Vlákno názorů k článku
Debian slaví 32. narozeniny, jde o jednu z nejstarších linuxových distribucí od WIFT - Já vám, že to je blbé zneužívat takto...

Já vám, že to je blbé zneužívat takto diskuzi, ale ono mi to nedá se nezeptat:
Opravdu se Debian aktualizuje na novou verzi tím, že se musí upravit apt sources a pak spouštět nějaké updaty a modlit se, aby se to proupdatovalo? Když se podívám na oficiální postupy upgradu Debianu na novější verzi, přijdou mi poměrně neintuitivní a ne moc user friendly. U Fedory mi to přijde takové přímočařejší (o Windows ani nemluvě).
Jaký je váš obvyklý postup upgradu Debianu? Mám pár dvanáctek a budu je chtít v dohledné době povýšit na čerstvou třináctku (a pak jednu starší jedenáctku, kde běží cosi, co upgradu nesnese, jednou to přijde nejspíš zmigrovat na nějaké jiné řešení).

Ano, měním sources list a to tak, že nejdříve kompletní update staré verze, vyřešení všech případných problém a apt autoremove --purge, potom změna, apt update, upgrade a po jednom rebootu do nového jádra vše jede.

Fedora je upstream distro s novou verzí co půl roku a podporou 1 verze po dobu 13 měsíců. Takže skok mezi verzemi balíků mezi jednotlivými verzemi není nikterak velký (zejména dost balíků ve Fedoře nečeká na číselné verze a vydává se hned po otestování).

Debian je LTS distro, kde se balíky po freezu drží na stejných verzích a patchují se jen security věci a vyloženě závažné bugy. Což má ale za následek větší skoky ve verzích balíků mezi jednotlivými verzemi Debianu. Proto se u LTS dister celkově pokud možno doporučuje přejet celý systém (snadné, pokud má člověk separátně /home a /), případně schéma updatu není tak přímočaré a musí se ručně editovat repa (nebo používat externí skripty jako ELevate u Alma Linux). I proto u LTS systémů vždycky cca 1 - 2 verze přeskakuju a updatuju jen když končí podpora, nebo když vyloženě potřebuju.

Ono je to ve finale fuk. Pokud upstream software neco brutalne prekope, pak s tim distro maloco zmuze... nelze ocekavat tvorbu nejakych magickych a vseobjimajicich konvertoru v distru, pokud je sam upstream neposkytne.

Tak samozřejmě, že rozesrat se může vždycky a všechno. Bordel v updatech pak dělají kupříkladu i věci mimo ofiko repozitáře.

Tohle bylo ode mě spíš teoretické žvanění, prakticky i tu Fedoru jednou za 2 roky přejedu načisto, aby mi tam nehnily staré věci. Kde potřebuju maximálně neměnné prostředí (třeba kvůli běhu projektu, nebo z vlastní lenosti), holt mi nezbyde, než držet stejnou verzi RHEL klonu.

inplace upgrade u RHELu to dělá stejně - nastaví repozitáře novější verze a upgraduje. Jen to lze provést jedním příkazem bez nějakého nastavování.

SLES taktéž, jen má menu s výběrem verze podle dostupných repozitářů.

Zalezi od toho co je v tych sources. Ak je tam napisany alias stable, tak po vydani noveho stable sa preklopi na nove balicky. Ale oficialny guide ma nejaky odporucany postup. Myslim ze graficke programy by to mohli mat nejak implementovane (napr. podla `/etc/issue` a `issue.net` sa da zistit z akej verzie je `base-files`), ale nikdy som ich nepouzival.