Zveřejněna byla betaverze nástroje Opravidlo, sloužícího ke kontrole překlepů, pravopisu a gramatiky v českém jazyce. Nástroj je výsledkem tříletého projektu, na němž se podílely Ústav pro jazyk český, Masarykova univerzita a Univerzita Karlova. K dispozici je v podobě webové aplikace, zpětnou vazbu z testování je možné zasílat prostřednictvím formuláře.
Tato zprávička byla zaslána čtenářem serveru Root.cz pomocí formuláře Přidat zprávičku. Děkujeme!
Ukazuje to špatně, ale ta chyba tam IMHO je: má být "podíleli", když následuje seznam; tvrdé "y" by tam bylo pouze, pokud by to byly "ženy", ale minimálně "Ústav" je rodu mužského.
Nikoli. „Ústav“ je sice rodu mužského, ale neživotného. Tudíž ve výčtu není žádný člen rodu mužského životného a ve shodě je tedy -y. Měkké -i by tam mohlo být pouze tehdy, kdyby ve výčtu byl alespoň jeden prvek rodu mužského životného. Vzhledem k tomu, že podmět následuje až za přísudkem, může se to řídit i jen jménem bezprostředně následujícím po přísudku, tedy v tomto případě „Ústav“. Takže i kdyby se na tom podíleli ústav, univerzita a pracovníci, pořád by tam mohlo být i tvrdé -y.
V hebrejštině myslím vynechávají samohlásky úplně - tím by se vyřešilo velmi mnoho na zápisové straně i u nás. Samozřejmě by se pak musela zvýšit dotace vyučovacích hodin na čtení a doplnit nový předmět "hádání z křišťálové koule". Anebo prostě budeme trvat na tom, že inteligent zvládne i náš y/i chaos....
Jde o to, jak definujete, že psaní i/y nemá význam. Když někde jen tak změníte jedno i na jiné, způsobíte tím výjimku z toho, jak se jazyk po staletí vyvíjel – a nejspíš tím způsobíte nelogičnost zase v jiných oblastech gramatiky.
Pravidla pro psaní velkých písmen s směrem, který požadujete, upravila v roce 1993. Obávám se, že další změna, která by vás uspokojila, by musela spočívat už jenom v tom, že se názvy budou psát s malým písmenem. Protože jinak pořád musíte vědět, co je součástí názvu a co je obecné pojmenování. Což je mimochodem ideální práce pro počítač, protože nejde o nic jiného, než o to mít databázi jmen. Případně kolem toho může být trochu magie nebo AI, která z kontextu pozná, o čem konkrétně píšete.
Pro začátek by bylo dobré posunout psanou formu k tomu, aby následovala vývoj mluvené, tedy tam, kde to neovlivňuje výslovnost psát měkké i. Celé by to asi byla dost velká změna, tak by se mohla odehrát po částech. Nelogický je naopak současný stav, kdy je psaná forma oddělená od mluvené.
Mám třeba název ateliéru "ATELIER POD VILAMI". Bez toho, že bych zjišťoval, po čem se ten ateliér jmenuje (po ulici) a následně zjišťoval, jestli ta ulice je pod "nějakými" vilami, nebo pod místem, které se jmenuje "Vily" nevím, jak ho mám správně napsat. To je hrozná kupa hoven tohle. Skoro stejná. jako místo zjednodušení pravidel vymýšlet nějakou AI, která by to tedy řešila.
10. 7. 2022, 18:29 editováno autorem komentáře
Psaná forma je od mluvené v češtině oddělená jen malinko. Porovnejte to třeba s angličtinou, která má zápis z 15. století, jenže v následujících stoletích došlo v mluvené angličtině k velkému posouvání hlásek – psaná forma slov nicméně zůstala zachována.
Tou vaší úpravou i/y byste psanou (spisovnou) formu češtiny naopak vzdálil mluveným nářečím. Jednak se ve slezskomoravském nářečí jinak vyslovuje i a y, dále třeba v českém a středomoravském nářečí se místo ý vyslovuje ej.
Ulice „Pod Vilami“ se vždycky bude psát takhle a nijak jinak – to právě zařídila ta reforma z roku 1993. S tím ateliérem žádné zjednodušení nevymyslíte – leda byste psaní velkých písmen ve jménech úplně zrušil a byl by to vždy „atelier pod vilami“ bez ohledu na to, zda je tam nějaké jméno nebo není. Jak už jsem psal, problém totiž není ve velkých písmenech, ale v určení toho, co je jméno a co nikoli.
Když se nářeční slovo jinak čte, tak se bude i jinak psát. "velký" a "velkej" jsou dvě různá slova.
Podle mě když se ateliér jmenuje "ATELIÉR POD VILAMI", tak je to jeho jméno. Nevidím tady žádný prostor pro pochybnosti v tomto směru, zato velký ohledně velkých písmen (pun intended). Nevím, proč pořád dáváte jako jedinou možnost "vše malé", můžeme se inspirovat třeba v angličtině. Každopádně jsou to naprosto zbytečné komplikace.
Nie je až také jednoduché. Pri slovesách platí jednotné číslo - y, množné číslo - i (ženy robili, muži robili, deti robili, stroje robili) ale pri zámenách je to komplikovanejšie: ony (ženy, deti) a oni (muži):
https://jazykovaporadna.sme.sk/q/2625/
A proč trvat na spisovném jazyku, který lidé vnímají jako nepřirozený? Tím tady máme fakticky češtiny dvě - jednu kterou se běžně mluví a druhou, která se vyučuje ve škole, ale nikdo jí reálně nemluví. Opět - slovenština (češtině nejbližší jazyk) touhle schizofrenií netrpí, a proto napsat ve slovenštině například "policajt" je zcela korektní.
To je dáno historicky, říká se tomu diglosie a o té české bylo napsáno mnoho knih, viz například knihy o obecné češtině od Čermáka nebo Sgalla. Pozoruhodné je, že diftongizace v obecné češtině (její hlavní charakteristika) proběhla podle německého vzoru, nedošlo k ní v jiných slovanských jazycích a téměř vůbec ani v moravských, slezských a lužickosrbských nářečích.
Další důvod je, že kdybychom všichni psali, jak nám zobák narostl, podobné projekty by postrádaly smysl a akademici by nemohli používat peníze daňových poplatníků na jejich vývoj a následné konference na Havaji, Tahiti, Bali a podobných nudných místech s konferenčními hotely. Například Hilton Village na Waikiki je paráda :)
Nejako to poskladali z tohto: https://www.opravidlo.cz/pouzite-nastroje.html
Mám dojem, že samotné zdrojáky by neboli problém, jazykové modely áno ("data předána na základě předávacího protokolu mezi ÚJČ AV ČR a FF MU").
ČLÁNKY DO MAILU