Seriál Komiks

Když chlap přinese ženské kytku, v jejím mozku se spustí masivně-paralelní výpočet, který za 20ms vybere z více možností tu pravou. Chlapi, smiřme se s tím, že naše jednovláknové hierarchické myšlení nemá šanci.

Každý jazyk má překladač – v počítačích compiler, mezi lidmi tlumočník (i když už i zde počítače přebraly část práce). Problém existence univerzálního překladače i dnes trápí mnoho matematiků-filozofů.

Když člověk ve svém životě nemá dost vzrušení, jako třeba když ho honí šavlozubý tygr, povodeň nebo berňák, nějaké si vždycky najde. Ale není to úplně to pravé ořechové – lepší je, když si vás vzrušení najde samo.

Kdo chce mít doma virtuální realitu, musí mít patřičný hardware. Ta věc, co si nasadíte na oči a uši, je úplný zázrak techniky – samé dráty, čočky, mikrokontroléry, displeje… jo jo, je to drahé.

Dnes všude naladíte stanic přehršel a můžete si vybírat co ucho ráčí. Dere vás ale u všech snad povinný „všechno-je-happy“ styl, kterým podávají zprávu i o masakru v kojeňáku? Máme pro vás tip!

Hudba je spolu s tancem nejvyšší formou komunikace – rozumí jim každý i beze slov. Ale není každý Bobby McFerrin nebo Martha Grahamová. Každý by prostě neměl dělat takové věci. Ne. Opravdu ne.

Kubismus, surrealismus, abstrakce… – malíři, stejně jako všichni umělci, vždy hledají další způsob vyjádření. Co kdyby Breton, Dalí nebo Picasso narazili na ajťáka? Nebo naopak?

Každý z nás někdy lže. Tu ze soucitu, tu kvůli zachování tváře, tu abychom nedostali přes držku. Problém je lhát uvěřitelně – bude-li ve vaší lži mezera jako mezi reklamou na software a EULA, máte krátké nohy.

Pokoj všem lidem dobré vůle a ajťákům zvláště! Klidné prožití vánočních svátků bez výpadků serverů, problémů s ransomware, naštvaných uživatelů a zapomenutých hesel přeje celá redakce Root.cz.

Podle nosa poznáš kosa! Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Šaty dělají člověka. Dress code znamená, že zaměstnavatel vám určí, co si máte do práce oblékat, aneb: Ukaž mi, co nosíš – a já ti řeknu, kde pracuješ a na jaké pozici.

Za komunistů se říkal vtip, že svobodný Západ i komunistický Východ oba garantují svobodu projevu – ale že jen Západ garantuje i svobodu po projevu. Dnes kdo nahlásil nevhodný obsah, hodil kamenem.

Svatý Martin přijel na blátivém koni a 6. prosince je za dveřmi. Kdo z vás zlobil a kdo byl hodný? Kdo vypíná monitor, když jde z práce a kdo ne? Máš silné heslo? Defragmentuješ? Zálohuješ? A básničku umíš?

Psychologie války je stejná, co člověk jest člověkem: Rozdělíme se na my a oni a už se to mele. Ale jak říká Sun-Tzu: Porazit protivníka ve všech bitvách není umění – nejvyšší metou je porazit ho bez boje.

Všichni se v serverovně starají v prvé řadě o hardware – aby ho neukradli, aby neshořel, aby se dobře chladil. Ale co obsluha? Navenek téměř nejsou vidět, ale pořád to jsou lidé… tedy, skoro všichni.

Dějiny někdy peláší za horizont, někdy se motají v kruhu, jindy se točí ve spirále a někdy je to jak na houpačce – sotva někam dojdeme, hned mažeme tam, odkud jsme vyšli. Nebo bychom občas měli.

Antigravitace a řízená gravitace je v každé druhé sci-fi. Kdyby se nám podařilo jedno z toho rozlousknout, nikdy bychom už neměli nouzi o energii – jaderná fúze by již nebyl problém. Zatím ale nezbývá než bádat.

Videa s ňuňu kočičkami nám připadají směšná, protože hluboko v genech a kultuře stále ještě máme zapsán strach před šelmami, které nás od zrodu rodu homo lovily na savanách, v kopcích, i v horách. Bestie!

Čas obecně je důležitý a vše má svůj počátek, běh a konec. Jak říkával Jan Werich: „Aby lidi věděli, od kdy do kdy – a co za to.“ Jednotlivé časové údaje jsou důležité, někdy dokonce životně.

Kdysi na perón vylezl výpravčí, zacinkal na zvonec a ohlásil kam vlak jede. Pak ho posadili do tepla, dali mu mikrofon a hlásil z ampliónů. Dnes to za něj hravě zvládnou počítače. …hravě?

Dobrá analýza = spokojený programátor + spokojený zákazník. Formálně dobrá, ale špatná analýza = spokojený programátor + naštvaný zákazník. Analýza úplně mimo = naštvaný programátor + naštvaný zákazník + mrtvý analytik.

Říká se, že 1000 řádků kódu obsahuje tak 15–50 chyb. Programátoři jsou lidé jako každý jiný a kde jsou lidé, tam jsou chyby. A kde jsou lidé, tam časem dojde i na Freuda… a i na trička s blbými nápisy.

Jsou tahouni a jsou ti, kteří se vezou. Když se za volant dostane někdo, kdo měl sedět někde hóóóódně vzadu, je to průšvih – naštěstí by k tomu musel prokázat hodně chytrosti.

Spousta párů má takzvané „binární manželství“: ví se, kdo z nich je jednička – a kdo nula. Když jim to funguje, je každý vztah 01 nebo 10 lepší, než když se mezi sebou po italsku rubou 11.

Boj je oříšek – i když v malíčku máte Suvorova, Sun-Tze, Napoleona i Alexandra Velikého, i když je vaše strategie brilantní a taktiku volíte lusknutím prstů – stejně se nakonec něco pokazí.

Pokud chcete vydělat víc, můžete buď začít dělat něco jinak – nebo to budete dělat stejně, ale efektivněji. Výše, dále a rychleji – s menším počtem strojů, s menší spotřebou materiálu, s menším počtem lidí…

Pokud to není v systému, tak to neexistuje – i kdyby to nakrásně stálo přímo před vámi a mohli jste si na to sáhnout. První písma byla vynalezena pro ekonomické záznamy a první počítače jakbysmet.

Dříve vedení, dnes management. Píše se o tom spousta knih – čím tlustší, tím lepší – a dělá spousta seminářů – čím dražší, tím lepší. Přesto stále platí: Z hlušiny ingot nevytavíš.

GPS, GLONASS, Galileo – a pěkná řádka jiných systémů určování polohy. Ať už se spoléháte na družice, teodolit nebo to jen střílíte vod voka, jedna věc se nikdy nezmění: data máte – co s nimi uděláte?

Hledání je dnes hlavně záležitost hledání – hledáte nejlepší vyhledávač… tedy, až když najdete otevřenou wifi. Ale všechny ty algoritmy, umělé inteligence a cloudy nemají to, co mají lidé a psi: čuch.

Každý jednou umře – je to jediná boží spravedlnost, kterou uznávají i ateisté. Týká se i ajťáků, ale než začnete plánovat epitaf na IoT náhrobek, dobře si rozmyslete, co budou pozůstalí číst.