Škoda... Ztrácí se tím zcela původní smysl těch desek. Vznikly jako výuková deska k základům mikroprocesorů a k tomu byl naopak 8bitový procesor velice dobrý. Málo paměti, čili potřeba přemýšlet nad efektivitou, jen 2B int, takže častý problém s přetečením rozsahu, nad kterým dnes většina programátorů vůbec nepřemýšlí a pak se jen diví, jednoduchá struktura, málo "blackbox" periferií. Jediné, co chybělo, byl debugger.
Zajímavá představa, ale... ne. Průměrný ardujínista žádnou efektivitu neřeší, na číslo použije největší dostupný typ nebo rovnou float. Na periferie použije blackbox knihovnu, která udělá veškerá kouzla za ně.
Že je ARM složitý? Oproti té atmeze je u M4 akorát navíc potřeba zapnout hodiny a přepnout si režim pinů (pokud si nenecháte vygenerovat inicializaci) a ty složitější věci potřebujete jenom když potřebujete složitější věci dělat... přičemž rozdíl je jen v tom, že s atmegou složitější věci dělat nešlo.
Navíc už pár let pro ARMy je podpora v Arduino ekosystému, akorát si doinstalujete a vyberete v Arduino IDE správný target a základní knihovny se chovají stejně. Pokud začátečníkovi s Arduinem neřeknete, že tam má jiný procesor, tak si toho ani nevšimne.
Jinak u ARMu odpadají ta "výhodná" omezení a největší nevýhoda - absence podpory debuggeru - zůstává. Zbytečně se tím systém komplikuje a ztrácí potřebná omezení. Je to jako rozhodovat se, zda učit základy assembleru na desce se Z80 a segmentovkama nebo 80486 s grafickou kartou. Jasně, že to druhé je užitečnější a po nainstalování DOSu dostatečně pohodlné, ale vzniká tam pro výuku nešikovně velká míra abstrakce. Zcela se vytrácí šance ukázat na co nejnižší úrovni propojení HW a SW.
Na atmega328 krásně vysvětlím, co je to firmware. Na RPi Pico nemůžu, protože bez zavaděče, který emuluje Mass storage je deska zcela nepoužitelná a žák se diví, že "prázdný" procesor se umí hlásit jako flashka s nějakými soubory...