ČT déčku, jestli se budou koukat/hrát půl hodiny ráno a půl večer, nebo celou hodinu v kuse. Zakázat jim to úplně je podle mně blbost, protože počítače jsou všude, a budou všude. Povolit jim to libovolně (jak by chtěly) nelze, protože to omezuje jejich vývoj.

    Neboli podle mně není důvod jim to úplně zakazovat, ale (jako se vším) nemůžou dělat jenom to co chtějí. A děti pak pravidlo vezmou za své a nemají problém vstát od obrazovky nebo počítače, protože už uplynula jejich hodina. Zatím jsou v první třídě, a obvykle se po škole stíhá hraní si venku na hřišti, dělání úkolů, hraní si s rodiči, koukání/počítač, a večer čtení pohádky v posteli. Nevím jak tohle bude fungovat později.

  • 26. 11. 2020 21:24

    Ondrej Nemecek

    Přesně tak, toto je v základu zdravý postoj. Je tam stabilní pravidlo, sebekontrola, dohled zkušenějšího, a hlavně: Rodič to má sám nějak uchopené, což dítě nevědomky přejímá. Dítě sice pravidlo časem poruší, ale to je taky důležitá zkušenost a prostor pro další růst.