FreeBSD

Po více jak čtyřech letech vývoje bude 3. října (October 3rd) konečně uvolněno první RELEASE ze stabilní řady 5. To znamená, že bude konečně doporučeno používat řadu 5 na produkčních strojích. V důsledku některých okolností první stabilní RELEASE nebude 5.0, ale 5.3. To je ovšem důležité snad jen z estetického hlediska, mnohem důležitější jsou novinky a změny v této nové řadě.

V minulém dílu jsme probrali upgrade FreeBSD. Dnes probereme různé metody instalace software třetích stran na FreeBSD a zmíníme se i o možnosti dodatečné ochrany před instalováním bugového software. Dále si řekneme, do jakých emailových konferencí o bezpečnosti se přihlásit, abyste byli stále informováni o případných bezpečnostních chybách.

V dnešním dílu se konečně s naším systémem připojíme na síť a řekneme si něco o verzích FreeBSD, errata, upgradu a instalaci dodatečného software.

Při správě unixového systému je důležité znát nástroje, které vám usnadní práci při hledání nějaké chyby či zvláštní činnosti systému (nástroje pro práci s logy) a nástroje, které vám zjednoduší život tím, že některé často prováděné kroky budou za vás dělat automaticky v předem nastavené době.

Klasická přístupová práva definují, kdo a jaké operace může vykonávat. BSD systémy dále přinášejí příznaky souborů, se kterými můžete ještě zvýšit bezpečnost systému. Mezi další možnosti, které můžeme využít k lepšímu zabezpečení, patří volby připojení souborových systémů nebo nastavení kvót.

Operační systém FreeBSD je přímým pokračovatelem původního UNIXu. Je to volně šiřitelný OS, k němuž jsou k dispozici zdrojové kódy (free software? open-source? pořád si to pletu ;)). To zní podobně jako například u Linuxu (který je rovněž volně šiřitelný a zdrojové kódy jsou též k dispozici), nicméně tyto dva OS se nesmírně liší ve způsobu, jakým je systém vyvíjen.

Bezpečnost unixových systémů stojí mimo jiné hlavně na přístupových právech. Dnes tedy povinně projdeme výkladem tradičních unixových. Rovněž si nastíníme pár triků, kterých při špatně nastavených právech útočníci využívají k udržení přístupu do systému.

Jsme tu opět s naším seriálem pro začínající a pokročilejší uživatele, kteří chtějí poznat FreeBSD a bezpečně jej i zvládnout. V minulém dílu jsme se věnovali základům. Dnes se podíváme na to, jak se na FreeBSD vytvářejí, odstraňují a modifikují uživatelské účty. Také se podíváme, jak takové účty případně blokovat.

Patrně jste někde narazili na informaci, že FreeBSD je skvělý síťový operační systém. Na druhou stranu jste asi patrně slyšeli i narážky určitých lidí, že je to "fakt hardcore" nebo že se BSD špatně spravuje. Ani omylem! FreeBSD je skutečně user-friendly a my si v našem seriálu ukážeme, jak jej spravovat s ohledem na bezpečnost. Seriál je vhodný pro začátečníky i pokročilé. Požadována je jen znalost základních unixových příkazů.

Každý někdy narazil na situaci, že nenašel ve své distribuci nabalíčkovaný program, který nutně potřeboval. Pokud příslušný balíček nedodává ani výrobce, nastávají tu dvě možnosti. Buďto si to můžeme nabalíčkovat sami, nebo můžeme program přeložit a nainstalovat nezávisle na balíčkovacím systému použitém v distribuci.

V závěrečném dílu seriálu se podíváme na implementace asynchronního IO, a to nejen u našich dvou systémů, ale i u několika dalších.

V předposledním dílu srovnávacího seriálu se podíváme, jak zkoumané systémy implementují rozhraní mezi procesy a jádrem.

Minule jsem instaloval FreeBSD 5.2. Nyní jsem přikročil k další části testu - ověření, zda je FreeBSD opravdu výkonnější než Linux, jak někteří tvrdí. Druhotným cílem bylo ověřit, zda je kernel 2.6 opravdu výkonnější než kernel 2.4. Provedl jsem tedy malý test WWW serveru, který popisuji v tomto článku.

V dnešním dílu seriálu se podíváme na implementaci síťového stacku, dostaneme se i k různým rozšířením TCP/IP a povíme si, která z nich naše zkoumané systémy podporují.

V poslední době se začaly množit výkřiky BSDčkářů, že Linux je na nic, že BSD má to a ono implementováno lépe, a vůbec, že správný hacker (v původním slova smyslu) nepoužívá nic jiného než BSD. Je pravda, že po začátku vydávání seriálu "Porovnání systémů Linux a FreeBSD" tyto výkřiky znatelně utichly. Přesto jsem se ale rozhodl, že si (Free)BSD vyzkouším a o své zkušenosti se s vámi podělím.

Závěrečná část rozsáhlé kapitoly o virtuální paměti pojednává o chybách, které se v jejích implementacích vyskytují, a protože většinu z nich nelze uspokojivě vyřešit, povíme si alespoň, jak se vyhnout jejich následkům.

V dalším pokračování kapitoly o virtuální paměti se podíváme na jednotlivé algoritmy výměny stránek - jak teoretické, tak prakticky realizované v jádře FreeBSD a v různých jádrech Linuxu.

Dnešním dílem pokračuje kapitola o virtuální paměti, konečně si pořádně popíšeme její strukturu na FreeBSD i na Linuxu.

Tímto dílem začínáme další kapitolu, tentokrát o virtualní paměti. Dnes si povíme, jaké požadavky by měla implementace virtuální paměti splňovat, a také něco o historii.

Pokračování povídání o filesystémech. Rozebereme si metody zajišťování konzistence dat v případě výpadku a filesystémy, které je implementují.

Tímto dílem seriálu začíná kapitola zabývající se podrobně filesystémy (zejména Ext2 a UFS). Dnes se podíváme na základní princip unixového filesystému, jeho rozšíření, dostane se i na algoritmy alokace místa na disku a související problém fragmentace.