Vlákno názorů k článku YouTube-DL a FFmpeg jako záloha mizejícího internetového obsahu od * * - Pokud něco svého dávám k dispozici, mám právo...

Pokud něco svého dávám k dispozici, mám právo si stanovit podmínky za kterých tak činím. Například, že mohu obsah kdykoliv znepřístupnit. Třeba už jen tím, že nechci dál nějaký server provozovat. Podle mého se nejedná o žádnou novotu, spíše naopak, neboť minulých dobách byl web více decentralizovaný a logicky se muselo stávat mnohem častěji, že se nějaký server odmlčel nadobro. Dneska obsah hostují velké korporace, často zadarmo, a tak mnohokrát obsah autora přežije.

Když mám právo postavit si dům, mám mít taky právo si ho zbořit, ať je sebevíc architektonic­ky/umělecky/his­toricky hodnotný.

Myšlenka, že co je jednou zveřejněno patří všem, bude spíše demotivovat autory zveřejňovat obsah. Možná, že kdyby autoři obsahu, který dnes z webu mizí, tušili, že bude tak těžké ho z webu odstranit kvůli nerespektování základních pravidel slušnosti, o copyrightu a licencích nemluvě, nikdy by ten obsah na web nedali. Nikdy by možná nevznikl a nikdo by se z něj nemohl těšit ani po omezenou dobu.

Ale nehrajte si na něco co není a nikdy nebylo. Jak je jednou něco zveřejněné, tak musí být každému jasné že už to zveřejněné zůstane, když je to (úspěšná) písnička, lidi si jí budou zpívat, když nějaká hra tak lidi z ní citovat etc., prostě akt zveřejnění je o tom že se něco dostane na veřejnost.
Ostatně bylo to vždycky i před digitální érou. Znáte ten starý vtip:
"Podívejte se na támhletu krásnou košatou lípu, kterou jsem zasadil. A myslíte že mi někdo řekne Pepa co zasadil strom? A vidíte támhleten krásnej barák? Ten jsem postavil těmahle rukama. A myslíte že mi někdo řekne Pepa co postavil barák? Ale jednou jedinkrát se člověk v opilosti spustí s kozou..."