Ja to mam (mame ve firme) temer naopak, s Debianem byly nejake pokusy v minulosti, ale s RH nebo Fedorou nam to vzdy slo tak nejak lepe a ted jedeme prakticky vyhradne na RHEL/Alma/Fedora (servers/desktops/notebooks) a nemuzeme si na nic stezovat... pro nase use-cases idealni distra... kazdopadne je moc fajn, ze ma v tomto clovek moznost volby a kazdemu ceho jest... ;-)
Asi tak. Debian (s xfce) mám strašně rád pro starší HW, tuhle jsem ho instaloval se synovcem. Ale na pracovním HW (+ na svém ThinkPadu) nedám dopustit na klony RHELu + Fedoru, neb mají dobře konfigurovaný SELinux, dnf (plus .rpm formát) mi vyhovuje víc, než apt, víc mi vyhovuje délka podpory a release model a minimálně Alma teď zjednodušila podporu Nvidia ovladačů a CUDA, což se mi hodí na vizualizačním workstationu (obecně mám na většině věcí dneska Almu, neb z RHEL klonů mi vyhovuje suverénně nejvíc).
Nicméně pokud by Red Hat utáhnul přístup ke zdrojákům ze Streamu (odkud staví Alma), nejspíš bych s Debianem existovat dokázal. Ale RHEL ekosystém mi technicky vyhovuje víc.
Já vám, že to je blbé zneužívat takto diskuzi, ale ono mi to nedá se nezeptat:
Opravdu se Debian aktualizuje na novou verzi tím, že se musí upravit apt sources a pak spouštět nějaké updaty a modlit se, aby se to proupdatovalo? Když se podívám na oficiální postupy upgradu Debianu na novější verzi, přijdou mi poměrně neintuitivní a ne moc user friendly. U Fedory mi to přijde takové přímočařejší (o Windows ani nemluvě).
Jaký je váš obvyklý postup upgradu Debianu? Mám pár dvanáctek a budu je chtít v dohledné době povýšit na čerstvou třináctku (a pak jednu starší jedenáctku, kde běží cosi, co upgradu nesnese, jednou to přijde nejspíš zmigrovat na nějaké jiné řešení).
Fedora je upstream distro s novou verzí co půl roku a podporou 1 verze po dobu 13 měsíců. Takže skok mezi verzemi balíků mezi jednotlivými verzemi není nikterak velký (zejména dost balíků ve Fedoře nečeká na číselné verze a vydává se hned po otestování).
Debian je LTS distro, kde se balíky po freezu drží na stejných verzích a patchují se jen security věci a vyloženě závažné bugy. Což má ale za následek větší skoky ve verzích balíků mezi jednotlivými verzemi Debianu. Proto se u LTS dister celkově pokud možno doporučuje přejet celý systém (snadné, pokud má člověk separátně /home a /), případně schéma updatu není tak přímočaré a musí se ručně editovat repa (nebo používat externí skripty jako ELevate u Alma Linux). I proto u LTS systémů vždycky cca 1 - 2 verze přeskakuju a updatuju jen když končí podpora, nebo když vyloženě potřebuju.
Tak samozřejmě, že rozesrat se může vždycky a všechno. Bordel v updatech pak dělají kupříkladu i věci mimo ofiko repozitáře.
Tohle bylo ode mě spíš teoretické žvanění, prakticky i tu Fedoru jednou za 2 roky přejedu načisto, aby mi tam nehnily staré věci. Kde potřebuju maximálně neměnné prostředí (třeba kvůli běhu projektu, nebo z vlastní lenosti), holt mi nezbyde, než držet stejnou verzi RHEL klonu.
Zalezi od toho co je v tych sources. Ak je tam napisany alias stable, tak po vydani noveho stable sa preklopi na nove balicky. Ale oficialny guide ma nejaky odporucany postup. Myslim ze graficke programy by to mohli mat nejak implementovane (napr. podla `/etc/issue` a `issue.net` sa da zistit z akej verzie je `base-files`), ale nikdy som ich nepouzival.