Život v celé své kráse i špíně, život, kde ještě stále dochází k vlévání endorfinu do krve, kde adrenalin zajišťuje lidstvu přežití a kde existuje i opětovaná láska.
Do těchto míst Vás zavede Vánoručka. Má, na rozdíl od vás, šest rukou (takže u compu se s ní měřit nezkoušejte) a v každé z nich několik dobrých či lepších nápadů na to, jak ten život okořenit – a to nejen sami sobě, ale také (a možná hlavně) těm druhým.
Vánoručka není žádný plytký vánoční skřítek, který se vás snaží přesvědčit, že lednové ceny v prosinci jsou nespornou výhodou. Nesnaží se vás ani přesvědčit, že to, co nabízí je všespásné. O co se ale snaží, je probudit ve vás touhu. Touhu se překonat, touhu zvednout zadek a vyrazit za dobrodružstvím, touhu čelit strachu a překonat ho, touhu překonat sami sebe a pak zažít ten neopakovatelný a těžko vysvětlitelný pocit.
Ano, dovedeme jeho slabší odvar zažívat i během našich každodenních cest městskou hromadnou dopravou, ale Vánoručka mluví o něčem jiném. O aktivitách, které vám budou ostatní závidět. O tom, o čem většina lidí jen sní a málokdo se vůbec odváží začít uvažovat, že by to vlastně šlo.
A ta láska k Linuxu není zas tak úplně účelová, ale evokuje jeden společný rys. Ty největší životní zážitky se koupit nedají. Ale fůra jiných se koupit dá. Jestli se nakonec zařadí mezi ty vaše nej, to už záleží jen na vás.
Najdete mne na www.vanorucka.cz.
Zdar a sílu, nejen Linuxu.
