:) To je samozrejme mozne, ale vzhledem k tomu, ze mam jiste zkusenosti s tvorbou hudby pro vsechny tri zminovane chipy, musim rict, ze vsechny jsou necim odlisne a specificke, daji se podle poslechu od sebe pomerne snadno rozeznat a treba SID nikdy nebude hrat presne jako AY, protoze ma urcita neprijemna omezeni, ktere AY nema, a naopak. Zvuk, efekt nebo trik, ktery na AY udelam pomerne snadno, nejde na SIDu vyrobit principielne stejnou cestou a musi se improvizovat, clovek pak nadava jak spacek, co ze je to ten SID za smejd, kdyz nehraje tak, jak clovek chce. Obzvlaste pri prepisech AY hudeb na SIDa je to zoufalost a nikdy to nebude znit stejne. Nebavime se ted o napodobovani zvuku, obdelnik umi zahrat oba, ale spis o techniku programovani a specificke chovani v urcitych "zvukovych situacich". S POKEYem mam zkusenosti nejmensi, i kdyz jsem na nem uz zkusmo pred casem neco vytvoril.
FM syntéza saje, to je bez diskuse. Zvuk je jednotvárný, plochý, příliš čistý, bez vyšších harmonických. Prakticky všechny nástroje znějí více nebo méně jako flétna, a všechny perkuse jako když odfukuje pára z papiňáku. To už se mi víc líbí i ty syrové obdélníky z POKEY.
Absolutně jsem nechápal jak může 9-kanálovej OPL2 (a 11-kanálovej OPL3 taky) znít ve srovnání s o 5+ (?) let starším 3-kanálovým SIDem tak hnusně. Ano, vím že AY != YM, ale slyšel jsem jak AY (Spectrum 3+), tak YM (AdLib/SB), a zní mi to hodně zaměnitelně- FM shit, připomínající levné klávesy (tzv samohrajky) z tržiště.
možná proto nakonec do OPL-3 přidali (oproti OPL-2) zdroj obdélníkového signálu :-) Ale to je pravda, sinusovky, polosinusovky atd. zní hodně "ploše" v podstatě jako ideální varhany, ale ne ty umístěné v místnosti nýbrž někde na poušti (ten hutný zvuk varhan totiž způsobuje spíš ozvěna v kostelech než vlastní píšťaly).
No nevím, jestli "ideální varhany" jsou založeny zrovna na sinusovkách. Typický hutný varhanní zvuk, tzv. varhanní pléno, vzniká především pomocí píšťal zvaných principály, jejichž spektrum je poměrně bohaté, ale přitom zvukově neutrální (zvuk není sinusovkově dutý, ani obdélníkově ostrý, prostě něco zhruba uprostřed mezi oběma extrémy). Zvuky těchto píšťal se pak poskládají tak, že se posílí zvláště vyšší harmonické, a to tak, že akusticky jsou tyto mnohem výraznější, než základní kmitočet (skládají se vyšší harmonické z nižších tónů s píšťalami, jejichž základní kmitočet odpovídá těmto vyšším harmonickým), přičemž energie se s rostoucí polohou píšťal snižuje. Takže se smíchává základní kmitočet (základní poloha) s píšťalami, generujícími 2., 3., 4., 6. + 8., 10., 12., 16... harmonickou (oktáva, kvinta, superoktáva, superkvinta + alikvotní zvuková koruna - tzv. "mixtura": vícero píšťalek znějících v oktávových násobcích základních, kvintových a terciových vyšších harmonických (tj. 2 na N-tou krát 1., 3., 5. harmonická), která dává varhannímu zvuku onen charakteristický lesk a "kovovou" zvonivost). Toto vše se pak prožene "výstupním filtrem", který tvoří dřevěná skříň, v níž je celý stroj varhan umístěn a "doplní" se o efekty, které přidají zdi, tvar a povaha prostoru, v němž se nástroj nachází.
Klasické varhany jsou typickým představitelem aditivního mechanického syntezátoru - z relativně jednodušších prvků se sčítá výsledný zvuk. Narozdíl např. od SIDu nebo FM technologií, což jsou subtraktivní syntezátory - z počáteční složité směsi se odfiltrovávají jednotlivé složky pryč.