V Evropské unii platí výjimka ze zákonů o soukromí (interim ePrivacy derogation; Chat Control 1.0), která umožňuje poskytovatelům služeb skenovat uživatelský obsah a komunikaci. Pokračování výjimky až do roku 2028 před začátkem letních prázdnin posvětil po několikrát opakovaném hlasování Evropský parlament.
Nyní se dozvídáme něco víc o tom, jak systém funguje a kam až se data mohou dostat. Americké společnosti typu Google, Microsoft, Apple a podobně skenují každý text, obrázek či video, které si lidé mezi sebou posílají ve formě nešifrovaných zpráv, emailů a souborů. Jejich systémy následně vyhodnocují, zda je obsah podezřelý, a pokud ano, jsou ze zákona povinni data odeslat americké organizaci NCMEC, která data dále vyhodnocuje, a to bez ohledu na to, jestli se jedná o data od Evropských občanů.
Podezřelý obrázek či video neznamená automaticky nelegální. Navzdory opětovným tvrzením Evropské komise, že systém mylně označí pouze jeden obrázek z 50 miliard, je systém podle nového výzkumu daleko chybovější.
„Evropská komise lže“ říká kybernetický odborník a profesor na Belgické vysoké škole KU Leuven Bart Preneel a poukazuje na svůj výzkum (PDF), který se metodami a přesností perceptuálních hashů věnuje. Z něj vyplývá, že systém chybně označí až 10 % obrázků, zejména pokud se jedná pouze o obrázek obličeje. Společnosti Apple i Microsoft výsledky výzkumu potvrdily a pracují na řešení.
V praxi to tedy znamená, že pokud někdo nešifrovanou formou poslal větší množství fotek, například své rodiny, je pravděpodobné, že alespoň několik z nich se dostalo do rukou úplně cizím lidem.
Organizace NCMEC ke zpracování dat podle oficiálního vyjádření používá software od Palantiru. Software údajně běží lokálně a Palantir k datům prý nemá přístup. Americká společnost Palantir je nechvalně známá pro svou úzkou spolupráci s tajnými službami mnoha zemí, především USA a Izraele. Španělsko společnost nedávno vyřadilo ze soutěží o dodavatele softwaru pro kritické oblasti kvůli obavám ze špionáže. Stejně tak učinila Itálie a snaha o to samé je v Nizozemsku.
Samotné předávání dat Evropanů dalším subjektům je překvapení pro právničku a expertku na evropská práva Lauru Drechsler, která říká, že je to zcela určitě nelegální a zmiňovaná výjimka takovou možnost nepovoluje. Podobně se vyjádřil bývalý europoslanec Patrick Breyer, který to označil za skandál.
Zda přijde náprava, není jasné. V praxi se totiž ukazuje, že pokud je nelegální činnost v souladu s přáním Evropské unie, tak trest nepřijde. Příkladem může být období před několika měsíci, kdy se skenování v EU stalo navzdory veškeré snaze Evropské komise dočasně nelegální. Velké společnosti prohlásily, že skenovat budou i přesto dál a Evropská komise na to oficiálně doposud nereagovala. Prezidentka Evropského parlamentu Roberta Metsola (EPP), která posléze protlačila opakovaná hlasování, se v té době dokonce setkává s Markem Zuckerbergem z Meta.
Práce pokračují i na Chat Controlu 2.0, který má dočasnou výjimku permanentně nahradit. Jednou z podmínek Rady Evropy je, aby nový zákon nebyl v ničem méně invazivní než současná výjimka. Na setkání na konci září došlo k předběžné dohodě o povolení skenování veřejného prostoru, sociálních sítí a cloudových úložišť. Shoda panuje také na vytvoření nové Evropské instituce EU Centre, která bude nadnárodně policii pomáhat. Kolik bude mít zaměstnanců a kolik bude stát zatím není známo. Naopak neshoda je u skenování soukromých zpráv – Rada chce masové skenování bez důvodu, Parlament chce skenování omezit na podezřelé osoby. Oficiální zápis a pozice jednotlivých stran z jednání není k dispozici, protože není určen pro veřejnost. Další jednání je naplánováno na listopad.
(Zdroj: Investigation: EU citizens' private messages are run through Palantir’s software)
ČLÁNKY DO MAILU