Hlavne ide o to, aby stat nebol vydieratelny softverovymi firmami. Teraz je situacia taka, ze dodavatel doda uzavrete riesenie. Stat nema sancu najat inu firmu na pridanie dalsej funkcionality. Ocita sa tak v neprijemnej situacii, kedy moze byt softverovou firmou vydierany.
Volne zdrojove kody a povinnost sirenia zdrojovych kodov umoznia statu prijimat vyhodnejsie ponuky na udrzbu softveru a pridavanie dalsej funkcionality. Byt statom, pozadoval by som aj poriadnu vyvojarsku dokumentaciu k softveru + prevadzkovu dokumentaciu.
presne, otevrene zdrojove kody je nutnej hlavni krok.... je to presnej opak stavajiciho stavu kdy jsou jednak uzavrene zdrojaky ktere ma jen dodavatel, navic si dodavatel do smlouvy dava ze support bude delat vyhradne on, casto i to ze software je stale jeho a jen ho zakaznikovi pronajima prostrednictvim licenci...
takze ten rozdil je BRUTALNI.... pri otevrenem kodu muze support delat kdokoliv, pridat drobnou funkci muze i student na brigade a nemusi se delat zakazka za desitky tisic na 1 radek kodu apod...
Tak v zásadě souhlas. Nemám problém zveřejnit zdroják, když jsem dostal zaplaceno. Ovšem do smlouvy bych dal, že jak zjistím cizí zásah, neručím za funkci programu. Fakt se nezavážu k tomu, abych udržoval něco, do čeho může každý šťourat.
Takže jo. Když na mě a mé počítače spadne meteorit, neznamená to konec nainstalovaného softwaru. Ovšem když student na brigádě napíše jediný neodsouhlasený příkaz, začne se má podpora jako autora pohybovat ve zcela jiných částkách, nebo se firma rozhodne, že si ji zajistí vlastními silami.
ani nemusite davat do smlouvy. zmenou programu (A) je z puvodniho programu (A) program (B) jiny. => vy rucite za puvodni program (A)
nez opensource programy, je lepsi mit otevrene a dopre popsane protokoly, data a interface.
kdyz pak neco chcete vymenit, jednoduse vymenite stroj (program) a jedete dal.
Nic se nezmění ani tehdy, když se odstraní korupce. Korupce je důsledek, ne příčina. Příčina je v tom, že správu věcí veřejných nechápeme jako něco, co nám má zlepšit život, ale jako nutné zlo – a pouštíme k tomu politiky, kteří si tam jdou realizovat své mocenské ambice, místo aby spravovali věci veřejné. Třeba Opencard by byl úplně stejný průšvih i bez korupce (pokud tam vlastně nějaká byla), možná o něco levnější. Problém byl zakódován v tom, že Opencard nebyl projekt,který by měl něco zlepšit pro občany, ale byl to politický pomníček.
Stat nema sancu najat inu firmu na pridanie dalsej funkcionality. Ocita sa tak v neprijemnej situacii, kedy moze byt softverovou firmou vydierany. Volne zdrojove kody a povinnost sirenia zdrojovych kodov umoznia statu prijimat vyhodnejsie ponuky na udrzbu softveru a pridavanie dalsej funkcionality.
Stát tu šanci má, a dnes se to v ČR obvykle dělá. Vlastníkem kódu totiž bývá právě stát. Vznikají z toho pak právě situace, kdy něco nefunguje, a nikdo za to neručí – původní dodavatel od toho dá ruce pryč, že v tom někdo dělal změny, a nový dodavatel tvrdí, že to je chyba v původním kódu.
Aby to fungovalo tak, jak chcete, musel by stát mít především velmi kvalitní analytiky, a jenom by si nechával nakódovat přesně dané zadání. Jenomže tak to není, takže státu zbývají dvě možnosti – nechat si dodávat kompletní řešení (včetně analýzy), kdy dodavatel ručí za výsledek. Takhle to někde bývalo dříve, opensource na tom nic nezmění, a stát se ocitá v teoreticky nepříjemné situaci, protože stát nemá analytiky na danou oblast, a má je jenom ta jedna firma. Druhé řešení, které se používá dnes, je soutěžit o nejnižší cenu a soutěžit často, třeba každé dva roky. Stát v takovém případě nemá analytiky, firma do analýzy také nebude zbytečně investovat, když to za dva roky vyhraje někdo jiný, takže se dělají jen minimální nezbytné úpravy, aby to nějak splnilo zadání. To druhé řešení je zvráceným způsobem geniální, protože u něj technologický dluh vzniká ještě rychleji, než při běžném vodopádovém vývoji – tam se alespoň někdy udělá refaktoring, když už je to neúnosné.
Uplne nejlepsi situace je, ze od vzniku pozadavku do realizace predmetu VR ubehnou treba 4-5 let, navic aby bylo zakonu ucineno za dost je vetsinou zadani dost konkretni (ve smyslu treba nejake platformy, poctu a typu zarizeni apod.). Potom je vitez postaven pred situaci postavit reseni, ktere odpovidalo technologicky 4 roky zpatky. A zdavateli to je jedno, jeho prachy to nejsou.
Mnoho let zpet jsem byl presne v takove situaci, kdy vsem bylo jasne, ze postupovat presne podle puvodni dokumentace znamena rovnou zacit vypisovat dalsi VR, protoze odevzdane reseni by nevyhovovalo uz ani tehdejsim potrebam ... ale nikdo nemohl a nechtel rozhodnout o zmene.
Jsem opravdu rad, ze nyni uz pro stat nic ani zprostredkovane nedelame.