OS sám o sobě má zabrat minimum zdrojů a zbývající má co nejlépe rozdělovat a řídit pro uživatelské aplikace, takže soucítím s těmi, kterým je 8GB líto. Příště to může klidně násobně víc. Proč nad tím nemá mít admin kontrolu? Už z principu věci.
Win98SE jsem měl očištěné nLitem na 50MB, WinXP na 1,5GB a tam jsem s Windows skončil, protože s tím co tam MS dělá si nepřipadám jako správce, ale jako zneužívaný otrok.
A teď s prostředky, paradoxně zápasím už i v Linuxovém světě. Ale zatím ještě vidím možnosti, jak v tom vykličkovat.
V jedné školičce (pouze MŠ a první stupeň) mám smečku počítačů, které mají 80GB SSDčka.
Doba flatpaková se s tím moc nemazlí a žere a žere. Rád bych to vymyslel tak, že ty Flatpakové věci budou ukládány na sdílený síťový disk a část lokálního disku by byla použita jako vyrovnávací cache pro ten síťový disk.
Na síťovém disku můžu mít např. BTRFS a každý komp tam může mít svůj subvolume s COW. Díky deduplikaci pokryju, odhadem 95% dat.
Ad: Win98SE jsem měl očištěné nLitem na 50MB, WinXP na 1,5GB a tam jsem s Windows skončil,
Někdy kolem roku 2000 jsem provozoval záchranné CD
o běžné kapacitě 700 MB, které umělo nabootovat do DOSu (7.0 = Win95), Windows 3.1, Windows 95, Windows 98, nebo Windows NT 4.0 (asi by se tam vešly i Windows 2000, ale ty se teprve musely vylíhnout.
Mrzí mne, že časem se to médium stalo nečitelným (takže mám image jen od předchozí vývojové verse, kde je jen Win95 + WinNT), protože tenkrát jsem se musel vyrovnat nejen s velikostí, ale také s nutností startu z Read-Only média.
Holt, na moderní Windows 11 by asi byl potřeba dvouvrstvý přepisovatelný BluRay disk - a to kdo ví, jestli. ;oD
Taky jsem používal servisní CD, vyrobené pomocí Bart's PE Builder.
Měl jsem tam 3 systémy. Na něco šlo použít Hiren's boot CD.
Některé utilitky, byly docela unikátní. Třeba nízkoúrovňové formátování disku, nebo HDD regenerátor.
Ale jak jsem přešel na System Rescue CD, tak už jsem tyhle Windowsoidní CD moc nepotřeboval.
A dnes kralují nástroje jako Ventoy.